„Od práce a dřiny, k tvorbě a spolupráci“. Úřednice zažily náš přístup na vlastní kůži

Pavel Černý je všestranný člověk, který již dlouhou dobu buduje projekt Živá velryba v obci Březina u Rokycan. V areálu bývalého lesnického učiliště provozuje usedlost, věnuje se pěstitelství, opravárenství, recyklaci a dalším ekologickým, kulturním a tvořivým činnostem, organizuje ekologické dílny pro děti. Snaží se obnovovat přirozené zemědělství s pomocí dobrovolníků z celého světa, kteří k němu jezdí na obdělávání půdy nebo setí. „Když jsem tam byla poprvé, tak jsem si říkala, že by mi přišlo hezké zkusit tam vzít klienty, že by to mohlo korespondovat s tím, co se s nimi snažíme dělat v rámci expedic v přírodě. Říkala jsem si, že způsob, jakým Pavel funguje, jak reflektuje a vysvětluje svoji činnost, jak při ní dokáže doprovázet, je něco, co by bylo pro naše klienty užitečné a podpůrné,“ říká Kristýna Mikésková, aktivizační pracovnice resocializačních programů. 

„Pavel má velmi příjemný přístup. Je schopen laskavým a respektujícím způsobem podporovat a rozvíjet mladé lidi. Máme čas od času velmi problematické klienty plné vzteku, ale doteď se nestalo, že by výjezd na Březinu odmítli nebo se k pobytu stavěli negativně.” Pavel žije v Březině se svou partnerkou a dcerou Mariánkou. Děti tak mají možnost vidět i jejich rodinný život.

Základem všech aktivit je intenzivní kontakt s přírodou. Děti mají možnost tvořit, vyrábět předměty ze dřeva, vařit, pracovat s různými plodinami. Vyzkoušejí si činnosti, ke kterým se ve svých běžných životech jinak nedostanou. Zažívají tak jiný druh úspěchu, než na jaký jsou zvyklé. Samy se rozhodují, zkoušejí, co by jinak nevyzkoušely. Jeden z klientů si zde vyrobil sám psací stůl. Práce v kolektivu s někým, kdo se mu věnuje, ho povzbuzuje, protože přímo vidí výsledky své práce. Natolik ho to nadchlo, že začal do Březiny dojíždět a pracovat po své ose již bez našich intervencí. Máme již více takových příkladů.

Je důležité, aby úřednice v rámci hostitelské péče znaly prostředí, kam dítě jede

Koncem června jsme pozvali pracovnice rokycanského, stodského a blovického orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD), aby zažily prostředí a práci našich lektorů resocializačních programů na vlastní kůži. „Na Březinu jezdíme na jednodenní i vícedenní výjezdy s klienty resocializačních nebo preventivních programů. Přišlo mi dobré o Březině nemluvit jen teoreticky, ale dát pracovnicím OSPOD možnost přijet se tam podívat,“ uvádí Kristýna. Součástí resocializačního programu je povinnost zúčastnit se jednoho vícedenního výjezdu. Když je dítě v zařízení a žádá vycházky, OSPOD musí tyto vycházky schválit. Je proto potřebné, aby pracovníci znali prostředí, kam dítě jede. „V rámci hostitelské péče musíme znát to prostředí. Přijala jsem pozvání, protože jsem i poručník a jako poručník budu dávat souhlas s výjezdy. Je to takové průkopnické,“ říká pracovnice OSPOD.

Posláním resocializačních programů je sociální začlenění osob, které se dopustily protiprávního jednání nebo závažného porušení společenských norem. Jeho konkrétním cílem je minimalizovat rizika recidivy, opakovaného konfliktu se společenskými normami. Klient program splní, pokud absolvuje minimální rozsah hodin a vytvoří si individuální plán. Dále může dobrovolně spolupracovat na řešení případných problematických situací, které byly otevřeny v rámci kooperace.
Samotné programy si přitom nekladou za cíl řešit všechny potíže klienta, ale orientují se především na identifikaci klíčových problémů a potřeb. V jejich řešení je pak program klientovi oporou. Snažíme se preventivně působit zejména praktickou pomocí v životně důležitých oblastech existence (dluhy, finance, práce, bydlení, trestně právní situace, psychický stav). Bez této základní podpory by další intervence (formou sociálního výcviku a motivace) či snaha rozvíjet klienta nebyla příliš účinná a trvalá.

Pracovnice si spolupráci s Kristýnou a Člověkem v tísni pochvalují: „Já se musím přiznat, že tak, jak ona pracuje s dětmi, tak já na to nemám prostor. Jsem hrozně ráda, když s nimi naváže spolupráci.“ Cílem setkání bylo, aby se pracovnice dozvěděly, v čem spočívá pracovně-terapeutický přístup, který Kristýna s lektorem Pavlem uplatňují při práci s dětmi.

U takto koncipované práce lze využívat metafory, například metaforu plevele – děti mají taky ve svých životech plevel, který lze odstranit. Pavel s Kristýnou věnují velkou pozornost jazyku, který během výjezdů používají. Místo slov jako je „práce“ či „dřina“ volí spíše výrazy typu „provázanost“, „tvorba“ a „spolupráce“: „Já jsem vyměnil ta slova Výroba a Práce a Těžba za slova Tvorba, Spolupráce. Někdo řekne: To je dřina. Já slovo dřina vůbec nepoužívám. Vlastně to slovo v sobě nese už tu tíhu. Pokud si člověk řekne, to zase budu dneska dřít, tak to nebude fungovat,“ vysvětluje Pavel. Děti pak o jednotlivých činnostech přemýšlí jinak, mění se jejich přístup.

Pracovnice OSPOD, prostřednictvím kterého stát poskytuje ochranu dětem a rodinám v náročné životní situaci, si prohlédly celý areál usedlosti a udělaly si detailní představu o tom, jak vypadají pobyty, které Kristýna s Pavlem pro děti pořádají. Výsledkem exkurze bylo prohloubení oboustranně důležité spolupráce, která v budoucnu nebude založena jen na formálních vazbách a procedurách, ale na vzájemném porozumění zúčastněných institucí a pochopení smyslu realizovaných činností.