Když děti filozofují, zlepšují se i v matematice. V Anglii se to učí už ve školce

Když se řekne filozofie, tak se studenti většinou zhrozí. Vnímají ji jako něco náročného a zároveň nudného. Co by měla dětem vlastně přinést?

Neučíme filozofii ve smyslu velkých myšlenek jako je například teorie ideí od Platóna. Vycházíme ze sokratovského dialogu, tedy z umění ptát se. Děti se učí vyjádřit svoje myšlenky, ptát se, vzájemně si naslouchat, argumentovat, vyjádřit svůj nesouhlas kultivovaným způsobem a v neposlední řadě reflektují látku, kterou se zrovna učí.

O čem děti v rámci vašeho programu diskutují?

Podnět z počátku vždy přinese učitel. Ať už je to video, obrázek, novinový článek, nějaký předmět či úryvek z knížky. Podnět by měl být rozporuplný, vyvolávat různé emoce a nejednoznačné reakce. Na děti to vždy působí, proto je dobré jim poskytnout nějaký čas na zamyšlení a poté je nechat vytvářet svoje vlastní otázky, které v nich podnět vyvolal.

O jakých tématech se v hodinách bavíte?

Závisí to na věku dětí, i když vy jako učitel nikdy nevíte, kam dané téma posunou. Může to být například otázka, kdo je náš skutečný přítel, proč lidé ubližují zvířatům, v jakém světě by chtěli žit…

Když slyším otázku „Kdo je přítel?“, napadne mne hned, jestli to není takové to tlachání, jako dospělí u piva.

Mohlo by to k tomu skĺouznout, ale v naší metodě existuje deset kroků, ke kterým se postupně propracujete. Začínáte úplně od nuly, ladíte děti k přemýšlení prostřednictvím takzvaných „silly questions“ (hloupých otázek) jako například, zda by radši byly oheň nebo voda. Nikdo totiž nemůže určit, co je pro vás lepší, zda být ohněm nebo vodou. Na těchto bezpečných a jednoduchých otázkách se děti učí formulovat myšlenky, hledat argumenty a diskutovat. Ve filozofii se učí i to, že na rozdíl od debaty je dobré, když například změním názor. Nebo to znamená, že jsem dobře naslouchal druhému a že mi možná došly nějaké skutečnosti, které by mě samotného nenapadly. Ve filozofii tedy děti rozvíjejí myšlení, které je tvořivé, kritické, spolupracující a zároveň citlivé a starostlivé.

Když si tady teď takto povídáme, učitelé mohou pochybovat, jaký význam Filozofie pro děti má. Jaké jsou výsledky tohoto programu?

V Česku zatím výsledky nemáme, ale například ve Španělsku jedna studie zkoumala deset let účinek zavedení jedné hodiny filozofie týdně pro děti od šesti do osmnácti let. Tam se ukázalo, že jedna hodina Filozofie pro děti týdně, dokáže zvýšit kognitivní schopnosti dětí přibližně o 7 bodů IQ. Největší význam má pro znevýhodněné děti. Výzkumy ve Velké Británii prokázaly, že akceleruje i takzvané akademické schopnosti – děti se dostávají daleko napřed ve čtení, psaní, ale i v matematice. To, že se děti učí premýšlet, naslouchat druhým a respektovat je, se přenáší i do jiných sfér školy. Všeobecně se zlepšuje klima třídy. Upevňují se mezilidské vztahy a často dostávají příležitost se vyjádřit i děti, které by se jinak asi nevyjádřily, což jim zvyšuje sebedůvěru.

Dokáží všechny děti diskutovat například i o tak závažném tématu, jakým je smrt?

Otázka, která vzejde, vždy závisí na dětech. Ony nevymyslí takovou otázku, o které by neuměly diskutovat. I když je pravda, že zejména v počátku je dobré dětem otázky nabízet a učit je dobré otázky tvořit.

Napadá mě velmi známý program debat, který na Slovensku realizuje například Slovenská debatná asociácia. Jaký je rozdíl mezi debatou a Filozofií pro děti?

Filozofie pro děti se dá vymezit vůči takzvané soutěživé debatě. Zatímco při výuce filozofie spolupracujeme a snažíme se, aby se děti zaměřily jedno na druhé, při debatě se je spíše snažíme postavit proti sobě, dostat je do opozice.

Takže filozofie je o spolupráci a ne o výhře v debatě?

Ano, zatímco debata je postavená na výkonu, kde je důležité dokázat správně argumentovat a vyhrát, ve filozofii učíme děti poslouchat ostatní, aby pochopily, že je úplně normální mít jiný názor a umět vyjádřit svůj nesouhlas respektujícím způsobem. Cílem ve Filozofii pro děti není porazit svého soupeře, ale navzájem se od sebe učit.

