Krok za krokem k systémové změně a zelené ekonomice v Mongolsku

Původně článek vyšel pro web Asia Times. Najdete jej zde: Systemic approach to switching on the green economy needed.

Příliš dlouho byly dopady změny klimatu a znečištění dávány za vinu běžným lidem. Od recyklace až po snížení individuální uhlíkové stopy, to vše se doporučovalo pro zastavení negativních důsledků lidské činnosti. A přitom velké korporace po celém světě nadále bezohledně ničí životní prostředí. Neměli bychom tedy nadále přihlížet drancování přírodních zdrojů giganty a čekat, že změna přijde sama – musíme si na ni trvat. Pokud korporace svůj přístup nezmění dobrovolně, měly by vlády napříč Asií i celým světem vytvořit nátlak a chtít obrat k "zelenějším" řešením.

Asijsko-pacifický region patří k hlavním přispěvatelům emisí skleníkových plynů, produkující v roce 2020 až 16,75 miliard metrických tun emisí oxidu uhličitého. Mezi lety 1960 a 2018 se emise CO2 zvýšily z 1 metrické tuny na hlavu na 6,3 tun. Tento stabilní nárůst jde ruku v ruce s globálním vývojem a pokrokem průmyslu. Vedle textilního průmyslu je odvětví výroby potravin a nápujů dalším z velkých producentů znečištění a vysokou měrou přispívá ke zvašování globálního oteplování. Vytváří více než třetinu celkových antropogenních emisí skleníkových plynů na celém světě. Jiný výzkum naznačuje, že samotný proces "od farmy až na talíř", který zahrnuje zároveň zemědělskou výrobu, zpracování, balení a distribuci i spotřebu, představuje 30 % celkové globální spotřeby energie. 

Vzhledem k těmto skutečnostem je potravinářský a nápojový průmysl (F&B) spolu s širšími zpracovatelskými systémy důležitým vstupním bodem pro výrazné snížení emisí skleníkových plynů. V rámci přípravy na rozvoj projektu "Switching on the Green Economy", podporovaného Evropskou unií z programu Switch Asia v Mongolsku, jsme společně s našimi partnery z nevládních organizací Development Solutions, Mongolian Sustainable Finance Association a Charita Česká republika provedli průzkum, abychom dokázali lépe využít potenciálu místního potravinářského a nápojového průmyslu a udělali jej udržitelnější a zelenější. 

Cílili jsme především na maloobchodníky i malé a střední podniky (MSP), které jsou aktivními ekonomickými subjekty v daném odvětví. Na straně nabídky jsme zjistili, že 96 % malých a středních společností v odvětví F&B by šlo vstříc investování do zavádění nových postupů oběhového hospodářství a výroby ekologičtějších produktů. Na druhé straně téměř 80 % spotřebitelů mezi mladými lidmi uvedlo, že jsou ochotní zaplatit vyšší cenu za "zelenější" produkty. Co to tedy znamená? Stručně řečeno, spotřebitelé i majitelé malých podniků chtějí udržitelnost integrovanou do dodavatelských řetězců a rádi si za to také zaplatí.

Navzdory ochotě chovat se zodpovědněji k planetě jsou soukromé investice do přechodu k ekologičtější výrobě v tomto odvětví vzácností. Našla se celá řada překážek, které brání zavádění postupů oběhového hospodářství v potravinářském a nápojovém průmyslu – ať už to byl nedostatek technického know-how nebo podhodnocené kapacity zúčastněných stran. To vše doposud brzdilo ochotu množství společností provádět takto nákladné investice.

Posledně jmenovaný problém je umocněn nedostatkem finančních mechanismů a nízkou mírou zapojení příslušných obchodních sdružení. Další podstatná překážka spočívala v omezené dostupnosti institucionálních a soukromých mechanismů, které by vybízely samotné výrobce a spotřebitele k výrobě a nákupu ekologičtějších produktů. To, co je nyní potřeba, jsou motivační zásahy pro výrobce potravin a nápojů, např. zavádění EKO značek. Na politické úrovni by mohly vlády nabídnou další pobídky domácnostem a podnikům, které změní své chování, a začít tak s přechodem na oběhové hospodářství. Bankovní sektor může vytvářet nové a lákavé modely zeleného financování.

V Mongolsku spolu s partnery doufáme, že se nám podaří navýšit financování projektů s cílem zintenzivnit poptávku po produktech s eko označením a jejich přijetí mezi maloobchodníky i koncovými spotřebiteli. Plánujeme k tomu využít platformy pro digitální platby a věrnostní programy. Díky pilotním iniciativám, jako je právě "Switching on the Green Economy", můžeme rychle vyvinout a otestovat stávající modely, aby bylo možné je rozšířit po celé Asii i mimo ni.

V průběhu implementace projektu se ukázalo, že podpora přechodu k ekologičtějším obchodním praktikám a budování myšlení orientovaného na oběhové hospodářství vyžaduje robustní systémový přístup. Složitost problému, který je umocněn nedostatkem technického povědomí zúčastněných stran v oblasti zelených postupů, jakož i omezenými pobídkami a slabými regulačními rámci, nelze vyřešit udržitelně pouze nezávislými intervencemi. Spíše je zapotřebí koordinovaného úsilí zahrnujícího širokou škálu zainteresovaných stran, od vlády po organizace občanské společnosti, aby se dosáhlo jednotného přehodnocení výrobních i spotřebních praktik.

Kromě toho musíme uznat, že velké soukromé korporace v odvětví F&B mají mnohem větší dopad na životní prostředí než malé a střední podniky. Zároveň jsou také v pozici, kdy stanovují ekologické standardy v tomto odvětví a podporují zavádění takových postupů jak vertikálně, tak horizontálně v příslušných hodnotových řetězcích. I proto je bez zásadní změny strategie výroby a distribuce, ať už přísnější regulací nebo požadavky koncových spotřebitelů, snižování emisí skleníkových plynů prakticky nemožné.