Prolomení bariér v předškolním vzdělávání

Publikováno: 21. 11. 2013 Doba čtení: 4 minuty
Prolomení bariér v předškolním vzdělávání
©

Paní Jarmila, 39 let, je samoživitelkou, je negramotná, umí se jen podepsat. Má tři děti Jarmilu (12 let), Eriku (8 let) a Honzíka (7 let). Matka žije sama, přítel je ve výkonu trestu, kde je bohužel opakovaně. Žije s dětmi v nájemním bytě se sníženou kvalitou. V bytě je pouze studená voda a vytápění na tuhá paliva. Byt je v prvním patře domu. Vzhledem k tomu, že paní Jarmila nemá nikoho, kdo by zastal mužské práce, je nucena sama na zimu obstarat dřevo na topení a pravidelně ho nosit ze sklepa do prvního patra.

Paní Jarmila je od roku 2009 v evidenci Úřadu práce. Předtím byla na mateřské dovolené nebo pracovala příležitostně jako dělnice ve fabrikách. Vyšla pouze zvláštní školu, další vzdělávání neproběhlo. V rodině, kde vyrůstala, nebylo vzdělávání podstatné. Sama tak nikdy neměla možnost získat potřebné kompetence pro zajištění domácí přípravy svých dětí v předškolním i školním věku. Nemá žádný rekvalifikační kurz. Z těchto důvodů má velice malou pravděpodobnost najít zaměstnání. Je na dávkách státní sociální podpory a hmotné nouze. Pobírá příspěvek na živobytí, příspěvek na bydlení a přídavky na děti. Alimenty od otce nejsou sjednané, vzhledem ke skutečnosti, že je ve výkonu trestu, tak není ani pravděpodobné, aby nějaké chodily.

S klientkou se průběžně pracuje již od roku 2006, kdy hlavními zakázkami byla asistence a poradenství při vyřizování dávek hmotné nouze a státní sociální podpory. Také vyřízení dokladů, především kartiček zdravotní pojišťovny. Zároveň bylo zjištěno, že klientka je předlužena, vzhledem ke své negramotnosti nemá ve svých pohledávkách přehled. Nejstarší dcera do školy docházela nepravidelně, klientka jí často omlouvala z důvodu nemoci.

V průběhu let se spolupráce s klientkou vyvinula do fáze, že začala využívat všech dostupných služeb, které jí byly umožněny. Nejprve pracovala s terénními programy, později v sociálně aktivizační službě pro rodiny s dětmi, kde pracovnice docházela do domácnosti a společně pracovaly na zvyšování rodičovských kompetencí, později přihlásila své děti do předškolního klubu. Nejdříve svou dceru Eriku, která již navštěvuje základní školu, potom také syna Honzíka. Děti do klubu docházeli celkem pravidelně. Klientka se musela vyrovnat se situací, že se musí naučit hospodařit s penězi tak, aby mohla dětem připravovat pravidelné svačiny. Do té doby byla zvyklá vařit tzv. kotlíkově, kdy se najedli všichni společně.

Ve spolupráci s terénními pracovnicemi postupně začala řešit své dluhy. Postupně splatila dluhy, které měla na nájemném a za vyúčtování. Naučila se hlídat si pravidelné výdaje a sama začala být aktivní při jednání s různými institucemi. Dnes nemá problém sama zajít například na ČEZ a vyřídit jednoduché záležitosti, pokud má předem předané informace. Splácí dál i další své závazky, které během let vznikly.

Co se týče vzdělávání, dcera Jarmila navštěvovala IV. ZŠ a po jejím zrušení přešla na I. ZŠ, kde se nedokázala začlenit do kolektivu a vyrovnat se požadavkům školy. Díky doporučení školy do pedagogicky psychologické poradny byla dcera vyšetřena a následně přeřazena na ZŠ Běžeckou, kde ji forma učení vyhovuje a její docházka se zlepšila. S Jarmilou v tuto chvíli pracujeme na zajištění doučování, které by jí mělo pomoct s náročností učiva.

Dcera Erika je nyní v druhém ročníku ZŠ Pionýrů. V prvním ročníku využívala možnosti jak skupinového tak individuálního doučování. Vzhledem ke skutečnosti, že matka je negramotná, tak je pro ni obtížné s dcerou procvičovat čtení a psaní. Po zkušenosti s dobrovolníky na doučování matka sama zažádala o doučování pro dceru i na tento rok. V tuto chvíli dochází dobrovolník dvakrát týdně do rodiny. Zároveň se zkontaktoval i s třídní učitelkou, aby si domluvili pravidla doučování.

Velký pokrok jde v současnosti vidět u nejmladšího dítěte, syna Honzíka, který navštěvoval od ledna 2012 do června 2013 Předškolní klub, kam docházel pravidelně. V rámci klubu také využíval služeb logopedky, která do klubu pravidelně docházela. Paní Jarmila zároveň využívala možnosti klubu matek. Během docházení do předškolního klubu měly děti možnost účastnit se i aktivit v běžné MŠ, kterou několikrát navštívila i klientka. Díky těmto pravidelným návštěvám společně s dalšími dětmi a spolupráce s matkou se vyjednalo přihlášení do této běžné MŠ, neboť ještě na doporučení pedagogicky psychologické poradny dostal Honzík odklad školní docházky. Od září 2013 mateřskou školku navštěvuje a díky navázání dobrého kontaktu s paní ředitelkou i učitelkami, není problém při předávání informací matce, nebo školce. Drobné problémy se postupně díky včasné intervenci vyřešily. MŠ vyšla vstříc matčině finanční situaci a odpustila jí poplatek na školku podle školského zákona o úplatě. Díky tomu paní Jarmila platí pouze stravné. Školka nezajišťuje logopedii, proto s matkou v tuto chvíli spolupracujeme na zajištění této služby. Zakázku iniciovala sama matka. Syn si na kolektiv školky zvykl a sám vyžaduje její návštěvu, což vidíme jako zásadní v úspěšné spolupráci. To že měl Honzík možnost zažít hned na začátku pozitivní zkušenosti v MŠ. Do školky se chlapec těší, to také přispělo k tomu, že i klientka ztratila počáteční nedůvěru v tuto instituci a syna do školky pravidelně posílá.

Během několikaleté spolupráce, kdy na začátku klientka neuměla sama jednat na úřadech, se vyvinula v ženu, která, pokud má určitou podporu, nemá problém vyjednat záležitosti ohledně bydlení, komunikovat s majitelem domu, informovat se na úřadech. Spolupráce mezi klientkou a sokolovskou pobočkou Člověk v tísni, o. p. s., probíhá i nadále, ale je již spíše podpůrná a informační.

Autor: Markéta Kavalíková, Koordinátorka služeb