„Do roku 2030 hlad ve světě nezmizí,“ říká studie Global Hunger Index

Konflikty, chudoba, nerovnoprávnost a stále vážnější následky změny klimatu neustále zvyšují míru hladu a jen samotné dopady pandemie koronaviru by mohly způsobit hladovění milionů dalších lidí. Začíná být jasné, že současné potravinové systémy nejsou ani spravedlivé ani dostatečně stabilní na to, aby ustály takové otřesy, natož aby do roku 2030 zvítězily nad hladem. Abychom ochránili naše zdraví a zajistili dostatečnou výživu, je nutné podívat se na problematiku z globální perspektivy a dojít ke komplexním řešením.

The Global Hunger Index (GHI) posuzuje míru hladu na celém světě, každý rok se veškeré dostupné údaje analyzují na světové, státní a místní úrovni a vzniká tak referenční ukazatel. Partneři Člověka v tísni z Alliance2015, Welthungerhilfe a Concern Worldwide zveřejnili zprávu o roce 2020, která je již patnáctá v řadě a zaměřuje se na naše potravinové systémy a jejich vztah ke zdraví lidí, zvířat, rostlin a životního prostředí.

Klíčové výsledky GHI pro rok 2020

To, že by se podařilo dosáhnou cíle Agendy 2030- porazit světový hlad do roku 2030, se momentálně nezdá příliš pravděpodobné. Míra hladu zůstává vysoká ve více než 50 zemích a pokrok je příliš pomalý. Přestože se skóre GHI ve 46 zemích od referenčního roku 2012 snížilo, ať už byl hlad v těchto zemích mírný, vážný nebo silně znepokojivý až alarmující, míra hladu se zhoršila v dalších 14 zemích, které spadly do zmíněných kategorií. Mezi tyto země patří i Haiti, Madagaskar, Libérie a Venezuela. Čtvrtina až polovina všech lidí v těchto 14 zemích trpí hladem. 

Interaktivní mapa

Nejprudší nárůst v hodnocení GHI zaznamenala Venezuela, kde se index 7.2 z roku 2012 vyšplhal v roce 2020 až na 23.5. Ve třech zemích je v současnosti míra hladu alarmující (Čad, Východní Timor a Madagaskar) a v 31 zemích je velice vážná, za nimi následují Demokratická republika Kongo a Středoafrická republika. Kvůli nedostatečným údajům není ani k posledním dvěma jmenovaným zemím k dispozici hodnocení GHI, ale obě byly předběžně zařazeny mezi státy, kde je míra hladu alarmující. Jestliže nebude globální změna postupovat, míra hladu do roku 2030 pravděpodobně zůstane v 37 zemích v horní části rozsahu GHI a zhruba 840 milionů lidí bude trpět podvýživou. Je třeba také upozornit, že tyto výpočty nezahrnují důsledky koronavirové pandemie.

Mezi jednotlivými oblastmi vykazuje index hladu obrovské rozdíly. V subsaharské Africe dosáhlo bodové hodnocení indexu 27.8 a v jižní Asii 26.0. Míra hladu je zde tedy vysoká, zatímco v ostatních oblastech světa je buď nízká nebo mírná (skóre GHI: 5.8–12.0). Situace v subsaharské Africe je obzvlášť problematická, protože jeden z pěti lidí nebo více, což je 21.2 procent obyvatelstva, nedokázal v letech 2017 až 2019 naplnit své výživové potřeby. 

Toto číslo od roku 2014 neustále roste a v současné chvíli je nejvyšší ve všech regionech – dosahuje počtu 230 milionů lidí. Hlavními příčinami je zhoršující se ekonomická situace, ozbrojené konflikty a nižší výnosy z úrody, které způsobuje změna klimatu a extrémními výkyvy počasí. Hlavní obavou subsaharské Afriky a Jižní Asie je výživa dětí. V obou oblastech byla v roce 2019 situace taková, že jedno ze tří dětí bylo následkem chronické podvýživy mnohem menšího vzrůstu, než by vzhledem k svému věku mělo být. Navíc dětská úmrtnost v subsaharské Africe byla v roce 2018 nejvyšší na světě, přičemž 7.8 procent dětí umíralo před dosažením pátého roku života. V jižní Asii je úmrtnost dětí stále vysoká, pohybuje se na 4.1 procentech, ale oproti roku 2000 je přeci jen mnohem nižší (tehdy dosahovala 9.2 procent).

Další progres je ohrožen pandemií koronaviru a mnoha dalšími krizemi. Bodové hodnocení GHI dosahující průměru 18.2 spadá do kategorie mírné úrovně hladu. Oproti referenčnímu roku 2000 představuje toto číslo obrovský pokrok, protože tehdy bylo průměrné číslo 28.2, což na škále GHI znamenalo vysokou míru hladu. 144 milionů dětí je však stále ještě kvůli chronické podvýživě menších, než by na svůj věk měly být. 47 milionů dětí trpí kachexií (těžkým vyhubnutím), což je znak akutní podvýživy a 5.3 milionů dětí zemřelo v roce 2018 před dosažením pátého roku života. Často byla důvodem právě podvýživa. 

