E15: V Bangladéši lidé přijímání uprchlíků nezpochybňují, říká koordinátor Člověka v tísni Pavel Trousil

Tyto rozsáhlé nepokoje vyústily v humanitární krizi, při které zemřely stovky lidí, a započal masivní exodus pronásledovaných menšin. Více než 720 000 lidí postupně odešlo do uprchlických táborů v sousedním Bangladéši a přibližně 200 000 lidí zůstalo uvězněno v několika oblastech Rakhinu bez přístupu k jídlu a základním službám. V obou zemích působí organizace Člověk v tísni, která pomáhá uprchlíkům v této přelidněné části světa, kde jsou nestabilní nejen vlády, ale i přírodní podmínky. O současné situaci v zemích a praxi organizace rozvojových projektů v části světa, která je v České republice upozaděna mediální pozornosti, hovořil Pavel Trousil, koordinátor pomoci Člověka v tísni pro Bangladéš a Myanmar.

Jak dlouho v Myanmaru a Bangladéši působíte?

Myanmarská mise je jedna z nejstarších misí Člověka v tísni vůbec. Působíme zde už od devadesátých let. Myanmar a Bangladéš jsou pro naši činnost spojité nádoby, jelikož většina uprchlíků z Rakhinského státu na severu Myanmaru končí právě v Bangladéši. Po událostech ze srpna minulého roku, kdy došlo k obrovské migraci etnika Rohingů do Bangladéše, působíme od konce minulého roku i zde.

Bangladéš je stát s nejvyšší hustotou obyvatel na světě, proč lidé utíkají právě sem?

Statisíce lidí přišli během násilností v Myanmaru nejen o střechu nad hlavu a celý svůj majetek, ale také možnost vrátit se v několika příštích měsících zpět domů. Lidé prchají proto, že jde zejména o pronásledované muslimské komunity, které nacházejí v Bangladéši bezpečnější útočiště.

Kolik uprchlíků v této oblasti Bangladéše v současnosti žije?

Už před srpnem 2017 se nacházelo ve východní oblasti Bangladéše poměrně mnoho uprchlíků z Rakhinského státu – více než 300 000. Po srpnu muselo více než 720 tisíc dalších příslušníků, převážně žen a dětí, pronásledovaného rohingského etnika a dalších minoritních skupin z obavy o bezpečí uprchnout. V současné době tedy žije na poměrně malém území ve východním Bangladéši téměř milion lidí. Žijí v několika uprchlických táborech, které ale určitým způsobem tvoří jednu velkou uprchlickou lokalitu. Situace je tak poměrně kritická a jedná se tak o jednu z největších humanitární krizí současnosti.

V jakých podmínkách tam lidé žijí?

Tábory jsou přelidněné, přístřešky chatrné, hygienické podmínky jsou kritické, je tam nedostatek služeb a lidé jsou zcela odkázáni na pomoc zvenčí. Lidé, co tam žijí, tak trpí běžně nedostatkem potravin i omezeným přístupem ke zdravotnickým službám. V současné době situaci zároveň komplikují monzuny, které způsobují povodně a sesuvy půdy a mohou poškodit dočasné přístřešky zranitelných obyvatel.

Jak vypadá běžné obydlí, kde uprchlíci žijí?

Jde o dočasná, narychlo postavená přístřeší. Jednoduché, postavené bambusových tyčí, prken a z dalších dostupných materiálů.

Jak se k přijímání uprchlíků staví tamnější společnost a elity?

Na politické úrovni je pozitivní, že bangladéšská vláda si uvědomuje závažnost problému a snaží se na podporu mezinárodní komunity adekvátně reagovat. Zdá se, že i místní obyvatelstvo je nakloněno uprchlíky z Myanmaru podporovat a nezpochybňují jejich přijímání. Je samozřejmě otázka, jak se ta situace bude dál vyvíjet. Počet uprchlíků stále stoupá a situace je čím dál neúnosnější. Nicméně jeden ze základních principů mezinárodní komunity je, že když se poskytuje mezinárodní pomoc, tak se podporují i ty místní, domácí komunity. Musíme dohlížet na to, aby nebyly ohroženy uprchlickou krizí, vytvářel se dialog a eliminovala se nějaká budoucí rizika a napětí.

