Filozofie pro děti

Filozofie pro děti

Naším posláním je podpořit učitele v tom, aby vychovávali děti k samostatnému myšlení a zdravému sebevědomí. Samostatné myšlení bývá prevencí totality, seshora vnucené představy o tom, jak se věci mají. Metoda Filozofie pro děti využívá přirozené zvídavosti a hravosti dětí i dospělých ke zkoumání důležitých etických či filozofických otázek, rozvíjí vnímavost, kritické myšlení, spolupráci a tvořivost. 

S konceptem Filozofie pro děti (Philosophy for Children, zkráceně P4C) přišel v 70. letech 20. století Matthew Lipman, profesor filozofie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Znepokojovalo ho, že se mladí lidí na univerzitách neučí samostatně přemýšlet. Dnes je tato metoda využívána ve více než 60 zemích. Díky našim kurzům používá v České republice tuto metodu více než 400 učitelů a učitelek mateřských, základních i středních škol. Na rozvoji metody spolupracujeme také se studenty pedagogických oborů vysokých škol.

Schopnost vyjádřit vlastní názor, podpořit jej argumenty a vystupovat se sebedůvěrou ve skupině má vliv na budoucí sociální a ekonomické uplatnění v životě dětí, odolnost vůči manipulaci a dezinformacím. Z výzkumu, provedeném ve Velké Británii, navíc vyplývá, že největší účinek má metoda na děti, které jsou nějakým způsobem znevýhodněné. Filozofie pro děti u nich dokáže stírat rozdíly a zlepšit například jejich jazykové a matematické schopnosti, dovednost mluvit i naslouchat.

V Česku podobný výzkum zatím neproběhl, ale ze zpětných vazeb od učitelů vyplývá, že metoda Filozofie pro děti:

  • přispívá ke změně atmosféry ve škole a zlepšení vztahů mezi žáky
  • má přínosy pro zapojení sociálně znevýhodněných i nadaných dětí
  • podporuje zvýšení sebevědomí a tvořivosti u dětí
  • vnáší prvky demokracie do výuky
  • vede k proměně role učitele

Jak si představit hodinu P4C? aneb není filozofie jako filozofie

Základem Filozofie pro děti je postupné vytváření tzv. filozofujícího společenství – bezpečného prostoru, kde učitel vysílá dětem podněty, které je motivují k přemýšlení a diskusi. Nejedná se tedy o filozofii jako společenskovědní disciplínu, ale jde o didaktickou metodu. Ta učí děti, aby časem samy kladly otevřené, filozofické otázky. Ty spolu pak zkoumají prostřednictvím dialogu, během kterého se objevují další otázky, které pomáhají prozkoumat téma důkladněji. Konkrétní příklad využití metody v hodině dějepisu nabízí publikace P4C ve výuce.

Společné zkoumání rozvíjí empatii a respekt k různým názorům, posiluje schopnosti dělit se o vlastní nápady a navazovat na myšlenky druhých. Děti se také učí kultivovaně vyjádřit nesouhlas s názorem druhého, zpochybňovat předpoklady, analyzovat jednotlivá témata a zvažovat více hledisek a především myslet „jinak“. Pedagog pak není středobodem výuky, ke kterému se upíná zrak a sluch publika, ale vstupuje spíše do role spolubadatale. Může dávat podněty ke zkoumání a pomáhá vést diskusi jako usměrňovač a facilitátor.


P4C jako samostatná hodina i součást jakéhokoliv předmětu

Na řadě škol ve Velké Británii mají filozofii pro děti jako samostatnou hodinu. To má jistě své výhody, ale není třeba se trápit tím, pokud to u vás na škole nejde. Metodu lze využít v podstatě ve všech předmětech – od občanské nauky, přes češtinu, dějepis a jiné humanitní předměty až k matematice či přírodovědným předmětům. Své místo najde i v tělocviku či výtvarné výchově. Více o způsobu zařazení metody do kurikula najdete v příručce P4C do výuky (prolink do metodických příruček).

Co nabízíme?

  • Otevřená školení pro začínající i pokročilé učitele v metodě P4C
  • školení na objednávku pro učitelský sbor
  • metodické konzultace a materiály do výuky
  • pravidelná peer to peer setkávání učitelů a lektorů. 

Za spolupráci, metodickou podporu a poskytnuté materiály děkujeme Jasonu Buckleymu a Tomu Bigglestonovi z The Philosophy Man, Ltd.


Celý text Méně textu

Články

Aniž by to postřehly, naučily se orientovat v atlase světa

Aniž by to postřehly, naučily se orientovat v atlase světa