Uprchlíci se v Česku integrují úspěšně, klíčová je podpora obcí

"Vývoj migrace nesmí být živelný a EU musí hlídat vnější hranice. V omezeném počtu, však můžeme pomáhat těm nezranitelnějším a nepronásledovanějším. Česká republika má dlouhodobou zkušenost s integrací, ale jsou to právě obce, místní komunity, jakou jsou farnosti a sbory, které hrají klíčovou roli", říká Helena Langšádlová, předsedkyně podvýboru pro migraci a azylovou politiku, která seminář ve Sněmovně zaštítila.

Česká republika od roku 1997 udělila mezinárodní ochranu přes 4 000 uprchlíkům, v roce 2015 získalo status azylanta nebo doplňkovou ochranu 470 osob. V jejich integraci do společnosti si vede poměrně úspěšně. „34 000 lidí denně je nuceno opustit svůj domov v důsledku konfliktu nebo pronásledování. Nárůst žádostí o mezinárodní ochranu v ČR přesto není nijak významný. V českých strategických dokumentech je zdůrazněna potřeba integrace na lokální úrovni. Jednotlivá opatření mají podporovat obce a kraje v začleňování cizinců do společnosti. Je dobré zmínit Prahu, Brno i další města a obce po celé republice, které vytvářejí integrační strategie. Zároveň však chybí systémová podpora obcí v lokální integraci migrantů.“

Své zkušenosti s integrací do české společnosti od školní lavice až po zaměstnání má Sagar Rakin, která v 10ti letech uprchla s rodiči z Afghánistánu do České republiky. „Jako příchozí jsme měli problémy, zažili jsme i různé nepříjemnosti ze strany dětí a rodičů, ale učitelé nám vždy pomáhali. Také nám pomohla naše vlastní vůle se integrovat. V Česku bydlíme 19 let, integrovali jsme se plnohodnotně, ale pořád máme status uprchlíka. Naše žádost o české občanství byla zamítnuta.“ Rodina Sagar Rakin dnes v Praze provozuje afghánskou restauraci, ona sama pracuje v oblasti účetnictví a marketingu.

Úsilí nově příchozích, začlenit se do české společnosti, lépe poznat místní kulturu, navázat kontakty a najít si zaměstnání, může významně podpořit obec, která vůči uprchlíkům zaujme otevřený a aktivní přístup. Takovým příkladem je město Šumperk a jeho starosta, senátor Zdeněk Brož, který před 13 lety z vlastní iniciativy do své obce přijal rodinu z Afghánistánu. V té době uprchlíci nebyli středem mediální a veřejné pozornosti a větší problémy v novém domově neměli. O to více je dnes Brož znepokojen vývojem veřejné diskuze:  „Hluboce se mě dotklo, jak se vysocí státní představitelé vyjadřovali o uprchlících. Lidé přicházející z jiných kulturních zemí jsou schopni společného života s námi. Způsob pomoci lidem v nouzi ze Šumperku je nosný a funkční. Česko může integrovat uprchlíky v řádu desítek tisíc lidí, debata o kvótě 2 000 uprchlíků je naprosto nesmyslná. Chce to trpělivost, čas, trochu pokory a morální sebereflexe. Měli bychom si víc věřit,“ dodává Brož.

V rámci přesidlovacího programu české vlády v letech 2008–2012 došlo k přesídlení celkem 106 barmských uprchlíků z Malajsie a Thajska do 17 měst a obcí. Město Brandýs nad Labem - Stará Boleslav poskytlo nový domov dvěma rodinám. Na tomto úspěšném projektu spolupracovalo Ministerstvo vnitra, obce a nevládní organizace.

„Klíčové bylo najít na Městském úřadu konkrétní lidi, které to chytlo. V tu chvíli se toho ujala i komunita. Obec vyvinula maximální úsilí, aby pro dospělé získala práci. Obce by měly mít pocit, než udělají první krok, že jim to i něco přinese. Česká společnost nesnáší, když jí někdo něco nařizuje, ale když nás požádáte o pomoc, vždy pomůžeme,“ říká tehdejší místostarostka Brandýsa, Nina Nováková, která je dnes poslankyní Sněmovny Parlamentu ČR.

Ředitelka Barmského centra v Praze, Sabe Soe, která se aktivně podílela na integraci barmských uprchlíků, dodává: „Doporučujeme zapojovat radnice do všech fází přesidlování – jak do politického plánování, tak do implementace. Důležité bylo také zapojené dobrovolníků a klíčovou roli sehrály i evangelické sbory.“

Pro paní Far Hliang Siakhel, jejíž rodina přestěhovala právě do Staré Boleslavi, největší překážkou byla jazyková bariéra. Dnes pracuje v místní škole a tak může byt nablízku svým dcerám, které ve svých třídách patří k nejúspěšnějším žákyním.

V tomto roce začal v nové podobě fungovat Statní integrační program (SIP) pro azylanty. Podle informací Pavly Müllerové, manažerky tohoto programu v Charitě ČR, která je generálním poskytovatelem integračních služeb, do něj letos vstoupilo 448 osob. SIP dává lidem, kteří v České republice získali azyl nebo doplňkovou ochranu, možnost v prvních měsících najít ubytování, projít potřebnými jazykovými a případně rekvalifikačními kurzy a pomoct dětem se úspěšně zařadit do škol.

Česká vláda přislíbila, že do konce roku 2017 přijme 2 691 lidí z Itálie a Řecka, které nejvíce zasáhla uprchlická krize. Aby jejich integrace proběhla co nejúspěšněji, je potřeba podpořit a motivovat obce, aby se o tyto lidi byly schopné postarat a vytvořit pro ně zázemí, které jim umožní se stejně jako Sagar Rakin a Far Hliang Siaghel stát součástí české společnosti. Česká republika se může v integraci nově příchozích opřít o své dosavadní zkušenosti, důležité je zajistit dostatečnou podporu všem aktérům zapojeným do procesu integrace.

Seminář „Integrace uprchlíků na lokální úrovni“ společně uspořádali Konsorcium neziskových organizací pracujících s migranty v ČR a společnost Člověk v tísni. Akce se konala pod záštitou poslankyně a předsedkyně podvýboru pro migraci a azylovou politiku Heleny Langšádlové.

Kontaktní osoby:

Adéla Jurečková, Člověk v tísni, Email: adela.jureckova@clovekvtisni.cz

Masha Volynsky, Konsorcium, Email: volynsky@konsorcium-nno.cz

Seminář je spolufinancován ze zdrojů EU prostřednictvím projektu NIEM.