Mezinárodní migrace: statistiky a nejdůležitější pojmy
Publikováno: 12. 9. 2022 Doba čtení: 12 minut
Migrace představuje jeden z nejdůležitějších průvodních jevů globalizace. Migrantem je přinejmenším každý osmý obyvatel planety. Výrazná většina migrantů, a to nejen těch, co se stěhují kvůli zlepšení životní úrovně, ale i lidí prchajících před válkami nebo pronásledováním, se nicméně stěhuje uvnitř států. Následující text se soustředí výhradně na přesuny obyvatelstva přes mezinárodní hranice. S využitím názorných map a grafů se formou otázek a odpovědí snaží mimo jiné ukázat, jaké má současná mezinárodní migrace rozměry, odkud a kam vedou nejvýznamnější migrační toky, nakolik migrace přispívá k ekonomickému rozvoji, kolik lidí v pohybu tvoří uprchlíci, či jakým způsobem může migrační procesy ovlivnit globální změna klimatu.
Obsah
Základní pojmy a číslaMigrace a její ekonomické dopadyVybrané typy migrace
Základní pojmy a čísla
Co je mezinárodní migrace? Kdo je migrant?
Jednotná a univerzálně užívaná definice migrace ani migranta neexistuje. V současnosti nejšířeji používaná je definice Odboru OSN pro ekonomické a sociální otázky (DESA). Podle ní je migrantem každý člověk, který změnil zemi svého obvyklého pobytu. Migranty lze podle této definice rozlišovat na krátkodobé, kteří změnili zemi obvyklého pobytu na více než tři měsíce, ale méně než jeden rok, a dlouhodobé, kteří se ve stejné situaci nacházejí více než rok. Řada států nicméně preferuje vlastní definice a kritéria. I proto je poměrně složité dospět při výpočtech o velikosti globální migrace k objektivním a nezpochybnitelným údajům.
„Celkově vzato je definice migranta nevyhnutelně arbitrární.“(příručka Methods and Materials of Demography)
„Údaje týkající se počtu migrantů jsou produktem definic použitých při sčítání. (...) U migrace neexistuje žádné jediné a absolutní číslo.“(Ronald Skeldon, Advanced Introduction to Migration Studies)
Kolik je na světě migrantů?
Podle zatím posledních souhrnných dat udávaných OSN činí počet mezinárodních migrantů 281 milionů. Pro perspektivu jde zhruba o ekvivalent populace čtvrté nejlidnatější země na světě, jíž je Indonésie. Mezinárodním migrantem je přibližně jeden obyvatel planety z každých 28. Zda je to hodně nebo málo samozřejmě záleží na úhlu pohledu. Uvedené údaje znamenají, že drtivá většina světové populace – 96,4 % – žije ve stejné zemi, v níž se narodila. Na druhou stranu ale platí, že migrace se tím či oním způsobem dotýká životů dalších stovek milionů lidí skrze své sociální, ekonomické a politické důsledky.
Asi nikoho nepřekvapí, že celkový počet migrantů za poslední desetiletí vytrvale roste: za posledních 20 let stoupl zhruba o 110 milionů a i mezi posledními dvěma sčítáními v letech 2019 a 2020 byl nárůst výrazný – asi 9 milionů. V relativním vyjádření je nárůst objemu migrace o něco méně konzistentní. Během 60. a 70. let 20. století dokonce podíl migrantů ve světové populaci mírně klesl. V současnosti se nicméně zdá, že se nezadržitelně blíží hranici 4 %.
Kde na světě je migrantů nejvíce?
Nejvíce migrantů se nachází v Evropě, a to 87 milionů (31 % všech migrantů na světě). Na druhém místě následuje Asie s 86 miliony (30,5 %). Počet migrantů v Severní Americe činí asi 59 milionů (21 %) a v Africe 25 milionů (9 %). Ani zbývající světové regiony ale nejsou z migratologického hlediska nezajímavé: zatímco Latinská Amerika a Karibská oblast zaznamenávají v posledních letech nejprudší nárůst absolutního počtu migrantů, Oceánie je pro změnu výjimečná tím, že zde migranti tvoří největší část populace – z jiného státu pochází asi 22 % jejích obyvatel. V Evropě jde pro srovnání zhruba o 11-12 % a v Asii o méně než 2 %.
Žebříčku zemí s nejvíce mezinárodními migranty dlouhodobě vévodí Spojené státy. V roce 2020 přesahoval počet migrantů na území USA hranici 50 milionů (řeč je o migrantech, jak je chápe OSN – oficiální americké statistiky standardně pracují s vlastní definicí a docházejí k o něco nižším údajům). Druhý nejvyšší počet migrantů – a s náskokem nejvyšší počet z evropských zemí – hostí Německo, a to přes 16 milionů. Co do podílu migrantů v populaci statistikám vévodí státy Perského zálivu, jež jsou důležitými destinacemi pro pracovní sílu z Asie (Indie, Pákistán, Filipíny, Srí Lanka) a Afriky (zejména Afrického rohu). Ve Spojených arabských emirátech tvoří migranti 90 % obyvatelstva, v Kuvajtu a Kataru kolem 75 %.
