Abychom si rozuměli ..
Publikováno: 12. 1. 2016 Doba čtení: 2 minuty
V naší práci se potkáváme s mnoha lidmi s různými potřebami a často se mezi nimi nachází i lidé s nějakým zdravotním postižením. Pojďme se podívat, jaké překážky musí díky svému handicapu překonávat oni sami i jejich děti v běžném životě. Většina z nás bere sluch jako samozřejmost, dorozumíváme se mluveným slovem, umíme číst a psát, je to pro nás důležitý komunikační prostředek. Jak se ale dorozumí s neslyšícím, který nerozumí příliš ani psanému slovu? Který ovládá jen znakovou řeč? Všichni ostatní ale znakovou řeč neovládají a tak takto handicapovaní lidé naráží v běžném životě na různé problémy, které my řešit nemusíme.
S rodinou paní Jany jsem se osobně setkala poprvé v létě 2015, když jsem nastupovala do Sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi. To již spolupracovala nějakou dobu s Člověkem v tísni a také dalšími organizacemi. Ona i její partner jsou neslyšící, příliš nerozumí psanému slovu, komunikují prostřednictvím znakové řeči. Mají dvě slyšící děti, pětiletého syna a tříletou dceru s Downovým syndromem. Než se rodina dostala do naší služby, byla odkázána na pomoc příbuzných a známých. Ti se ovšem často potýkali s vlastními problémy a ne vždy dokázali paní Janě a jejímu partnerovi pomoci. Pro oba partnery bylo velmi složité komunikovat s úřady a institucemi, vyřídit si třeba dávky, invalidní důchod, zajistit lékaře nebo přihlásit syna do školky.
Lehké to ovšem nemají ani děti neslyšících rodičů. Ne každý si uvědomuje, že pro slyšící dítě je složité vyrůstat v rodině s neslyšícími rodiči, kteří na něj nemohou mluvit. Nemůže se tak od nich učit první slova a pokud není v častější kontaktu se slyšícími členy rodiny nebo jinými blízkými, má to zásadní vliv na vývoj jeho řeči . Později musí rodičům často tlumočit a vysvětlovat různé mnohdy i abstraktní pojmy.
Je jasné, že rodiny v takovéto situaci potřebují podporu a pomoc, aby se zorientovali v nabídce služeb, které mohou využívat. Jak jsme konkrétně rodině paní Jany mohli pomoci zvládat běžné životní situace my? Zkontaktovali jsme je s organizacemi poskytujícími služby pro sluchově postižené. Využívají tak služby bezplatného tlumočníka při důležitých schůzkách na úřadě, u lékaře nebo ve škole, službu online tlumočení. V současné době jsou díky tomu schopni sami si telefonicky domluvit nebo zrušit schůzku. Pomohli jsme s nástupem syna do školky a školy. Zprostředkovali jsme službu rané péče, ergoterapie, fyzioterapie a logopedie pro postiženou dceru. Nebo jsme s rodinou vytvořili grafický barevný kalendář, který jim pomáhá zorientovat se, kdy mají platit za obědy a družinu ve škole. Bylo pro nás úspěchem, že po dvou měsících je paní Jana schopna sama bez tlumočníka nebo sociální pracovnice zaplatit synovi obědy ve školní jídelně. Nyní jednáme o dobrovolnících, kteří budou rodinu navštěvovat, aby mluvili na dceru a umožnili jí rozvoj řeči.
Když se podívám na rodinu dnes, vidím, že v jejich soběstačnosti nastal velký posun, i když je a bude stále dost nových nečekaných situací, se kterými se budou muset vypořádat.
