ČRo Plus: Sestřičky samoživitelky bývají na směně i 12 hodin, je obtížné pak ještě pomáhat dětem se školou, říká Tomáš Habart

Odpovědnost za vzdělání dětí nesou od března loňského roku do velké míry sami rodiče. Právě oni totiž v současné chvíli zastávají do velké míry roli učitelů, mají být svým dětem oporu a motivovat je k učení. Do jaké míry jsou si této úlohy vědomi rodiče s nižším socioekonomickým statusem?

„Je to podobné jako u mnoha dalších rodičů. Mnozí si svou roli uvědomují, mnozí mají rezervy. Důležité je zdůraznit, že specifikem těchto rodin je, že rodiče často nemají potřebné kompetence, protože mají základní vzdělání, případně nedokončené vzdělání,“ komentoval vliv rozdílného sociálního prostředí rodičů na podporu dětí Tomáš Habart. V průzkumu, který jsme minulý měsíc zveřejnili, se ukázalo, jaké poměry v sociálně znevýhodněných rodinách panují a jakým výzvám děti i rodiče čelí. Více než čtvrtina žáků nerozumí probírané látce, třetina rodičů má problém s domácí přípravou kvůli složitosti probírané látky a přibližně pětina rodin má navíc problémy s technikou.

„Čtvrtina škol si ani nezjišťuje, jestli jsou rodiny online připojení schopné. V tu chvíli se ti rodiče mohou přetrhnout, ale jejich kompetence a podmínky, ve kterých žijí, jim prostě nedovolí dětem zajistit to samé, jako některé jiné rodiny,“ uvedl Tomáš Habart. Dostupná data v současnosti neumožňují s přesností určit, kolik dětí se distanční výuky neúčastní, s jistotu se ale jedná o tisíce dětí. Jak poznamenal Tomáš Habart, podle odhadů některých odborníků sahají počty takových žáků až k desetitisícům.

Vzdělanostní propad se týká už i dětí ze střední třídy

S ohledem na závažnost situace se propad ve vzdělání začíná stále častěji týkat také dětí z více zabezpečených vrstev společnosti. „Do skupiny ohrožených dětí už patří i děti samoživitelů ze střední třídy. Jsou to například příběhy dětí zdravotních sestřiček samoživitelek, které jsou dvanáct hodin denně na směně a podporu dítěti doma dát nemohou. Jsou to také vícečetné rodiny, kdy zajistit v rodině o třech čtyřech dětech připojení všem, včetně veškerých technických věcí okolo, je velmi obtížné, takže už se to týká i střední třídy,“ uvedl v debatě Českého rozhlasu Plus Habart.

Neřešme nyní plošné opakování ročníků a soustřeďme se na to, jak pomoci tady a teď

Po roce distanční výuky stále častěji zaznívá otázka, jak budou děti dohánět vzniklé mezery ve vzdělání. Podle vedoucí vzdělávacích služeb Člověka v tísni Zuzany Ramajzlové by se v současné chvíli mělo hlavně dělat vše pro to, aby se předešlo plošnému opakování, o kterém se v posledních dnech na vládě mluví jako o možné variantě.

„V této chvíli nemá smysl řešit plošné opakování ročníku, to děti jen demotivuje. Existují přeci i jiné, individuální formy pomoci, konzultace nebo třeba letní doučování. To, na co se teď musíme soustředit, je pomoc s distanční výukou,“ apeluje Ramajzlová.

Pokud má podle Ramajzlové smysl o uvažovat o nějaké formě plošného opakování, pak jen v případě učňovských oborů, kde jsou praktické hodiny nedílnou součástí výuky. I zde ale apeluje na to, aby se vláda, MŠMT i školy snažily dětem co nejvíce pomoci a předešly tak tomu, že se k plošnému opakování bude muset přistoupit.

„Co se týče třeba učňovských oborů, které teď neměly praktické výuky, tak tam si myslím, že má smysl uvažovat o nějakém plošném opakování,“ uvedla v reportáži TV Nova vedoucí vzdělávacích služeb Zuzana Ramajzlová.