Obrátíme-li pozornost od cílových zemí ke zdrojovým, pak na prvním místě najdeme Indii. Mimo její hranice žije kolem 18 milionů jejích obyvatel. Ze zemí EU, které se nicméně všechny nacházejí mimo první desítku vystěhovaleckých států, stojí za zmínku Polsko se zhruba 5 miliony krajany v zahraničí. Seznamu zemí s největším podílem občanů žijících v zahraničí dominují ministáty Karibské oblasti a Oceánie. Rekordmanem je v tomto směru Svatý Kryštof a Nevis, mimo jehož hranice se nachází na 70 % obyvatel. V rámci Evropy je vysoká míra emigrace typická zejména pro menší státy Balkánu jako jsou Bosna a Hercegovina, Albánie a Severní Makedonie. Mimořádně vysoké procento obyvatel ovšem v roce 2022 opustilo i Ruskem napadenou Ukrajinu.
Co jsou migrační koridory – a odkud kam vedou?
Zajímavý parametr, který ve svých posledních výročních zprávách vizualizuje Mezinárodní organizace pro migraci (IOM), představují takzvané migrační koridory. Ve své podstatě se jedná o nejfrekventovanější migrační trasy spojující dva státy. Suverénně největším koridorem je ten, který spojuje USA (jako cílovou zemi) a Mexiko. Spojené státy figurují jako destinace i v mnoha dalších velkých koridorech, přičemž řada z nich začíná v Asii (Indie, Čína, Filipíny). Z větších koridorů, v nichž figurují státy EU, můžeme jmenovat třeba polsko-německý, turecko-německý a alžírsko-francouzský.
Kolik migrantů je v Česku?
Ke konci roku 2021 u nás podle dat ČSÚ žilo celkem 660 849 cizinců. Tento údaj zahrnuje cizince s trvalým i přechodným, respektive dlouhodobým pobytem, azylanty i osoby s dlouhodobým vízem. Cizinci tak tvořili 6,2 % populace ČR. Tento údaj stojí za to uvést do dvou perspektiv, a to historické a regionální – středoevropské. Historicky u nás pokračuje víceméně konstantní růst počtu cizinců, započatý v době vzniku samostatného státu: v roce 1993 činil počet cizinců asi 46 tisíc. Migranti tedy v této době tvořili necelé jedno procento populace. Ve srovnání se sousedy je současný podíl cizinců v ČR průměrný. Oproti Slovensku (zhruba 2,5 %) a Polsku (2 %) u nás cizinci tvoří poměrně velkou část obyvatelstva, ale v porovnání s tradičně přistěhovaleckým Rakouskem a Německem (orientačně 17 %) obraz Česka jako cílové země migrantů poněkud bledne. V roce 2022 situaci prudce změnil hromadný příchod uprchlíků z Ukrajiny. Do jaké míry bude překreslení migrační mapy ve střední Evropě trvalé zatím není zřejmé.
Ekonomické dopady migrace
Dají se vyčíslit dopady migrace na globální hospodářský rozvoj?
Jen částečně. Jedním z údajů, který vypovídá o významu mezinárodní migrace pro rozvoj, je objem tzv. remitencí, tedy prostředků, které migranti posílají, eventuálně přivážejí zpět svým rodinám a komunitám ve výchozích zemích. Velká část těchto převodů sice probíhá skrytě, ale i prokazatelné bankovní transfery dosahují ohromných rozměrů: nejnovější odhady Světové banky hovoří o tom, že do nízko- a středněpříjmových zemí (nepočítaje Čínu) bude v roce 2022 směřovat kolem 630 miliard amerických dolarů. Remitence tím předčí nejen příliv přímých zahraničních investic, ale i oficiální rozvojové pomoci. Započítáme-li do údajů o remitencích i data z vysokopříjmových zemí, dojdeme k částce vysoce přesahující 700 miliard dolarů. Globální objem remitencí rok od roku roste. Od roku 2000 se zvýšil více než pětinásobně.
Jak s remitencemi zahýbala covidová pandemie? A jak je ovlivnila ruská invaze na Ukrajinu?
