Očima humanitárního pracovníka: během války jsem viděl, že pomoc přicházela pouze od humanitárních organizací

Očima humanitárního pracovníka: během války jsem viděl, že pomoc přicházela pouze od humanitárních organizací

18. 8. 2020

Jean Baptiste Babone pracuje pro Člověka v tísni jako projektový manažer v Demokratické republice Kongo (DRK). Je mu 37 let, má dvě děti a k týmu Člověka v tísni se přidal před šesti lety.

Na začátku pandemie COVID-19 pracoval Jean na projektu ve zdravotní zóně Mulungu v provincii Jižní Kivu. Cílem projektu bylo zpřístupnit primární zdravotní péči včetně prevence a léčby závažné akutní podvýživy. Zaměřoval se také na potravinovou bezpečnost, vodu a hygienu u těch nejohroženějších obyvatel v oblasti Shabunda.

Jak ses stal humanitárním pracovníkem? Proč sis tuhle práci vybral?

Když jsem studoval na škole v Jižním Kivu, žil jsem uprostřed války a lidé se kvůli ní neustále museli přesouvat. Viděl jsem, že postiženým pomáhají jen humanitární pracovníci. Tato práce mě velmi zaujala, chtěl jsem také lidem pomáhat. Když jsem dokončil školu, začal jsem se hlásit do různých nevládních organizací, abych nasbíral v oblasti humanitární práce nějaké zkušenosti. Teď už tuto práci dělám 10 let a pracoval jsem u místních i mezinárodních organizací.

Proč sis zvolil právě Člověka v tísni? Jak dlouho už pro tuto organizaci pracuješ?

Pro Člověka v tísni jsem poprvé pracoval v roce 2014, poté, co jsem už nějakou dobu sledoval jeho intervence v různých oblastech provincie Jižní Kivu. Zajímalo mě, jak při své práci postupují a hlavně fakt, že jdou tam, kam jiní nejdou kvůli nesčetným problémům, třeba do úplně odlehlých vesnic.

Můžeš nám popsat svůj běžný den v terénu?

Když jsem zastával čistě technické pozice, můj den se točil kolem monitorování a vykonávání aktivit s příjemci naší pomoci. Tato práce zahrnovala například dohled nad těmi, kteří poskytují zdravotní péči a věnují se léčbě akutní podvýživy v rámci struktur zdravotní péče. Také jsem pomáhal komunitním pracovníkům, kteří navštěvovali rodiny a radili jim, jak správně živit novorozeňata a malé děti a poskytovali další potřebné rady nebo informace včetně ukázek vaření. V současné době radím projektové

Jak Tvou práci změnil COVID-19?

V projektu, který v současné době řídím, jsme z našich struktur zdravotní péče vyloučili všechny hromadné aktivity, které v komunitách provádíme a zároveň jsme určili strategii pro začlenění aktivit v oblasti prevence COVID-19 do všech našich projektových aktivit. Organizujeme diskuze se členy komunit ve skupinách čítajících méně než 20 lidí, přičemž dodržujeme sociální odstup a zaměřujeme se na individuální poradenství. Také věnujeme pozornost tomu, aby náš zdravotnický personál i vůdčí osobnosti v komunitách, měli co největší povědomí v oblasti preventivních opatření proti COVID-19 a v oblasti individuální i kolektivní ochrany. V neposlední řadě také dodáváme do zdravotnických zařízení osvětové materiály o COVID-19.

Změnil se nějak Tvůj běžný denní režim a zvyky? Jak chráníš sebe a lidi, kterým pomáháš?

Ano, hodně se toho v tomto ohledu změnilo. Chráníme sebe i ty, kterým pomáháme tak, že neustále nosíme roušky, pravidelně si myjeme ruce mýdlem nebo hydroalkoholickým gelem, zachováváme s kolegy sociální odstup mezi sebou i těmi, kteří za námi přicházejí a omezujeme návštěvy v kancelářích i ve vesnicích.

Zaznamenal jsi nějaké nové problémy, které se objevily v důsledku COVID-19?