V kolika uprchlických táborech v Bangladéši přesně působíte?

V současné době ve dvou. V táboře Shamlapur a také v lokalitě Kutupalong Balukhali. Oba se nacházejí v těsné blízkosti s Myanmarem.

A jaká je kapacita těch táborů?

Většina táborů je přelidněná. Například v oblasti Kutupalonga Balukhali došlo v důsledku náporu uprchlíků ke sloučení několika táborů a vznikl tak jeden velký prostor, na kterém žije více než 600 000 lidí, jedná se tak v zásadě o největší uprchlický tábor na světě, jehož počet obyvatel stále roste.

S jakými problémy se momentálně nejvíce potýkáte?

V současnosti je v Bangladéši i Myanmaru kritickým problémem počasí. Přišlo období dešťů, které začalo vytrvalými a silnými dešti na začátku června. Toto období bude ještě navíc trvat několik dalších měsíců. Oblast Bangladéše a Rakhinského státu na západě Myanmaru, tím bývá hodně zasažená. Myanmar je v mezinárodním srovnání druhá země na světě, která je nejvíce ohrožená přírodními katastrofami. Jedná se zejména o cyklony, přímořské bouře, povodně, sesuvy půdy i zemětřesení. Období dešťů tradičně začíná na přelomu května a června, byl jsem zrovna v Rakhinském státě, kde se spustily silné deště.

Situace byla náročná, byl to první velký test pro místní komunity a tamní uprchlické tábory. Celkově se tam nachází přes 20 uprchlických táborů s více než 100 tisíci obyvatel, ve většině rohingských komunit. V Bangladéši, kde koncem července rovněž udeřily velké deště, kvůli kterým v táborech, kde pracujeme, bylo asi půl metru vody a museli jsme tak dočasně zastavit naše aktivity. Zásadní problémem v táborech v Bangladéši je, že přístřešky lidí jsou buď dole pod svahem, kde hrozí povodně, anebo na kopcích, kde zase dochází k sesuvům půdy. Jen za poslední dva měsíce incidenty spojené s monzuny dramaticky ovlivnily život přes 40 000 lidí v táborech. Proto pomáháme lidem zlepšovat konstrukce jejich obydlí, aby vydržely nápor nepříznivého počasí.

Odkud lidé, se kterými pracujete, prchají nejčastěji?

Jde především o muslimské komunity Rohingů. Ti nejčastěji přicházejí ze severní části Rakhinského státu, kam většina mezinárodních organizací nemá přístup. Člověk v tísni je jedna z mála mezinárodních organizací pracujících prostřednictvím místní partnerské organizace v této oblasti. Zároveň pracujeme v centrální části Rakhinského státu, kde se nachází mnoho uprchlických táborů a původních komunit, které rovněž čelí diskriminaci.

Kdo jsou Rohingové a proč jsou pronásledovaní?

Rohingové jsou skupinou obyvatel, která v Myanmaru není příliš vítaná. Jde o muslimské etnikum v majoritně buddhistické zemi, panuje nejen mezi nimi, ale i ostatními skupinami obyvatel obrovské napětí. Rohingové jsou v globálním měřítku jednou z největších etnických skupin, která nemá státní občanství. V Myanmaru je jim tak upřena celá řada práv a čelí tak často diskriminaci na úrovni náboženské, právní i politické. Je jím například zabráněn volný pohyb, kdy nesmějí opustit svoji vesnici, což jim de facto znemožňuje možnosti přivýdělku nebo přístup k různým veřejným službám, jako je zdravotní péče...

ČÍST CELÝ ČLÁNEK