Celkově vzato se toky remitencí v době pandemie ukázaly jako velmi odolné – podstatně odolnější než třeba přímé zahraniční investice. V prvním krizovém roce 2020 globální remitence navzdory mnoha pesimistickým předpovědím poklesly jen o jednotlivá procenta a v roce 2021 u nich Světová banka zaregistrovala rekordní růst bezmála o 10 procent. Otevřená ruská agrese proti Ukrajině se na remitencích podle banky odrazí dvojím způsobem: v případě samotné Ukrajiny lze v roce 2022 očekávat zvýšení přílivu peněz od krajanů v zahraničí až o 20 %. Naopak v regionu Střední Asie, která tradičně silně závisí na penězích posílaných z nyní tvrdě sankcionovaného Ruska, se dá očekávat drastický pokles – a potenciálně i závažné sociální důsledky.
Do kterých států proudí nejvíce remitencí?
Pětici zemí s absolutně největším přílivem remitencí dlouhodobě vévodí Indie (přes 83 miliard dolarů) a Čína (60). S určitým odstupem za nimi následovaly v roce 2020 Mexiko (43), Filipíny (35) a Egypt (30). Žebříček se nicméně kompletně mění, zaměříme-li se na podíl remitencí na HDP. V tomto ohledu dominují spíše malé a hospodářsky slabě rozvinuté státy: první trojici tvoří oceánské souostroví Tonga, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Z evropských zemí nalezneme v první dvacítce pouze Kosovo a Moldavsko. Přehled zemí, odkud remitence pocházejí, do značné míry koresponduje s nejvýznamnějšími destinacemi migrantů, tak jak byly vyjmenovány výše: na čele jsou jednoznačně Spojené státy a za nimi pak hlavní „magnety“ pracovních migrantů v Perském zálivu, tedy Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Mnoho peněz proudí také ze Švýcarska a Německa, ale v jejich případě jde z velké části o přeshraniční transfery mezd pracovníků z některých sousedních zemí jako je Francie.
Remitence = rozvoj?Klást mezi remitence a rozvoj rovnítko by bylo zavádějící. Ačkoliv je nezpochybnitelné, že peníze od migrantů mají pozitivní vliv na životní úroveň lidí, kteří jsou jejich přímými recipienty (zejména rodinní příslušníci), dopady na širší komunitu v přijímající zemi mohou být ambivalentní. Jsou-li zasílané prostředky utraceny na spotřební zboží nebo splacení dluhů, jejich pozitivní vliv na okolí je omezený. V případech, kdy je jedna domácnost dostává a druhá nikoliv, může docházet k prohlubování sociálních rozdílů. Vzhledem k tomu, že migranti často odcházejí jen z některých lokalit, mohou remitence zvyšovat i rozdíly v regionálním rozvoji. Opomíjet by se neměl ani tlak, který je kvůli očekávaným výdělkům vyvíjen na samotné migranty. V neposlední řadě může přísun peněz ze zahraničí snižovat motivaci dalších členů domácnosti obstarat si vlastní zdroje příjmů.
vybrané typy migrace
Kolik je neregulérních migrantů?
Dojít byť jen k přibližným početním odhadům týkajícím se neregulérní migrace je extrémně obtížné. Sběru spolehlivých dat brání dva důležité faktory. V první řadě platí, že „neregulérní“ status je značně nestálý. Mnozí migranti se „neregulérními“ stávají doslova ze dne na den například v důsledku překročení platnosti víza nebo legislativních změn ve státě, kde se právě nacházejí. Pobyt dalších je naopak legalizován, ať už skrze azylový proces nebo třeba nějakou formu plošné amnestie. Druhá komplikace je metodologická – spočítat neregulérní migranty je v podstatě nemožné. Většina jich z pochopitelných důvodů odmítá jakýmkoliv způsobem komunikovat s úřady i nezávislými institucemi a nachází se mimo veškeré statistiky. Mají-li úřady (např. policejní orgány) vůbec nějaká pevná data, odmítají je zveřejňovat. Slovy experta: „Žádný spolehlivý zdroj o globálních trendech a rozměrech neregulérní migrace neexistuje. Zdroje, které máme, jsou neúplné.“ (Koser, 2016)
Obecně se má za to, že s tím, jak roste celkový počet migrantů, stoupá i množství a podíl těch, kteří migrují neregulérně. V tisku (a méně často i v odborné literatuře) lze narazit na odhady týkající se vybraných států. V případě USA se například už řadu let operuje s čísly okolo 11 milionů. Ruské úřady nejnověji (2021) hovoří o 800 tisících až 1 milionu „nelegálních“ migrantů na území RF. Odhady tamních nezávislých expertů jsou nicméně diametrálně odlišné a sahají až ke 12 milionům! V každém případě existuje v expertní komunitě konsenzus, že i kdybychom vycházeli z maximálních odhadů, neregulérní migrace nepřesahuje 50 procent celkových migračních toků na světě. V EU jako celku i jednotlivých členských zemích pak se vší pravděpodobností nejde o víc než 10 %.