Vyhlídky do budoucna nejsou dobré, protože aktuálně hrozí, že světový hlad bude narůstat. Jen během tohoto roku měly na výživu milionů lidí dopad takové události jako nálet kobylek ve východní Africe a pandemie koronaviru, která zasáhla celý svět. OSN vypočítala, že zaostáváním v růstu bude trpět dalších 700 000 dětí za každý procentový bod, o který klesne světový HDP v důsledku pandemie. Navíc počet dětí trpících vyhubnutím by mohl v zemích s nízkými a středními příjmy stoupnout o 6.7 milionů. Tento nárůst doprovázený omezeními proti šíření koronaviru, která mají dopad na dostupnost potravin a zdravotní péče, by mohl mít za následek úmrtí až 130 000 dalších dětí.

Doporučení

Co se týče zdraví, výživy, životního prostředí a ekonomiky, budoucnost přinese ještě další krize. Překonat je může pouze společné globální úsilí. Svým jednáním ničíme planetu víc a víc, částečně i kvůli tomu, jak jsou nastavené naše potravinové systémy. Je třeba tyto systémy změnit, aby se staly spravedlivějšími, udržitelnějšími a odolnějšími. Prioritou se musí stát zajistit naplnění potravinových potřeb všech lidí.

Klíčem je vytvořit zdravé výživové prostředí, které drobným zemědělcům, rybářům a výrobcům nabídne spravedlivý a dostačující příjem. To také vyžaduje ochranu lidských práv a životního prostředí v rámci hodnotového řetězce. Podpořením oběhového výživového hospodářství vznikne více zdrojů k recyklaci, čímž se zamezí dalšímu znečišťování životního prostředí a ekosystémy se budou moci obnovovat. Vlády také musí vytvořit všeobecné systémy zdravotní péče a sociálního zabezpečení ve spolupráci s dárci a občanskou společností, aby se zajistilo co nejlepší fungování těchto systémů. Dále je nezbytné znemožnit nekalé obchodní praktiky a místo nich podpořit spravedlivý a udržitelný rozvoj.

Co je Globální index hladu?

Globální index hladu (Global Hunger Index – GHI) je multidimenzionální nástroj pro měření hladu a podvýživy. S využitím těchto čtyř ukazatelů vytváří skóre GHI ucelený obraz o globálním hladu:

a) Podvýživa: procento lidí, kteří nejsou schopni dosáhnout naplnění svých kalorických potřeb;

b) Vyhublost dětí: procento dětí mladších pěti let, které váží na svou výšku mnohem méně, než by měly (ukazatel akutní podvýživy);

c) Zaostávání růstu u dětí: procento dětí mladších pěti let, které měří na svůj věk mnohem méně, než by měly (ukazatel chronické podvýživy);

d) Dětská úmrtnost: procento dětí, které se nedožijí pátých narozenin.

Skóre GHI se určuje na základě hodnot těchto čtyř ukazatelů a dává nám představu o situaci a hladu v dané zemi pomocí 100 bodové škály. 0 bodů na této škále znamená nejlepší skóre, které ukazuje, že v zemi není hlad vůbec, zatímco 100 bodů znamená nejhorší výsledek. Skóre GHI jednotlivých zemí spadá do jedné z pěti následujících kategorií: míra hladu může být nízká, mírná, vážná, alarmující/silně znepokojivá nebo extrémně alarmující (vzestupné řazení podle závažnosti). Pro rok 2020 byly vyhodnoceny statistiky GHI celkem ze 132 zemí. U 107 zemí byly k dispozici spolehlivé údaje pro všechny čtyři ukazatele, umožňující tak vygenerovat skóre GHI. Tyto země jsou zahrnuty v hodnocení. Soubory údajů pro dalších 25 zemí byly neúplné, takže nebylo možné skóre GHI vypočítat. Většina těchto zemí byla tedy alespoň orientačně přiřazena do kategorie, do níž na základě dostupných údajů patřila. Bohužel u sedmi zemí nebyla možná ani tato orientační kategorizace.

Index GHI pro rok 2020 je založen výlučně na údajích získaných od multilaterálních agentur jako např. OSN. Podvýživa byla posuzována na základě údajů pro roky 2017 až 2019, zatímco pro míru dětské úmrtnosti se využily statistiky pro rok 2018. Pro zbývající dva ukazatele, vyhublost a zaostávání v růstu byly využity aktuální dostupné údaje z let 2015 až 2019. Zpráva také uvádí skóre GHI pro roky 2000, 2006, a 2012 a udává tak referenční údaje, které usnadňují provedení dlouhodobé analýzy vývoje GHI. Čísla uvedená v různých výročních zprávách nelze mezi sebou přímo porovnávat, protože údaje se neustále aktualizují, výsledky jednotlivých zemí se také rok od roku liší a systém hodnocení se navíc upravuje dle potřeby.