Je tu problém s přístupem, protože město je izolováno od venkovských oblastí. Nadcházející ekonomická krize bude další problém. Také jsem si všiml stigmatizace těch, které choroba postihla nebo těch, kteří přicházejí z oblastí, kde byly potvrzeny případy COVID-19. Pochopitelně chybí znalosti a informovanost o této nemoci v komunitách a někteří lidé nám nedůvěřují.

Jak koronavirus změnil životy lidí a komunit?

Zaznamenali jsme nárůst případů nechtěného těhotenství v komunitách, ve kterých působíme a také zvýšený výskyt časně uzavíraných sňatků a vysoce rizikových potratů. Mnoho lidí přišlo o zaměstnání nebo zdroj obživy. Zhoršily se i dodávky základních a nezbytných potravin, což zvyšuje riziko potravinové nebo výživové nejistoty v komunitách. Riziko separace mužů a žen je poměrně vysoké zvlášť v domácnostech s nízkými příjmy. V některých místech se nyní zvýšila kriminalita, například rabování.

Změnili nějak lidé, kterým pomáháte, svůj pohled na humanitární pracovníky?

Někteří lidé si myslí, že koronavirus přináší do vesnice právě zaměstnanci nevládních humanitárních organizací, zvlášť od té doby, co choroba začala na západě získávat na intenzitě. Abychom tenhle problém překonali, děláme všechno pro to, abychom chránili komunity, ve kterých působíme. Nosíme ochranné vybavení a dodržujeme doporučený odstup. Také komunitu vzděláváme v oblasti prevence a informacích o koronaviru, jak už jsem zmínil.

Bojíš se ty osobně této nemoci nebo ekonomických důsledků s ní spojených?

Ne, nebojím se nemoci, ale respektuju a dodržuju preventivní opatření. Ta nemoc je nebezpečná, ale dá se léčit. Její následky jsou velmi špatné a já patřím k těm, kteří se rozhodli jí čelit pozitivní myslí, aby co nejvíce minimalizovali rizika těchto následků.

Jak se s novou situací vyrovnala tvá rodina?

Když se v naší provincii vyhlásila pandemie, byl jsem v terénu. Jsem s rodinou v přímém kontaktu a mým nejbližším podávám důležité informace například o strategiích prevence, takže se nemoci nebojí. Ihned jsme zavedli opatření jako místo na mytí rukou u vchodu do domu, omezili jsme sousedské návštěvy, nosíme roušky a dodržujeme pravidla ohledně sociálního odstupu. Během karantény jsme navíc dostali jen malé zásoby potravin, které nebyly dostačující, protože ceny potravin na místním trhu vzrostly.

Je teď těžší kombinovat práci humanitárního pracovníka s rodinným životem? Co se změnilo?

Doma neustále hrozí, že nepůjde elektřina, protože celkem často dochází k výpadkům proudu. Kvůli malému počtu letů a špatným cestám je skutečně složité dostat se do oblastí, kde poskytujeme pomoc. Také není snadné vybrat si z banky naše platy, za což může nerovnováha směnných kurzů a nedostatek mezinárodní měny.

Změnila tě nějakým způsobem humanitární pomoc během COVID-19? Pokud ano, jak?

Začlenění aktivit pro prevenci COVID-19 do projektových aktivit začalo pozvolna, je to novinka. Projektovým týmům chvíli trvalo zvyknout si na ně, ale nakonec se přizpůsobily. Lidé se zas zpočátku stavěli negativně k našim aktivitám zaměřeným na prevenci proti COVID-19, ale časem pochopili jejich význam a začali opatření dodržovat. Potíže s dodávkami potravin se vyřešily pomocí zdejších dostupných prostředků a všechny projektové aktivity pokračují dál, přestože v jednom momentu se náš provoz omezil na minimum.

Všechna ta vládní opatření v kontextu boje proti COVID-19 samozřejmě narušila také můj společenský život. A opatření mají dopad i na náš styl života a kultury.


Autor: Zawadi Izabayo, koordinátor ČvT v Kongu