Oběti domácího násilí potřebují důvěru a podporu

Dokladem je aktuálně řešený případ paní N. z Plzně, která se stala obětí domácího násilí. „Celý případ se odvíjel od situace, kdy ji po jednom z konfliktů velmi surově zbil partner. S útokem přestal, až když do místnosti přiběhla jejich dcera. Během útoku dal pokyn svému spolupachateli (dospělá dcera agresora), aby na paní N. zavolal policii s tím, že napadeni jsou oni sami,“ začíná vyprávět náš právník Petr Tengler.

Ten vnímá vážné problémy v následném jednání policistů, kteří mimo jiné provedli výslech nezletilé dcery, aniž by u výslechu byl kdokoli další. Agresor měl jeden škrábanec, paní N. byla hodně zbitá, nemohla se sama pohybovat, byla v šoku, s možností otřesu mozku, měla velké otoky a hematomy, naražené kosti. Policejní hlídka sama přivolala záchrannou službu, byl nutný převoz do nemocnice. Tam zjistili, že paní N. má zraněnou krční páteř. Po několik dní nemohla mluvit a jíst. Zoufalá ležela doma, agresor zatím podal návrh k soudu, obešel další instituce s tím, že paní N. ho fyzicky napadla. „Opravdu mě štve, že i když byla paní N. zmlácená tak, jak byla, nekvalifikovali to policisté jako ublížení na zdraví, ale jako mírnou potyčku mezi partnery. Je totiž na posouzení policistů, jak celou věc vyhodnotí. V případech, kdy nejsou trvalejší následky jako např. zlomenina, věc často hodnotí jako přestupek, nikoli jako trestný čin. Pachateli pak hrozí v rámci přestupkového řízení maximálně pokuta,“ pozastavuje se nad situací Petr Tengler.

Variantou k takovému jednání je podle něj zahájení trestního stíhání. Věc se následně dostane k soudu a ten má možnost ji případně předat zpět k přestupkovému řízení. „Podle mě to v tomto případě měli policisté riskovat. Spáchaný čin svými znaky naplňoval skutkovou podstatu trestného činu,“ doplňuje Petr Tengler. Paní N. si na postup policie stěžovala na státním zastupitelství. Tam ale stížnost zamítli s tím, že neshledali v postupu policie pochybení.

Paní N. tak cítila velké zklamání. A mohlo být ještě hůř. V tomto případě totiž bylo nutné, aby alespoň jeden z účastníků dal souhlas s předáním případu k přestupkové komisi. „To může být v podobných případech značný problém. Oběť domácího násilí může být pod velkým tlakem a díky tomu souhlas neudělí a celá věc pak padá pod stůl. Paní N. se odvážila s naší pomocí souhlas podat a fakticky tím zahájila přestupkové řízení, které doposud běží. Paní N. těžce nese, že má v tomto přestupkovém řízení statut obviněné, neboť to přestupková komise prošetřuje jako vzájemné napadení. Přesto je třeba si uvědomit, že bez udělení souhlasu v určité lhůtě zaniká pro oběť domácího násilí možnost přestupkové řízení někdy v budoucnu zahájit,“ upozorňuje Petr Tengler.

Paní N. vztah s násilným partnerem ukončila, nyní probíhá souběžně soud o svěření dítěte do péče. I během tohoto soudního řízení má paní N. podporu našeho právníka. Vedle pomoci s orientací v celé situaci a při sepisování dokumentů jsme v rámci služby zprostředkovali i pomoc psychoterapeuta. Za klíčový přínos naší služby lze v tomto případě vedle samotných výsledků právního poradenství považovat celkovou stabilizaci psychické situace paní N. „Když jsem ji viděl poprvé, byla hodně vystrašená, neměla v nikoho důvěru, cítila se v celé věci osamocená a nevěděla, co má dělat. Když se ale u nás setkala s důvěrou a snahou se jí zastat, tak se celkově uklidnila a byla schopná ve věci jednat. Nakonec bylo možné i to, že se viděla s pachatelem u soudu, což předtím vypadalo jako zcela nemožné. Především je schopna úspěšně zvládat toto své velmi kritické životní období,“ uzavírá Petr Tengler.

Paní N. pomáháme v rámci naší služby právní pomoci obětem trestné činnosti, kterou zajišťujeme díky finanční podpoře Ministerstva spravedlnosti ČR a města Plzně.