Jakou část migrantů tvoří uprchlíci?
V květnu 2022 oznámil Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), že celosvětový počet nuceně vysídlených osob podle jeho propočtů překonal symbolicky významnou hranici 100 milionů. Pokud se nicméně přidržíme kategorie mezinárodních migrantů, dojdeme k podstatně nižšímu údaji, neboť většinu všech lidí na útěku tvoří takzvaní vnitřní uprchlíci (IDPs), kteří prchají v rámci hranic svého státu. Počet uprchlíků v pravém slova smyslu, tj. podle Ženevské konvence z roku 1951 (plus několika dalších technicky vzato separátních skupin jako jsou uprchlíci z Palestiny nebo Venezuely) je zhruba 40 milionů, což odpovídá asi sedmině všech mezinárodních migrantů.
Migrují více muži, nebo ženy?
Většinu mezinárodních migrantů tvoří muži. V roce 2020 byl procentuální poměr mezi nimi a ženami v globálním kvantu migrantů asi 52 ku 48. Rozdíl se přitom v posledních minimálně 20 letech zvětšuje. Historicky se jedná o relativně nový trend: ještě nedávno hovořili mnozí odborníci o „feminizaci“ migrace. Té nahrávalo hned několik faktorů počínaje rostoucí poptávkou po pracovní síle v odvětvích, kde tradičně převažují ženy (služby, zdravotnictví), přes benevolentnější pravidla pro slučování rodin (jichž častěji využívaly manželky než manželé), zlepšené genderové vztahy v řadě zemí, jež daly ženám větší nezávislost, až po katastrofální nárůst obchodu se ženami v některých světových regionech.
Tak jako u většiny globálních dat i v případě statistik o genderové rovnováze mezi migranty platí, že agregátní údaje zakrývají velké regionální rozdíly. V Evropě i Severní Americe například převažují mezi migranty ženy, i když jen o jednotlivé procentní body. Viditelnější rozdíly často najdeme na úrovni jednotlivých států, respektive migračních koridorů. Mezi těmi, kdo odcházejí z některých zemí Střední Asie (Tádžikistán, Uzbekistán), převažují muži v poměru zhruba 3 ku 1. Příkladem státu, z nějž do zahraničí odchází spíše ženy, jsou Filipíny. Častou destinací Filipínek jsou státy Perského zálivu, kde existuje silná poptávka po pomocnicích v domácnosti či zdravotních sestrách.
Pozorovatelné rozdíly v podílu mezi migrujícími muži a ženami jsou o to výraznější, čím větší "zoom" použijeme. Sčítání neregulérních migrantů proudících přes významný tranzitní uzel v malijském městě Gao například ukázalo, že mezi nimi muži převažují nad ženami zhruba v poměru 97 ku 3.
Zdroj: migration.iom.int
Kolik lidí migruje z environmentálních důvodů?
Počet lidí, kteří se přemisťují v důsledku přírodních katastrof, dosahuje každým rokem desítek milionů. Většina z nich nicméně migruje uvnitř států. Environmentální vysídlení postihuje především země jižní a východní Asie, Oceánie a částí subsaharské Afriky. Určit, kolik lidí se z environmentálních důvodů – případně specificky z důvodů způsobených změnami klimatu – stěhuje mezinárodně, je kvůli nedostatku pevných dat v podstatě nemožné. Obzvlášť opatrně je potřeba zacházet s odhady budoucího vývoje, jež bývají často alarmistické. Jak upozorňuje Mezinárodní panel pro změnu klimatu (IPCC), hlavním důvodem, proč je potřeba jakékoliv výhledy do budoucna brát s rezervou, je fakt, že lidská mobilita má příliš komplikované příčiny. Na druhou stranu ovšem podle IPCC existuje široká shoda, že změny klimatu v 21. století skutečně povedou k většímu vysídlení obyvatelstva.
Společně s očekávatelným vzestupem ekonomicky motivované migrace (a to obzvláště v Asii) i čím dál častějším vysídlením způsobeným konflikty a pronásledováním, tak environmentální faktory v dohledné budoucnosti zřejmě přispějí k dalšímu nárůstu mezinárodní migrace jak v absolutních číslech, tak co do podílu migrantů v globální populaci.
Hlavní použité zdroje:Catherine Withol de Wenden, Atlas migrace. Hledání nové světové rovnováhy. Lingea: Brno, 2020
Khalid Koser, International Migration: A Very Short Introduction (2. vyd.). Oxford University Press, 2016
World Migration Report 2020. International Organization for Migration (IOM), Ženeva, 2019
World Migration Report 2022. International Organization for Migration (IOM), Ženeva, 2021
