Tajfun Haiyan ji připravil o domov a živobytí. Teď sousedům pomáhá s farmařením i obchodem

Tajfun Haiyan ji připravil o domov a živobytí. Teď sousedům pomáhá s farmařením i obchodem

Matka pěti dětí Teresita L. Cabaguing žila se svou rodinou v  domku s hospodářstvím a malým obchůdkem ve vesnici Mayana ve Východním Samaru. Živila se chovem a prodejem domácích zvířat a zemědělských plodin. Když v listopadu 2013 zasáhl Filipíny tajfun Haiyan, připravil ji o všechno. Teresita byla tou dobou respektovanou zástupkyní místní mayanské komunity a považovala za svou povinnost poskytnout morální podporu sousedům a lidem, kteří potřebovali její pomoc. Obyvatelé Východního Samaru se ještě dnes, více jak dva roky od katastrofy, vypořádávají s jejími následky. Velmi těžko si v nových podmínkách hledají způsob obživy. Proto se Teresita, společně s několika dalšími místními autoritami, stala lokální agentkou pro farmáře v rámci programu Člověka v tísni na obnovu živobytí a podporu komunit zasažených tajfunem na Filípínách.

„Tajfun tenkrát doslova spláchl celý náš dům. Zahubil všechna zvířata a zdevastoval všechnu zeleninu i kokosové palmy. Na místě, kde dřív stál náš domov, zůstaly pouze trosky. Byla jsem v šoku. Ještě víc mě ale vyděsilo, když jsem uviděla v jakém stavu je celá naše oblast,“ vzpomíná Teresita. “Neměla jsem zodpovědnost jen za svou rodinu, ale za celou naši komunitu. Ostatní mě respektovali a více než kdy jindy potřebovali mou morální podporu. Lídr nesmí projevit slabost ani v období největší krize,” dodává.

Dva roky od katastrofy

Východní Samar patřil v roce 2013 k nejvíce postiženým oblastem Filipín, protože stál tajfunu jako první cestě. Obyvatelé Východního Samaru, který i před katastrofou patřil k nejchudším oblastem v zemi, byli odkázáni na humanitární pomoc. Zoufale potřebovali jídlo, vodu, oblečení a dočasné přístřeší. To jim rychle poskytli neziskové a humanitární organizací, mezi kterými byl také Člověk v tísni. Díky programu veřejných prací Peníze za práci (Cash for work) také pomáhali místní lidé odklízet trosky a zajistili si tak základní příjem na obživu své domácnosti. Nyní se ČvT soustředí především na pomoc drobným farmářům, kteří přišli o práci na kokosových plantážích, a snaží se je podporovat v alternativním zemědělství. Tajfun Haiyan zničil odhadem 42 milionů kokosových palem. Pro rodiny, které byly na pěstování kokosů závislé a neměly jiný zdroj obživy, to byla katastrofa. Nově vysazené kokosové palmy začnou plodit nejdříve až za 5 až 8 let.

Foto: Archiv Člověka v tísni

Člověk v tísni nyní v rámci programu na obnovu živobytí školí farmáře, zřizuje ukázková políčka, představuje místním obyvatelům rozdíl tradičního zemědělství a modernějších způsobů jako je využití hnojiv, efektivní volba plodin a řízení obchodu. Do programu bylo vybráno celkem 24 agentů – 12 mužů a 12 žen, a to vždy 2 agenti na jednu místní samosprávu. Všichni jsou buď respektovanými členy místní komunity, nebo vedoucími farmářských spolků se zkušenostmi s hospodařením a obchodem. Hlavním úkolem těchto agentů je předávat své zkušenosti ostatním farmářům a navazovat spolupráci s odběrateli, zpracovateli i místními úřady. Teresita byla vybrána jako agent pro oblast Guiuan. “Tuto pozici jsem získala především díky mým bohatým zkušenostem. Již před zásahem tajfunu jsem se starala o využití a prodej produktů z naší komunity,” vysvětluje Teresita. “Od roku 1980 jsem se živila chovem a prodejem prasat a drůbeže. Pěstováním a prodejem kopry z kokosů, kořenových plodin a zeleniny. Prodávala jsem také kokosové víno tuba a ručně tkané rohože banig z okolních vesnic.”

