V Gruzii pomáháme už 10 let

V Gruzii pomáháme už 10 let

27. 9. 2016

Člověk v tísni již 10 let pomáhá v Gruzii s rozvojem venkovských oblastí, podporou občanské společnosti nebo integrací sociálně znevýhodněných obyvatel.

Člověk v tísni působí v Gruzii již od roku 2006. Za 10 let své práce pomohl založit desítky zemědělských družstev, která dávají obživu a pracovní příležitosti tisícům lidí; místnímu ministerstvu školství a stovkám škol ukázal, jak používat dokumentární filmy ve výuce a místním filmařům poskytl nové znalosti pro rozšíření vlastní filmové tvorby.

ČvT dále zapojil tisíce lidí do rozhodovacích procesů na místní úrovni nebo pomohl integrovat sociálně vyloučené lidi zpět do společnosti. Kromě rozvojové spolupráce, do které ČvT aktivně zapojuje místní ministerstva, obce, občanskou společnost a mladé lidi, poskytoval zemi i humanitární pomoc po ozbrojeném konfliktu v Jižní Osetii v roce 2008. Původně malý program se rozrostl ve stabilní misi s 25 místními a 3 zahraničními zaměstnanci, kteří ve spolupráci s dalšími 10 lokálními partnery řídí jednotlivé projekty z kanceláří v Tbilisi, Kutaisi a Kazbegi.

Na začátku svého působení v Gruzii se ČvT věnoval především pomoci lidem v odlehlých venkovských oblastech, mezi kterými byla i početná skupina vnitřních uprchlíků vzešlých z ozbrojených nebo politických konfliktů. Těm byl věnován rozsáhlý program zaměřený na jejich integraci, obnovu živností a celkové zlepšení životních podmínek. Tato podpora se postupně rozšířila o programy zaměřené na rozvoj společnosti. Již od roku 2006 se ČvT snaží ukázat, že klíčem k boji s chudobou a společenskými rozdíly je vzájemná spolupráce.

 „Spolupráce mezi chudými farmáři, ale také spolupráce různých státních orgánů, organizací občanské společnosti a iniciativ mládeže. To vše významně přispívá k pozitivním změnám ve společnosti,“ říká Lauriane Gauny. „Veškeré naše aktivity jsou koncipovány tak, aby byli lidé v nouzi hlavními aktéry, kteří svými silami přispějí ke zlepšení vlastního života i stavu společnosti, kde žijí. Využili jsme proto úspěšné modely z českého prostředí k zapojení místních obyvatel, zejména mládeže, na společném rozhodování,“ dodává.

Za růstem a dosavadním úspěchem gruzínských programů ČvT stojí především dlouhodobá a přímá práce místních kolegů s lidmi, kterým je tato pomoc určena. „V praxi to znamenalo hlavně mravenčí terénní práci. Časté návštěvy vesnic, škol a radnic a především naslouchání lidem a diskutování s místními obyvateli,” popisuje Pavla Štefanová, která vedla misi ČvT v Gruzii mezi lety 2009 a 2015. První projekty byly malé a nebylo možné do nich zapojit mnoho lidí. Proto bylo nejdříve potřeba umět vybrat ty nejpotřebnější v případě podpory chudých, nejschopnější pro podporu podnikání a nejaktivnější při práci s komunitou. To se nám naštěstí osvědčilo, takže jsme to následně mohli využít i v rámci velkých programů,” dodává. ČvT se díky dobrým výsledkům postupně etabloval ve vybraných sektorech a mohl se následně podílet na řešení problémů na celonárodní úrovni.

Člověk v tísni v Gruzii v číslech:
  • Přes 300 iniciativ mládeže zaměřených na aktivní občanství bylo podpořeno finančním grantem
  • Okolo 3 000 lidí bylo zapojeno do rozhodovacích procesů na lokální úrovni
  • Více než 30 místních neziskových organizací rozšířilo své institucionální kapacity
  • Přes 30 sociálních pracovníků bylo vyškoleno za pomoci nových standardů terénní sociální práce
  • 32 zemědělských kooperativ bylo založeno a zaškoleno v regionech Racha a Imereti
  • Na 600 školách byly přijaty vyučovací metody vzdělávacího programu Jeden svět na školách, které přijalo i gruzínské Ministerstvo školství
  • Prostřednictvím 4 sociálních podniků a 15 společností, které zaměstnávají tzv. zranitelné osoby, bylo podpořeno 58 lidí přímo a více než 1 500 nepřímo
  • 2000 vnitřních uprchlíků mělo možnost řešit své problémy prostřednictvím týmu speciálně vyškolených terénních pracovníků

Rozvoj venkova a podpora zemědělců

Již od začátku se ČvT v Gruzii zaměřil na podporu zemědělství, jakožto hlavního zdroje příjmů gruzínského obyvatelstva. Místní zemědělci získávají nové znalosti a prostředky nutné k tomu, aby mohli rozvíjet svou živnost. „Hlavním problémem, se kterým se zde potýkáme, je malé vlastnictví půdy,“ popisuje Buba Jafarli, vedoucí programů ČvT. „V Gruzii se věnuje zemědělství přibližně 760 000 rodin, většina z nich ale vlastní pouze 1 hektar zemědělské půdy, nebo ještě méně. Vzhledem k nedostatku znalostí a výrobních prostředků pak dosahují jen velmi malých příjmů, které by mohli investovat do výroby. Výsledkem je, že takové farmy mají mizivou šanci na budoucí rozvoj,“ dodává. ČvT se postupně daří překonat historicky zakořeněný odpor ke společnému hospodaření a motivovat lidi k zakládání společných zemědělských podniků. Ty vytvářejí více kvalitní zemědělské produkce a přinášejí nové pracovní příležitosti.

