V Kongu vyrostly dvě školy pro 600 dětí, cihly vyráběli vesničané

Největší radost z nových škol mají místní děti. V Cihombehombe se jich na začátku roku do školy zapsalo o 88 víc než loni, v Makutanu jich do škamen usedá o 106 více. „Chtěly bychom být učitelkami a učit jednou v naší nové škole,“ říká desetiletá Rachele spolu s o rok starší Zawadi před novou školou v Cihombehombe. „Z předmětů mám nejradši recitaci a čtení ve francouzštině,“ dodává Zawadi. To třináctiletý Rafiki je už v šesté třídě a studia brzy ukončí. „Se školou budu pokračovat dál. Chci jít na univerzitu do Bukavu a stát se doktorem,“ plánuje Rafiki z Makutana, kde je nová škola první zděnou stavbou ve vesnici.

#~gallery-853~#

Ještě před pár měsíci přitom na místě nové školy v Cihombehombe stál jen domek stlučený z prken s děravou plechovou střechou a zděná trojtřídka. Školáci v Makutanu zase museli chodit do školy poslepované z bláta a slámy, kde byla tma a kam často zatékalo. Na začátku musel konžský tým ČvT najít komunity, které už prokázaly, že se umí zmobilizovat a aktivně přispět k výstavbě školy. „Lidé v Cihombehombe před několika lety sami postavili zděnou školní budovu se třemi třídami, v Makutanu zase dobrovolníci zpřístupnili cestu do vesnice,“ přiblížila výběr vesnic pro stavbu škol Marcela Janáčková z konžského týmu Člověka v tísni.

Lidé na jednu školu vyrobili 90 000 cihel

Na stavbě škol se podíleli místní zedníci a pomocníci. „Lidé z komunity sami lisovali i vypalovali cihly nebo nosili materiál jako je stavební kámen nebo písek,“ říká Marcela Janáčková s tím, že ČvT komunitám poskytl stavební dozor a supervizora, jenž komunitu připravil na projekt a motivoval ji k tomu, aby se podílela na stavbě a rozhodování o škole. ČvT také dodal materiál, který si místní nemohou opatřit sami jako například cement, železné tyče, plechy na střechu, okapy, nátěrovou barvu nebo systémy na zachytávání dešťové vody a pracovní nástroje.

„Nejdřív jsme si myslely, že to má být vtip,“ vzpomínaly ženy na den, kdy Člověk v tísni lidem v Cihombehombe nabídl, že by s jejich pomocí mohl ve vesnici postavit školu. O pár měsíců později mají místní krásnou školu z 90 000 cihel, které si sami vyrobili pomocí jednoduchých dřevěných forem. U školy jsou také nové toalety zvlášť pro chlapce a dívky.

Samotnou stavbou ale zapojení lidí z vesnice zdaleka nekončí. Lidé se také prostřednictvím rodičovského výboru podílejí na chodu školy i vzdělávacím procesu. „Supervizor v průběhu stavby organizoval schůzky s rodiči žáků a učiteli na téma ochrany dětí a dětských práv. S dětmi uspořádal několik setkání na téma zdraví, hygieny a životního prostředí,“ říká Marcela Janáčková. „Děti například navrhovaly, jak zlepšit prostředí kolem školy a v Cihombehombe u školy vysadily několik eukalyptových stromů,“ dodává.

Konžané budou chod školy financovat z chovu koz

Lidé z každé vesnice také dostali od ČvT 250 dolarů a mohli si sami zvolit, jak je utratí, aby mohli sami financovat chod školy, budoucí opravy nebo zaplacení školného nejchudším dětem. „Obě vesnice se nakonec rozhodly pro chov koz. Peníze chtějí získávat z prodeje zvířat či masa,“ říká Marcela Janáčková s tím, že lidé dostali školení, jak se o hospodářství starat a jak zacházet s vydělanými prostředky.

Vesničané v Cihombehombe měli o školu opravdu zájem. „V Cihombehombe místní opravdu pochopili, že školu mají ve svých rukou a že záleží na nich, jak rychle stavbu dokončí, jak bude vypadat a jak dlouho bude komunitě sloužit. Zdejší ředitel sám aktivně pomáhal a spolu s předsedou rodičovského výboru byl hlavní tahoun projektu,“ říká Marcela Janáčková. „V Makutanu byla situace složitější, protože si místní na začátku neuměli úplně představit, co stavba školy a zároveň první zděné budovy v obci obnáší. Nakonec se i tady podařilo školu dokončit,“ dodává Marcela Janáčková.

ČvT postavil nebo opravil v provincii Jižní Kivu už na třicet škol. „Školy v DR Kongo nestavíme pro komunitu, ale s komunitou a snažíme se, aby lidé díky tomu měli k nové škole vztah a vzali ji za svou,“ vysvětluje přístup ČvT koordinátorka programů v DR Kongo a Jižním Súdánu Marie Skálová a dodává, že školy jsou vždy vybavené toaletami a systémy na sběr vody, aby se děti zároveň ve škole naučily základním hygienickým návykům.

Pomoc při vzdělávání v DR Kongo by nebyla možná bez dvou českých dárců a také přispěvatelů charitativního e-shopu Člověka v tísni Skutečný dárek. Díky Skutečným dárkům ČvT loni pomáhal se stavbou dvou podobných škol, které, stejně jako Cihombehombe a Makutanu, vyrostly ve spolupráci s místní komunitou. Dárci Skutečnými dárky přispěli například na školní pomůcky pro místní žáky.

Vzdělávání v DR Kongo

Úroveň vzdělávání na východě DR Kongo je velmi nízká a velký podíl zapsaných žáků ročník nedokončí. Děti často do školy nechodí, protože při výuce do třídy zatéká a většina škol není dostatečně vybavená. Mnohdy škola nemá ani lavice, tabule či toalety a děti si musí vystačit v ideálním případě s jedním sešitem a tužkou. Dalším důvodem je, že musejí pomáhat rodičům při sklizni na vzdálených políčkách, starat se o své mladší sourozence, nebo si jednoduše jejich rodiče nemohou dovolit platit školné. I když je většina učitelů v zásadě kvalifikovaná (získali čtyřleté nebo šestileté středoškolské pedagogické vzdělání), dosažené učitelské vzdělání není kvalitní. Navíc chybí kvalitní kontinuální vzdělávání kantorů, na něž stát nemá v současnosti kapacitu – školních inspektorů je málo na to, jak rozlehlé území mají pokrýt. Nízký plat učitelů (přibližně 80 dolarů měsíčně) kompenzují rodiče motivačním příspěvkem (kolem 1 dolaru měsíčně za dítě), který funguje jako školné. Vzhledem k chudobě na venkově se však mnohdy učitelé přilepšení ke mzdě nedočkají. Podhodnocení učitelé tak často nemají motivaci pro svou práci, nebo se snaží přivydělat si i jinde. Do školy například chodí přímo z pole a podobně.