Hledání bydlení: příběhy štěstí uprostřed marnosti
Publikováno: 10. 12. 2018 Doba čtení: 4 minuty
© Ilustrační fotografie
„Paní S. za mnou přišla do kanceláře na první schůzku. Sháněla bydlení. Vysvětlila jsem jí, že bydlení určitě hledat můžeme, ale že máme vlastně obě stejné možnosti. Mohu jí pomoci s formálními náležitostmi, vysvětlit, kde všude se dá bydlení hledat a jaké jsou druhy. Jenže paní S. mi sdělila, že je přesvědčená, že mám nějaké kontakty a propojení a že chce, abych jí zkrátka byt sehnala. Jenže takhle to nefunguje. A tak naštvaně vstala, práskla dveřmi a byla pryč,“ popisuje Karolína Olejníková, terénní sociální pracovnice, jedno z mnoha setkání s klienty, kteří hledají bydlení. A dodává: „Jejímu rozčílení ale naprosto rozumím, i pro mě je ta situace zoufalá.“
Pokud se na nás obrací lidé se žádostí o pomoc při hledání bydlení, je to pro nás jeden z nejsložitějších cílů spolupráce. „Klienti našich sociálních služeb ve většině případů nemají peníze na placení kauce a odměny realitním kancelářím, takže komerční bydlení je pro ně nedostupné. V mnoha městech a obcích není z různých důvodů možnost, aby získali obecní nebo městský byt,“ vysvětluje podstatu problému Jitka Kylišová, koordinátorka služeb v Plzeňském kraji. Bohužel často není ani možné získat rychlé krizové bydlení na azylových domech, protože ty kapacitně nedostačují. V Plzeňském kraji jsou navíc azylové domy nerovnoměrně rozmístěné, takže jsou regiony, kde není ani možné tuto službu využít a lidé v nouzi, nebo celé rodiny, musí za tímto typem krizového bydlení daleko cestovat.
V Klatovech se na nás například obrátila na základě doporučení jiné neziskové organizace rodina se šesti dětmi, která přišla o bydlení v Plzni. Rodině se sice podařilo sehnat bydlení, ale musela se rozdělit. „Dvě děti byly umístěny do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a čtyři děti zůstaly s matkou na azylovém domě. Otec byl nucen si najít ubytování na blízké ubytovně,“ popisují místní pracovnice výsledek hledání.
