"V očích žádného uprchlíka jsem neviděla klid a mír. Setkala jsem se jen s vyděšenými pohledy." Už šest měsíců se Aliona učí, jaké to je být humanitárním pracovníkem👩

Publikováno: 18. 8. 2022 Doba čtení: 4 minuty
© Foto: Diana Grădinaru, asistentka komunikace

"Člověk v tísni se zaměřuje na znevýhodněné skupiny obyvatel a já jsem se vždycky chtěla věnovat lidem, kteří jsou ze stejného prostředí jako já, dělat něco, co by jim pomohlo. Zejména těm, jež si z různých důvodů nemohou dovolit důstojné žití a potřebují naši podporu. I proto jsem se rozhodla připojit k týmu Člověka v tísni v Moldavsku a snažím se přispět k lepšímu životu svých spoluobčanů."

Aliona Plugaru, má více než 20 let profesních zkušeností v nevládním sektoru. Původně řídila program zaměřující se na distribuci malých grantů pro komunitní rozvoj na severu Moldavska. Byla průkopníkem osvěty o občanské společnosti, když učila lidi v nejodlehlejších vesnicích, co to občanská společnost je, jak je možné jí rozvíjet a jak třeba vytvořit projekty, který budou řešit problémy obyvatel v oblasti zdravotnictví, ekonomiky a vzdělání.

Později pracovala pro nevládní organizaci, s jejíž podporou byly renovovány školy a školky. Aliona se podílela na vytvoření celkem devíti místních akčních skupin (MAS), kterým tato organizace pomáhala s implementací projektů usnadňujících život obyvatel obcí v ekonomické i sociální oblasti a zlepšujících místní infrastrukturu.

V březnu letošního roku se Aliona připojila k týmu Člověka v tísni v Moldavsku a stala se regionální koordinátorkou na severu země. K tomuto kroku ji přivedl profil organizace zaměřený na humanitární pomoc, což pro ni znamenalo, že bude i nadále pracovat s lidmi a pro lidi. I téměř po půl roce je se svým rozhodnutím spokojená a baví ji, co dělá.

"Společně s kolegy se snažíme navázat kontakt se všemi rodinami v severních okresech a v obci Balti, které v současnosti hostí uprchlíky z Ukrajiny, a pomoci jim získat finanční podporu nabízenou mezinárodními organizacemi. Snažím se také co nejčastěji komunikovat se zástupci okresních ředitelství sociální pomoci i místních radnic a zapojit je do naší práce, zejména v oblasti sdílení informací,"

říká Aliona.
Válka je tragédií pro lidstvo

Nikdy by ji nenapadlo, že nakonec bude pracovat v této nejisté době v oblasti tak blízko válce. Přestože za více než 20 let své praxe viděla spoustu utrpení, přiznává, že válka na Ukrajině ji velmi zasáhla: "Válka je pro lidstvo tragédií. Všichni jsme byli v neustálé pohotovosti, protože jsme nevěděli, co přinese zítřek.“

Mezi povinnosti Aliony a týmu, který vede, patří registrace rodin, jenž hostí lidi z Ukrajiny, aby mohly získat finanční podporu od dárců, jako je Evropská unie nebo Světový potravinový program. A protože chtěli udělat víc, pomáhali s kolegy dobrovolně uprchlíkům s registrací na online platformě uahelp.md, aby i oni mohli získat potřebnou pomoc. Především proto, že mnozí z nich, zejména starší lidé, nevěděli jak na to.

"V očích žádného uprchlíka jsem neviděla klid a mír. Viděla jsem jen vyděšené pohledy lidí, kteří utekli před válkou a žijí každý den ve strachu. Snažím se s nimi mluvit v klidu, jednat s nimi s pochopením a pomáhat jim, jak jen to jde. Dávat jim další informace, říkat jim, jak by mohli využít nabízené možnosti a podporu. Snažím se je povzbudit, říct jim, že všechno bude v pořádku. A věřím, že nakonec to v pořádku bude."

Važme si lidí, kteří pomáhají těm nejpotřebnějším

Na konci každého pracovního dne si Aliona klade otázku, co by mohla udělat lépe, aby byl zítřek efektivnější. Přiznává, že je často fyzicky unavená, ale energii, nadšení a sílu jí dodává to, co dělá, tedy pomoc druhým. A když vás práce baví, nevyčerpá vás, když děláte něco, co vás těší, jste šťastný člověk.


Totéž říká i o svých kolezích v moldavské pobočce Člověka v tísni v Baltu. Každý z nich má v paměti dojemné příběhy těch, kterým díky projektům humanitární pomoci pomohl. Každý z nich věnuje svůj čas a energii lidem, které nezná, ale kteří potřebují podporu v této těžké době. Například Irina, Alionina kolegyně, vstává každý den ve čtyři hodiny ráno a do práce cestuje přes 60 km. Jejich úsilí není vždy vidět, ale radost z toho, že jsou lidem užiteční, je udržuje v chodu.

Aliona je přesvědčena, že tato práce není pro každého.

"Z mého pohledu nemůžete pracovat v humanitární organizaci, pokud nejste empatičtí, pokud vám nezáleží na tom, co se děje kolem vás, a pokud se vás cizí tragédie nedotýká. Je důležité si vážit takových lidí, protože díky nim se řeší mnoho sociálních i ekonomických problémů lidí v těžkých životních situacích. A to proto, že si najdou čas, sílu a energii, aby sloužili svým bližním a svému okolí. Pomáhají lidem budovat snadnější život. A díky tomu je lidstvo lepší."

Autor: Diana Grădinaru, asistentka komunikace

Související články