Tento přístup se v praxi osvědčil. „Před dvěma lety jsem se domluvil spolu s dalšími 4 farmáři z okolí, se kterými už jsme spolupracovali v minulosti, že se do projektu zapojíme,“ říká Alexander Mshvildadze z vesnice Obcha na západě Gruzie, který pěstuje sazenice vinné révy. Farmáři sepsali společný podnikatelský plán, dostali několik školení a malý traktor, který jim pomáhá obdělávat půdu. To, co mi předtím trvalo ručně zorat 14 dní, mám dnes hotové za 4 hodiny. Loni jsme prodali 7 000 sazenic a letos už to bylo jednou tolik,“ pochvaluje si Alexander Mshvildadze s tím, že farmáři nyní dali dohromady úspory, přikoupili půdu a do budoucna plánují, že by kromě prodeje sazenic nabízeli zákazníkům i stavbu vinic.

Podpora občanské společnosti

V rámci programu zaměřeného na rozvoj občanské společnosti a dobrého vládnutí se ČvT v Gruzii zaměřuje na podporu mládežnických iniciativ, místních nevládních organizací, podnikatelů nebo spolků, aby dokázali spolu s místními politiky řešit aktuální problémy lidí. Podařilo se nám navázat spolupráci s místními radnicemi a zapojit místní občany do rozhodovacích procesů, což bylo v Gruzii před lety ještě velmi inovativní,“ vzpomíná Pavla Štefanová. Dnes se tak lidé zapojují do rozhodování o projektech ve svém okolí. „Zaměřujeme se na to, aby zvláště mladí lidé znali své povinnosti a práva a uměli je vymáhat. Zároveň podporujeme místní autority, aby svým obyvatelům nabízeli co nejlepší služby. Spolu s tím pomáháme místním nevládním organizacím,“ vysvětluje Lauriane Gauny.


Klub mladých v Terjole na západě Gruzie funguje už rok. Místní mlad lidé se pravidelně setkávají a diskutují o tom, jaké problémy v okolí je nejvíce trápí. Společně identifikovali 12 věcí, které by rádi změnili. Po setkání s představiteli obce a zástupci zdejší občanské společnosti vybrali 4 priority. „Nejvíce nám tady chybí knihovna, sportovní vybavení a vyžití. Máme problémy také s nedostatkem košů nebo tabulí pro turisty. To by se teď ale mělo změnit,“ říkají zástupci klubu při setkání. Díky přispění ČvT teď mohou společně s vedením města zrealizovat konkrétní řešení těchto problémů.

Pomoc pro sociálně vyloučené obyvatele

Gruzie se nyní potýká s také problémy v sociální oblasti. Dvě třetiny nejchudších domácností, především ve venkovských oblastech, nemají přístup ke kvalitním sociálním službám. Těmto obtížím čelí také vnitřní uprchlíci, příslušníci etnických menšin nebo hendikepovaní lidé. Snažíme se podpořit koordinaci mezi centrální vládou, místními iniciativami a úřady, aby společně vytvořili fungující sociální služby. Kromě sociálního poradenství poskytujeme také rekvalifikační kurzy nebo podporujeme vznik sociálních podniků, které vytvářejí pracovní příležitosti pro sociálně slabé. Zároveň se snažíme například pomocí dokumentárních filmů bořit mýty většinové společnosti vůči sociálně vyloučeným lidem,“ vysvětluje Lauriane Gauny.

Koba Nishnianidze si takto s pomocí ČvT v Gelati na západě Gruzie založil pekárnu. Ve svém podnikatelském plánu počítal minimálně s 6 pracovními místy pro sociálně slabé v regionu. Dnes pečeme každý den až 1 500 chlebů a zaměstnáváme dokonce 8 sociálně slabých lidí. Zaučují je naši zkušení pekaři. Kromě toho nabízíme i kurzy pečení," vysvětluje a dodává, že díky praxi v jeho pekárně si mnoho lidí vylepšilo svoji kvalifikaci. Někteří zůstali pracovat v jeho pekárně, další si našli práci jinde v oboru. Bez pomoci Člověka v tísni bych si nemohl dovolit vybudovat tak velkou pekárnu," dodává a vyjmenovává své plány na další rozšíření podniku.

10 let úspěšných projektů

U příležitosti desátého výročí působení ČvT v Gruzii proběhla v druhé polovině září v budově Velvyslanectví České republiky v Tbilisi společenská akce, které se mimo jiné zúčastnili velvyslanec Tomáš Pernický a ředitel ČvT Šimon Pánek.V Gruzii je vidět větší optimismus než v zemích střední Evropy. Tam lidé berou svobodu, samostatnost a jistou životní úroveň jako samozřejmost, které si již dostatečně neváží. Gruzie za sebou má opravdu těžkou minulost, takže si zde lidé nyní dokáží více vážit toho, co mají,“ uvedl při setkání v Tbilisi Šimon Pánek. „Lidé z ostatních zemí by sem měli jezdit častěji, aby si uvědomili, jak těžce museli Gruzínci zapracovat na tom, aby se jejich země dostala až sem - do fáze, kde stát slouží lidem, nikoliv lidé státu,“ dodal.

Pomoc ČvT v Gruzii byla možná díky štědré podpoře řady dárců a institucí. V současné chvíli probíhá především díky podpoře Evropské komise (EC), Světové bankyČeské rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Dále také díky podpoře české veřejnosti z řad dárců Klubu přátel Člověka v tísniSkutečného dárku a sbírce Skutečná pomoc. Člověk v tísni upřímně děkuje všem za jejich podporu.

Autor: ČvT