Jaký to má dopad na samotné děti?

Zjistilo se, že největší účinek má filozofie na děti, které jsou nějakým způsobem znevýhodněné. Filozofie u nich dokáže stírat rozdíly a zlepšit například jejich matematické schopnosti. Děti zapojené do tohoto programu se dostaly o čtyři měsíce dopředu ve čtení oproti kontrolní třídě, která filozofii neměla. V matematice o tři měsíce a v psaní o dva měsíce.

Když začnou děti filozofovat, zlepší se v matematice i čtení?

Přesně tak. I v inteligenčních testech se zlepšily zhruba o 7 bodů.

V jakém věku můžeme začít děti učit filozofii?

V Británii začínají už ve školkách, kde se zabývají tématy, která jsou pro ně srozumitelná. Od nízkého věku se tam děti učí formulovat svoje názory a poznávat názory svých kamarádů. Já sama mám pětiletá dvojčata a můj syn už ve svých čtyřech letech přišel s otázkou: „Mami, proč je to na světě tak, že auta mají kola a lidi nohy? Proč to není opačně?“ Položil tak svým způsobem filozofickou otázku.

Jak jste mu na to odpověděla?

Ve Filozofii pro děti existuje mnoho různých způsobů, jak k takové otázce přistoupit. Já jsem se ho zeptala, jak by to mohlo fungovat opačně. Ve skupině jsme tuto otázku probírali i s jeho sestrou. Nakonec jsme dospěli k tomu, že je to takto asi nejlepší.

Jakou roli hraje v této metodě učitel?

Učitel podstatně mění svoji roli. V Británii se říká, že učitel přestává být „tím moudrým před katedrou", ale stává se spíše takovým „měsícem“ (Be the Moon not the Sun), který okolo skupiny obíhá, poskytuje jim spíše servis a facilituje skupinu. Role učitele je tedy mnohem více upozaděná. Čím dále se děti ve filozofii dostávají, tím samostatnější jsou a tím méně učitele pro facilitaci potřebují.

Jak se této role zhostí čeští učitelé? U nás je role učitele vnímána jako ta dominantní.

Jsou učitelé, kteří jsou z metody nadšeni a už po prvním dni odcházejí z kurzu s tím, že to je úžasné a že by to měli zažít všichni jejich kolegové. A diví se, proč tak neučí už dlouho. Naopak to, s čím učitelé nejvíc bojují, není ani tak změna role, jako otázka, jak metodu napasovat do běžné vyučovací hodiny. Oni by totiž většinou měli dosáhnout nějakých očekávaných výstupů, přičemž ve Filozofii pro děti jsou cílem kompetence. Důležitý je samotný proces, při němž se děti stále něco učí – naslouchat ostatním, kriticky a tvořivě myslet, zreflektovat, co nového si během hodiny osvojily atd.

Předpokladám, že na konci vašeho programu nejsou nějaké písemky.

Ne, když se na konci dělá reflexe, tak se ptáme dětí, jak jim to šlo, co nového se dozvěděly, nebo jestli v něčem změnily svůj názor a které myšlenky je zaujaly. K tomu se využívají různé metody. Děti například udělují hvězdičky tomu, co se jim líbilo a říkají přání do budoucna. Stejně se dá zkoumat, jak se jim dařilo dodržovat pravidla, jestli uměly navazovat na myšlenky ostatních, či zda se mohly všichni vyjádřit.

Do jakých vyučovacích hodin mohou tento program učitelé zařadit?

My jsme s tím původně začali jako se součástí globálního rozvojového vzdělávání. Dá se to ale zařadit do občanské nauky, zeměpisu, češtiny, cizích jazyků…

Na Slovensku jsme přijali programové prohlášení vlády, kde je velký důraz kladen na uplatnění absolventů na trhu práce. Je k tomu filozofie užitečná nebo je to jen jakýsi luxus?

Kdybychom si tento malý luxus dovolili, tak bychom měli sebevědomější děti, které dokáží mnohem lépe spolupracovat. Tyto děti dokáží velmi dobře vyjednávat, formulovat svoje myšlenky, být empatické. A to se, myslím si, na trhu práce velmi hodí.

Na Slovensku volili mladí lidé ve volbách extremisty. Mohla by filozofie pomoci i při zmírňování tohoto jevu?

Ve výzkumech se ukázalo i to, že děti, které se filozofii učí, jsou mnohem odolnější vůči extremistickým názorům, protože si uvědomují, že svět není černobílý. Děti se ve filozofii učí kritickému myšlení a vědí, že předtím, než něčemu uvěříme, je dobré si to ověřit...

Článek vyšel na slovenském webu Cierna labuť. V originále si jej můžete přečíst zde.