Dětské soudy dokáží být velmi kruté. Panenky s osobností pomáhají probouzet v dětech empatii

Co je hlavním úkolem panenek Persona Dolls? Na co se metoda zaměřuje a co konkrétně děti učí?

Metoda Persona Dolls by měla děti vést k zamyšlení se nad pocity druhých a naučit je předcházet tomu, aby si vytvářely předpojaté názory založené na nedostatku zkušeností. Dospělé pak učí neříkat „on to tak nemyslel“ nebo „to nic není“ v situacích, kdy se děti navzájem zraňují. Pedagogům pomáhá mluvit s dětmi o věcech, které se těžko vysvětlují.

Chceme, aby se děti naučily vést otevřený dialog a nebály se závažnějších a složitějších témat. Není jednoduché mluvit s nimi o situacích, kdy je s někým zacházeno nespravedlivě kvůli jeho vzhledu, barvě pleti, jazyku nebo nějakému znevýhodnění. Je důležité uvědomit si, že někomu lze ublížit už jen tím, jaký jazyk používáme. Vysíláme tím určité poselství, které můžeme mimoděk sdělovat banálními soudy o tom, co je či není normální, aniž známe podrobnosti ze života dotyčného. Zaměřujeme se na situace, kdy se s někým jedná nefér nebo dochází k odmítnutí, což je velmi emocionální téma. Panenky dětem umožňují mluvit o vlastních skličujících zkušenostech, na které by neměly zůstat samy.

Proč to funguje? Jakou roli v rámci metody práce s panenkami sehrává fakt, že nejde o realitu, ale o hru?

Panenky Persona Dolls fungují jako prostředníci mezi učitelkami a dětmi i mezi dětmi navzájem, a pomáhají tak rozvíjet vzájemný partnerský přístup. Panenka přichází na návštěvu do dětského kolektivu podělit se s dětmi o svůj životní příběh, své radosti a starosti a zve děti, aby to samé sdílely s ní. Funguje tedy jako vzor, pomáhá dětem mluvit o sobě a o tom, co je pro ně důležité. Zároveň je také učí bránit se, když se jim někdo posmívá.

Co konkrétně metoda dětem přináší?

Metoda je využitelná v rozvoji řady kompetencí, například schopnosti učení. Umožňuje dětem naučit se používat získané poznatky v jejich vlastním životě a pomáhá jim rozvíjet přemýšlení o nejrůznějších otázkách. Rozhovor s panenkou v nich vzbuzuje touhu po poznání všech detailů daného tématu. Rozvíjí také dovednosti potřebné pro řešení problémů – metoda dětem pomáhá posuzovat kriticky situace a příběhy, se kterými se v rámci lekce setkají. Vede je k tomu, aby hledaly řešení problému a zjišťovaly, čím ony samy můžou k vyřešení problémové situace přispět.

Další oblastí, kterou metoda rozvíjí, jsou kompetence komunikativní a sociální. Díky vstřícnému a kamarádskému prostředí se do hry děti snáze zapojují. Učí se formulovat své pocity a názory. Velkým plusem metody je, že učí děti vzájemně si naslouchat a dát druhému prostor k vyjádření. Dotýká se ale také oblasti sebepojetí, kooperace ve skupině a vnímání nefér jednání. Děti se tak učí utvářet si vztah k druhým lidem a spolupracovat s nimi.

V neposlední řadě metoda rozvíjí kompetence činnostní a občanské. Pomáhá dětem uvědomit si vlastní roli ve společnosti a vnímat sebe sama jako občana. Společně s tím se pak děti učí vnímat, že společnost je založená na nějakých pravidlech, právech a povinnostech.

Odkud pochází myšlenka využívat pro práci s dětmi na téma předsudků panenky?

Tento přístup vychází z amerického konceptu anti-bias, který byl vyvinut Louise Derman-Sparks a jejími kolegyněmi na konci osmdesátých let 20. století. Práce s metodou Persona Dolls je zakotvena v přístupu vzdělání a výchovy, zaměřeném na vědomou práci s předsudky.

Pro jaká konkrétní témata se panenky využívají nejčastěji?

Může se jednat o aspekty tělesné odlišnosti, chudoby, formy rodiny, jazyka nebo zdravotního znevýhodnění a víry.

A u kterých témat jsou panenky obzvlášť vhodné?

U všech výše jmenovaných, jedná se vždy o aspekty, které nemůžeme změnit.

