Jak vzdělávat pro globalizovaný svět plný nejistot?

Jak vzdělávat pro globalizovaný svět plný nejistot?

Publikováno: 9. 7. 2021 Doba čtení: 4 minuty

Pandemie koronaviru nám ukázala, jak snadné je narušit křehkou rovnováhu současných společenských systémů, které jsou založeny na propojenosti. Ani člověk sám, ale ani jednotlivá společenství a státy nejsou ostrovy samy pro sebe, ale tvoří složitou síť vztahů se svým bezprostředním i vzdáleným okolím. Díky tomu, že se neustále vzájemně ovlivňují, mohou se společně rozvíjet, anebo ničit. Nejde ale pouze o mezilidské interakce, stejně tak funguje i vztah člověka k přírodě a v užším smyslu k životnímu prostředí.  

Vzdělávat se pro budoucnost

Když si uvědomíme, jak moc svým jednáním ovlivňujeme společenské i přírodní prostředí, ve kterém žijeme, musíme se ptát, co udělat pro to, abychom je nezničili. Cestou je nepochybně výchova a vzdělávání orientované na chápání složitých systémů, souvislostí v kontextu a rozvoj takových dovedností, které nám umožní aktivně se podílet na řešení problémů.

Výzvy, před kterými současná společnost stojí, nejsou imaginární ani teoretické problémy. Týkají se každého a nevystačíme si při hledání jejich řešení s reprodukováním naučených odpovědí, na čemž byly postaveny školské systémy minulého a předminulého století. Globalizovaný svět je plný nejistot a nerovností, které vytvářejí různé tlaky a nastolují nové, často morální, otázky – jako např. Zda mají bohaté státy povinnost pomoci chudým s dopady klimatické změny, kterým čelí, ale sami je nezapříčinili. Pokud se nenaučíme reálné problémy řešit kreativně uplatňováním různých perspektiv včetně těch etických, nezabráníme v budoucnosti konfliktům, které znovu mohou ohrozit jak společenskou stabilitu, tak vůbec perspektivu našeho budoucího přežití na Zemi. Důležité je přitom připravovat děti, budoucí dospělé, nejen na řešení otázek, na které není nikde napsaná odpověď, ale také na to, aby si podobné otázky vůbec byli schopni klást.

Možnosti, jak uvažovat o vzdělávání a výchově, které nás povedou dobrým směrem, již dnes nabízí některé pedagogické směry založené na konstruktivismu a filosofujícím postoji k poznání. My bychom vám jako pedagogický nástroj rádi nabídli metodu Filosofie pro děti (Philosophy for Children – P4C), která se v současnosti nejvíce uplatňuje v Británii a dalších anglicky mluvících zemích. Věříme, že pro udržitelný život je u dětí a mladých lidí důležité rozvíjet prodemokratické chápání fungování společnosti. Učit je smysluplně se zapojovat do utváření představ a vizí a pokládat si otázky a stavět se před problémy, na které nelze najít jednoznačné odpovědi.

Vzdělání má pomáhat k rozvoji komunit

Metoda Filosofie pro děti umožňuje učiteli vytvářet mezi dětmi takzvané zkoumající společenství, v rámci něhož mají žáci možnost účastnit se sami za sebe tvorby představ o budoucnosti, o možných volbách v kontextu etických postojů a rozvíjí se u nich porozumění a empatie. Metoda umožňuje otvírat klíčové otázky naší doby, například zda budeme schopni změnit naše chování, abychom zabránili environmentální katastrofě, nebo se spolu naučili žít navzdory odlišnostem, a zapojuje do procesu hledání odpovědí každého žáka. Vést takové společenství se ale musíme naučit.

„Je dobré si uvědomit, že různí lidé vyznávají různé hodnoty. Můžeme s kýmkoli nesouhlasit, ale klidnou cestou,“ popisuje jeden z principů metody Filosofie pro děti Jason Buckley, který pomáhá učitelům s jejím uplatňování při vzdělávání. „Vy jako učitel nejste zmocněn k tomu šířit mezi žáky své názory. To, co filosofie pro děti naprosto vylučuje, je autoritarismus, protože říká, že hlasy všech jednotlivců mají stejnou váhu,“ popisuje roli samotného pedagoga. Tvorba vizí a diskuse o hodnotách a postojích jsou podle jeho názoru především otázkou vyjednávání, ne příkazem nějaké autority. Právě v tom spočívá jedna z esencí vzdělávání k demokracii, nikoli o demokracii.

„Nemá žádný smysl ptát se dětí na věci, které bezpečně vědí. Jde o to nacházet odpovědi, i když si nejste úplně jistí a projít tím procesem, kdy o tom diskutujete. To, co je ale podstatné, je otevřenost vůči diskusi. A když jste ve skupině lidí a můžete sledovat jejich chování a různé způsoby přemýšlení, můžete z toho všeho čerpat ve vlastním uvažování. Získáváte přístup k širokému repertoáru myšlenkových pochodů. Pro mě je důležitý právě tento komunitní aspekt a možnost čerpat z komunity pro sebe a naopak do ní i něco nového přinášet,“ vysvětluje Jason Buckley důležitost komunitního principu při vzdělávání. Ten se podle něj může promítnout do výuky jakéhokoli předmětu, jen je nutné položit si otázku po cíli vzdělávání.

Práci s metodou Filosofie pro děti v rámci vzdělávání k demokracii rozvíjíme v projektu ACP4C - Být občanem podpořeného z Norských fondů.

Text je součástí aktuálního Bulletinu pro školy, který se věnuje aktivnímu občanství. 


Autor: Veronika Endrštová, Kateřina Lánská

Související články