Oběť domácího násilí má tendenci agresora omlouvat, říká poradkyně Člověka v tísni

„Paní H. se na nás telefonicky obrátila v květnu letošního roku s tím, že se stala obětí trestného činu pokusu o znásilnění a ublížení na zdraví,“ začíná vyprávět naše právnička Radka Lišková z Plzně klientčin příběh, který se nelehko poslouchá. Při následné osobní schůzce se společně dostávají na začátek jejího příběhu. 

Paní H. je v důchodovém věku a žila sama v nájemním bytě. Po delším přátelství se rozhodla vstoupit do vztahu s mužem, který se k ní záhy nastěhoval. Již v té době proběhlo mezi partnery několik drobných incidentů. Důvodem bylo partnerovo užívání alkoholu, které bylo doprovázeno jeho agresivními projevy. „Paní H. to nikdy nehlásila. Jednou se prý nechala ošetřit lékařem, ale na policii jít nechtěla. Nepřikládala tomu tehdy velkou váhu,“ objasňuje Lišková tehdejší postoj paní H. Tyto potyčky nakonec vedly k tomu, že partnerské soužití bylo ze strany paní H. ukončeno. 

Po rozchodu se jejich vztah stabilizoval na kamarádské rovině. Při jedné návštěvě ji muž začal v podnapilém stavu napadat a urážet. „Situace nakonec bohužel vygradovala natolik, že se ji pokusil svléknout a znásilnit. Nechybělo ani bití a kopání,“ popisuje eskalaci situace Lišková. 

Policie stále ještě zcela neví, jak se k obětem chovat

Paní H. se nakonec podařilo utéct z jeho bytu díky tomu, že se opilý muž unavil, čehož rychle využila. Domů odjela veřejnou dopravou a odtud si pak zavolala záchrannou službu, která ji odvezla do nemocnice k ošetření. Odtud již jela za doprovodu Policie ČR na policejní služebnu, kde vše nahlásila.

Když paní H. přišla poprvé, byla ve velmi špatném psychickém stavu. Byla jí proto zajištěna psychoterapie. „Bylo velmi důležité, že si o své situaci mohla popovídat s odborníkem. Hlavní část psychoterapie spočívala v krizové intervenci a práci s traumatem. Sama si pak zajistila i návaznou péči odborníka, díky čemuž se její stav výrazně zlepšil,“ přibližuje Lišková důležitost terapeutické péče. 

Rovněž měla obavy z výslechů na policii, proto jí byl nabídnut doprovod, čehož opakovaně využila. „Policie bohužel stále ještě zcela neví, jak se k obětem chovat. Předají písemné poučení, které je velmi dlouhé a nepřehledné. I místnosti, ve kterých výslech probíhal, nebyly zcela vyhovující, neboť se jednalo o malé kanceláře, kde byl většinou přítomen ještě další policista. Pokud by se však žádalo o jinou možnost, vše by se časově protáhlo a paní H. by musela přijít jiný den, což nechtěla. Jako důvěrník jsem pomohla paní H. osvětlit nějaké termíny nebo smysl pokládaných otázek,“ líčí Lišková.

Po domluvě pak společně podaly žádost o ustanovení bezplatného zmocněnce z řad advokátů, na kterého má paní H. vzhledem k jejímu postavení zvlášť zranitelné oběti právo. Tento zástupce jí byl soudem ustanoven. Ještě důležitější ovšem je, že jej už sama kontaktovala a má z něj velmi dobrý pocit, výrazně ji to psychicky podpořilo. Protože ji agresor opakovaně kontaktoval a jednou jí dokonce vnikl do bytu, využila nakonec možnosti ubytování u příbuzných mimo Plzeň. „Bohužel se jednou stalo i to, že paní H. sama kontaktovala agresora. To se však u obětí domácího násilí stává poměrně běžně,“ doplňuje Lišková.

Velkým problémem je také nefyzické násilí

V současné chvíli má paní H. za sebou psychologický posudek, po kterém by mohlo přípravné řízení policie pokračovat. Její advokát požádal soud, aby její případná svědecká výpověď proběhla mimo jednací síň v nepřítomnosti obžalovaného. „Paní H. nebyla jen ve velmi špatném psychickém stavu způsobeném trestným činem, ale nacházela se ve špatné životní situaci i v dalších oblastech. Zprostředkovala jsem jí proto služby naší terénní pracovnice, která jí pomohla zajistit potravinovou pomoc a navázala s ní spolupráci v oblasti dluhové problematiky,“ dokresluje situaci Lišková.

Úplně jednoduchý návod na to, co dělat, pokud k takovéto situaci dojde, neexistuje. „Osoba, která je obětí domácího násilí, bývá často ve složité situaci, je v pozici závislosti. Pokud je domácí násilí dlouhodobé, tak je doprovázené často i pošramoceným sebevědomím oběti. Oběť bývá přesvědčená, že agresor neútočil bezdůvodně, že zavdala příčinu, má tendenci agresora omlouvat. Vůbec největší problém vnímám v domácím násilí, které není fyzické. Takové oběti, pokud už se obrátí na policii, často dostávají odpověď, že dokud se jim něco nestane, nemohou s tím nic dělat." 

"Velký smysl vidím v bezpečnostním plánu pro oběti domácího násilí. Ten je například na webu Bílého kruhu bezpečí. Jeho obsahem je třeba zapamatování si důležitých čísel, promyšlení a naplánování únikové cesty, svěření se příbuzným nebo přátelům a mnoho dalších bodů. Pokud dojde k fyzickému násilí, je vhodné zavolat policii a nechat se lékařsky ošetřit. Důkazy o zraněních, lékařské zprávy, fotografie si uchovejte. Policie má také možnost vykázat agresora z bytu na dobu 10 dnů a tato doba se dá prodloužit podáním návrhu na vydání předběžného opatření až na jeden měsíc,“ shrnuje závěrem Lišková doporučení, jak postupovat.

Je možné se obrátit také na krizové linky: 

• Nonstop linka pomoci obětem kriminality a domácího násilí Bílého kruhu bezpečí 116 006
• V Plzni existuje též Intervenční centrum Diecézní charity Plzeň, které má non stop linku 777 167 004.

Paní H. mohla kolegyně Radka Lišková pomáhat díky finanční podpoře Ministerstva spravedlnosti ČR a města Plzně, díky kterým zajišťujeme službu právní pomoci obětem trestné činnosti.