Informace o nejbližším otevřeném kurzu metody Persona Dolls najdete ZDE. Kurz proběhne v období 5. března - 23. května. Neváhejte a přihlaste se!

Sehrává nějakou roli velikost panenek?

Ano, panenka Persona Doll se vyznačuje tím, že vypadá jako skutečné dítě a učitelka s ní jedná s opatrností a respektem. Tím dostává tato hra velmi autentický rozměr. Děti se s ní snáze identifikují a jsou na ni velmi zvědavé, stejně jako ona na ně. Je důležité, aby si k ní vytvořily vztah. Ostatně jako si jej vytvářejí běžně i k jiným hračkám, které hrou „oživují“.

Kdo určuje, jak panenka vypadá? Jak se se vzhledem panenek pracuje?

Panenku, respektive její aspekt si volí sám pedagog podle skupiny, s níž bude pracovat. Je třeba, aby se předem rozhodl, co bude mít panenka s dětmi společného a v čem se naopak bude lišit.

Jak konkrétně probíhá práce s panenkou v MŠ?

Panenky přicházejí za dětmi podle toho, jak je potřeba, obvykle jednou či dvakrát do měsíce. Jako nejvhodnější pro práci s metodou Persona Dolls se jeví skupina o velikosti přibližně dvanácti dětí. Délka návštěvy se odvíjí od věku dětí ve skupině, nejčastěji se jedná přibližně o patnáct minut.

Setkání s panenkou má jasně danou strukturu. V úvodu představíme základní informace o panence – kdo to je, proč přišla – a navazujeme na to, co se stalo minule. Panenka se se všemi dětmi uvítá. V další části popisujeme situaci, o které se spolu s panenkou budeme bavit. Navazujeme popisem pocitů, jak se panenka cítí, jak se to projevuje a postupně tak rozšiřujeme slovní zásobu pro popis pocitů. Diskutujeme a vymýšlíme řešení problému, jak by se děti zachovaly na jejím místě, oceňujeme nápady dětí a podporujeme kreativní rozvoj možných řešení a společně se zamýšlíme nad důsledky zvolených strategií, jestli vedou k tomu, co jsme chtěli.

Na závěr setkání uzavíráme příběh i reakce dětí, vyprávíme, co panenka skutečně udělala nebo co udělá na základě doporučení. Rozloučíme se a s panenkou odcházíme.

Jaké principy se doporučuje dodržovat při vedení rozhovoru s panenkou a dětmi?

Držíme se především jednoho principu. Když jeden mluví, ostatní poslouchají. Každý dostane svůj prostor. Pokud s panenkou pracujeme vždy v kruhu, děti si zvyknou, že na ně postupně přijde řada a bude pro ně vyhrazen čas, kdy budou mít příležitost promluvit.

Chováme se během návštěvy panenky tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám. Sdílení je dobrovolné a děti mohou říct jen to, co samy chtějí. Do ničeho je nenutíme.

Je možné uvést nějaké konkrétní příklady, kdy práce s panenkami přinesla pozitivní výsledky?

Máme řadu pozitivních ohlasů na fungování panenek při práci s dětmi. Učitelé oceňují, že panenka dětem umožňuje dostat se do reality někoho jiného. A zároveň si na sobě uvědomit, že jsou věci, které jsou někdy jinak a je to tak dobře. Především jde ale o rozvoj vztahů a konstelací v kolektivu.

Ohlasy z praxe:

 „Kromě toho, že rozhovor s panenkou pomáhá v klasické náplni programu školky – umět se střídat, poslouchat, vydržet na jednom místě –, je to i dobrá možnost pro vcítění se do někoho jiného. Děti vnímají příběh, se kterým panenka přijde, vcítí se do ní a reflektují do toho i sebe. Učí se naslouchat druhým, vcítí se do nich a o probíraných situacích přemýšlí.“

„Například po rozhovoru s panenkou na téma nošení brýlí si děti ve školce začaly samy vyrábět papírové brýle.“

„O některých dětech jsem vůbec nevěděla, jestli se zapojí. A právě ty děti, u kterých jsem si nebyla jistá, se zapojily. Protože máme malotřídku, trochu jsem se obávala reakce jedné třeťačky, ta už je opravdu velká, ale vše přijímá velice hezky, zapojuje se a vypráví.“

Co vyžaduje práce s panenkami Persona Dolls od pedagoga? Jaká je jeho role?