Agenti a ukázková políčka

Všichni agenti prošli tříměsíčním intenzivním školením v oblastech zajištění živobytí, zemědělského podnikání, finanční gramotnosti, vzdělávání, organizačních dovedností a budování spolupráce s úřady a lokálními samosprávami. Tito farmáři následně předávají své zkušenosti a školí další. Tento systém se ukázal jako nejefektivnější. Ne všichni místní lidé jsou dostatečně motivovaní a odhodlaní zapojit se do procesu několikaměsíčních oficiálních školení, spolupráce s agenty – jejich sousedy a známými je pro ně mnohem přirozenější. Jedním z hlavních cílů programu je ukázat místním farmářům, že farmaření má na Filipínách světlou budoucnost a může znamenat stálý příjem pro jejich rodiny.

Foto: Archiv Člověka v tísni

Zemědělství ve Východním Samaru bylo dříve založeno především na již zmíněné pěstování kokosových ořechů, v menší míře pak rýže, sladkých brambor nebo manioku, známého také jako kasava. Po roce 2013 bylo potřeba najít nové alternativní zdroje. Pracovníci ČvT vyhodnotili, že pro místní obyvatele může být efektivním zdrojem obživy pěstování zeleniny. To v této oblasti dříve nebylo příliš rozšířené a na místních trzích se často prodávala zelenina dovezená z ostrovů Luzon a Mindanao. ČvT proto v první fázi zřídil 26 ukázkových políček napříč různými oblastmi. Zapojit se může kdokoliv. Celkem 622 farmářů, se již na těchto políčkách naučilo jak pěstovat okurky, papriky, rajčata, dýně, sladkou kukuřici, sójové boby, zázvor, hlávkové zelí a mrkev. Například zelí a mrkev jsou ve Východním Samaru novinkou. Místní farmáři se doposud domnívali, že se u nich tato zelenina pěstovat nedá. Díky ukázkovým políčkům a školením zjistili, že to možné je a že se těmto plodinám v místních podmínkách velmi daří. „Dřív jsem nepoznal, jak vypadají listy mrkve, ani jak se pěstuje. Dnes už to vím. Díky programu ČvT jsem se naučil, že se mrkev dá pěstovat i v naší krajině,“ říká Jaime Busa, agent pro oblast Guindalitan v Maydolongu. Cílem je mimo jiné dokázat, že zavádění nových zemědělských technik přináší vyšší úrodu. Může to trvat ještě několik let, ale místním lidem to pomůže stát se samostatnými.

Dalším důležitým způsobem obživy je chov hospodářských zvířat a zpracování masa. Na tuto oblast se chce zaměřit i Teresita v  Guiuanu, kde je vhodný trh s vysokou poptávkou právě po zpracovaném masu. „Věřím, že odborná znalost v oblasti masného průmyslu bude pro naši komunitu velikou výhodou. Každému, kdo se zapojí, to pomůže získat extra příjem navíc pro jeho rodinu a děti,“ říká Teresita. „Snažíme se, aby naši farmáři rozšířili své živobytí, na kterém jsou závislí o další možné způsoby obživy a byli lépe připraveni do budoucna. Správné plánování je důležité. Úspěch přichází jedině s tvrdou prací,“ dodává.

Pomoc Člověka v tísni

Foto: Archiv Člověka v tísni

Člověk v tísni působí na Filipínách od listopadu 2013, kdy zemi zasáhl Tajfun Haiyan. Hned v prvních dnech po katastrofě tým ČvT distribuoval lidem potravinovou pomoc. Pracovalo se na odklízení trosek, zpřístupnění cest a stavbě provizorních přístřeší. ČvT z humanitárního fondu Klubu přátel Člověka v tísni uvolnil 500 000 Kč na pomoc obětem a zároveň vyhlásil veřejnou sbírku SOS Filipíny. V současné době se již činnost ČvT na Filipínách soustředí na rozvojovou pomoc. Projekt na obnovu živobytí a podporu komunit zasažených tajfunem Haiyan probíhá ve spolupráci Člověka v tísni a dalších dvou partnerských organizací - Helvetas a ACTED. Výsledky jsou zatím velmi pozitivní. Například během 10 dní na konci ledna se agentům povedlo pojistit skoro 600 farmářů a jejich náklady na produkci v hodnotě 1 milionu Kč. Program byl zahájen v květnu 2015 a poběží nejméně do prosince 2016, kdy by již místní farmáři měli být samostatní a nezávislí na pomoci ostatních.


Pro více informací kontaktuje:

Pavel Muroň, koordinátor Člověka v tísni na Filipínách, +63 906 495 9089 pavel.muron@peopleinneed.cz (momentálně na Filipínách, časový posun + 7 hodin)

Autor: Monika Ticháčková, Pavel Muroň