Bytová politika aneb kdo a jak hospodaří s bytovým fondem měst a obcí?
Publikováno: 9. 4. 2021 Doba čtení: 4 minuty
Otevírat témata související s bytovou politikou města, hledání pozitivních dopadů jednotlivých kroků a rozšiřování bytů v bytovém fondu obce nemusí být doménou politiků, ale lze se tomu věnovat i prostřednictvím občanského aktivismu. Vnímáte v obci dům, který je ve vlastnictví města a je nevyužitý? Tak proč se nezeptat na záměr obce s tímto domem do budoucna. A pokud takový dům v obci nemáte, pak je možné, že obecní majetek je spravován řádně, ale ani to neznamená, že se nemáte dále ptát. Nezapomínejme, že i bytová politika obcí je přeci „res publika“, tedy věcí veřejnou.
„Z hlediska státu spočívá princip a cíl bytové politiky zejména ve vytváření vhodného právního, institucionálního a fiskálního prostředí pro aktivity všech aktérů na trhu s byty,“ stojí na stránkách Ministerstva pro místní rozvoj. Z tohoto pohledu se důležitým aktérem na poli bytové politiky stále více ukazují jednotlivé obce a města, která jsou protipólem stávající struktury komerčního a investičního bydlení. Dostupné bydlení zejména pro sociálně znevýhodněné je v oblasti komerčních nájmů často nekvalitní a vhodnou alternativou je městské bydlení. Uspokojování potřeb bydlení je zakotveno v hlavním právním předpise upravující činnost obcí, v zákoně o obecním zřízení (zákon č. 128/2000 Sb., zákona o obcích), který v § 35 odst. 2 uvádí: „Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, …“.
Bydlení jako nástroj řešení sociálních problémů
Vlastnictví bytů a vytváření bytové politiky obce nelze považovat jen za ekonomickou činnost obce, ale je potřeba ji vnímat jako jeden ze základních prvků obce, kterého se může každý občan oprávněně dovolávat. V obecně rovině lze hovořit o správě bytového fondu s péčí řádného hospodáře, ale obec by se v duchu výše uvedeného neměla spokojit s pouhou správou, ale měla by i vytvářet vlastní bytovou politiku, která odpovídá aktuálním potřebám občanů obce, případně potřebám současné doby. Bohužel většina vedení měst a obcí se spokojí s pouhou správou a bytový fond v lepším případě jen udržují. Bytové politiky měst a obcí by měly zahrnovat širší okruh cílů než jen vlastní hospodaření. Bydlení je nástroj, který lze aktivně využívat k samotnému rozvoji bytového fondu jako protiváhy hůře dostupného komerčního bydlení, a který lze využívat k řešení jednotlivých sociálních problémů, ať už spojených se stářím, mládím, tělesnými a duševními hendikepy nebo chudobou. Ostatně mnoho měst podporu bydlení pro osoby staršího věku dlouhodobě provozuje např. formou domů s pečovatelskou službou a bere to jako základní prvek struktury svého bytového fondu. U této činnosti však nelze skončit a je nutné stále hledat problémy, které lze aktivně prostřednictvím bydlení řešit.
Externího správce bytového fondu musí obce kontrolovat
S bytovou politikou se velmi úzce pojí vlastní hospodaření s bytovým fondem. Porevoluční politika mnoha měst a obcí způsobila, že se výrazně ztenčil počet bytů ve vlastnictví obce. To v současné době zásadním způsobem ovlivňuje možnosti obcí naplňovat zákonem vymezené cíle. Proto je nutné, aby obce řádně pečovaly o stávající bytový fond a snažily se o jeho obnovu. Správa bytového fondu vyžaduje dostatečné personální zajištění a menší obce z těchto důvodů předávají tuto správu externím správcům. Ne vždy je tento krok špatný, ale i v tomto případě je nutné vyhradit personální prostředky na kontrolu jejich činnost. Vlastní správa a řádné hospodaření často zůstává bez dostatečné kontroly v rukou podnikatelského subjektu, který rozhoduje o nezbytnosti oprav a údržby, případně i potřebnosti nebo nepotřebnosti majetku obce. Každý podnikatelský subjekt očekává při ekonomické činnosti přiměřený zisk a ten musí obce, respektive její nájemníci, v nájemném uhradit. Nechceme tím říci, že každá externí správa je špatná, ale praxe ukazuje, že bez řádné kontroly ze strany vlastníka, v tomto případě obce, dochází k laxnosti správce a tím i k znehodnocování majetku města. Ostatně s tímto problémem se nepotýkají jen obce, ale i soukromí vlastníci, což mnozí z nás v nájemních bytech velmi často vnímáme.
Souvisejícím problémem přicházejícím s externími správci je často i problematika svévolného přístupu k jednotlivým obecním nájemníkům. Správce se velmi často stává hlasem obce a ovlivňuje svými názory a stanovisky bytovou politiku obce. Nepřímo tím dochází k předání rozhodovací pravomoci obcí soukromým subjektům, což samotný zákon o obecním zřízení nepřipouští. Nájemníci jsou často v moci samotného správce a zaniká sociální aspekt celého konceptu obecního bydlení.
A co můžeme dělat?
Jsme-li alespoň trochu vnímaví a považujeme bytovou politiku obce za něco více než jen správu majetku, můžeme se obce začít ptát. Na rozdíl od soukromých vlastníků, je možné se obcí dotazovat, zda o těchto dimenzích obecního bydlení přemýšlí, zda je zahrnují do svých budoucích plánů a finančních rozvah. Každá otázka by měla být řádně odpovězena, a pokud na ní neexistuje odpověď, je nutné ji vytvořit, což ve své podstatě nutní obce k zamyšlení. Zákon umožňuje mnoho způsobů, jak tato témata otvírat, a to v první řadě na samotném jednání nejvyššího orgánu obce zastupitelstvu obce, nebo např. otevřeným dopisem. V případech, kdy debata s obcí není možná, jako poslední možnost přichází v úvahu žádost o poskytnutí informace dle informačního zákona (zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím), kdy obsah žádosti i odpovědi je obec povinna následně zveřejnit. Ptejte se!
