Půl milionu lidí v ČR čelí více než třem exekucím. Senátní verze novely insolvenčního zákona jim dá šanci na návrat do normálního života, je výhodnější i pro věřitele
Publikováno: 18. 1. 2019 Doba čtení: 4 minuty
V České republice čelí exekucím téměř 900 000 lidí, na které je vedeno 4,7 milionů exekucí. Drtivá většina z nově vypsaných exekucí (95%) je vypisována na lidi, kteří už exekuci mají. To zapříčinilo, že podle odhadů žije v ČR okolo půl milionu lidí, kteří nemají šanci své dluhy do konce života splatit. Jde o stav, který nemá v celoevropském měřítku obdoby. Těmto lidem pomůže pouze oddlužení, jehož pravidla určuje novela insolvenčního zákona, kterou se v úterý 22. ledna budou již podruhé zabývat poslanci. Budou vybírat ze dvou variant – původní (poslanecké) a upravené (senátní). Organizace, které s předluženými lidmi dlouhodobě pracují, apelují na poslance, aby přijali tu senátní verzi. Důvod je jednoduchý: senátní verze pomůže více potřebným lidem, zároveň je výhodná i pro samotné věřitele.
Pět procent obyvatel České republiky je předlužených. To znamená, že do konce svého života nebudou schopni, ani při sebevětší snaze, splatit své dluhy. Přitom jde často o případy, kdy velkou část dlužných částek netvoří samotná jistina, ale obří sankce a jiné poplatky, které by dnes již nebylo možné uplatňovat. Tito lidé jsou odsouzeni k doživotní chudobě a životu na okraji společnosti. To devastuje nejen je samotné a jejich rodiny, ale celou společnost.
Předlužení dosáhlo v ČR rozměrů epidemie
Pokud nedojde ke změně, která povede k efektivnímu řešení situace, situace se bude nadále zhoršovat. Počet exekucí nadále poroste, přičemž schopnost dluhy splácet bude dále klesat. Stovky tisíc rodin budou i nadále vyřazeny ze smysluplného života, leckdy doživotně. Lidé v exekucích nebudou motivování k hledání (lepší) práce a budou tak zbytečně zatěžovat sociální systém. Zadlužení, chudoba a společenské stigma se přenese na další generaci. Tuto efektivní změnu daleko více přináší senátní verze novely insolvenčního zákona.
Senátní návrh pomůže účinněji jak dlužníkům, tak i věřitelům
Oba návrhy vyžadují po dlužníkovi vynaložení veškerého úsilí k tomu, aby splatil své závazky. Sněmovní verze říká, že o tom, jestli se dlužník dostatečně snažil či ne, rozhodne soud na konci celého procesu oddlužení, tedy po pěti letech. Pokud dojde soud k závěru, že se dostatečně snažil, pak oddlužení povolí, v opačném případě ho zamítne. To vnáší do celého procesu obrovskou nejistotu, dlužník pět let neví, jak rozhodne soud. Senátní verze naopak počítá s tím, že bude možné oddlužení pro neplnění povinností učinit průběžně a pokud se tak nestane v průběhu pěti let, bude oddlužen. To dává dlužníkovi větší jistotu, zároveň ho možnost okamžitého ukončení oddlužení motivuje ke splácení.
„Senátní verze by měla vést k tomu, že do oddlužení bude moci vstoupit téměř každý předlužený člověk, pokud má poctivé úmysly. Po dobu oddlužení bude muset vynakládat ke splácení maximální úsilí, jaké je pro něj možné, s jistotou, že na konci bude oddlužen. Tato pravidla významně odlehčí i soudům, které nebudou muset po pětiletém období individuálně posuzovat, zda dlužník veškeré úsilí vynaložil, nebo nevynaložil, k čemuž by tak jako tak neměly dostatek podkladů,“ říká Daniel Hůle z organizace Člověk v tísni v prohlášení, kterým organizace pracující s předluženými lidmi apelují na poslance, aby přijali senátní verzi novely.
Senátní návrh je však výhodný i pro samotné věřitele. „Senátem schválené nastavení pravidel lze považovat za výhodnější a spravedlivější i pro věřitelskou stranu – dosud jsme viděli, že uspokojení věřitelů je v oddlužení vyšší, než v exekucích. Navíc v oddlužení se věřitelé uspokojují poměrně, a nikoli v pořadí, v jakém podali návrhy na exekuci. Předpokládáme, že díky oddlužení se snáze dostanou ke svým penězům i ti, kdo vymáhají výživné – dluhy na výživném se totiž ani v oddlužení neodpouštějí. Z celospolečenského hlediska můžeme doufat, že se statisíce předlužených lidí postupně vrátí do běžného života, s důstojným příjmem a bez věčného strachu a stresu, který se dnes výrazně negativně ovlivňuje i jejich rodiny,“ dodává k tomu ve zmíněném prohlášení Iva Kuchyňková, koordinátorka pro sociální oblast Charity ČR.
Senátní návrh pomůže více předluženým lidem
Dalším ze zásadních rozdílů mezi oběma návrhy je minimální částka, kterou bude muset dlužník splácet. Sněmovní návrh podmiňuje oddlužení minimální splátkou cca 2000 Kč. Senátní návrh počítá s částkou poloviční. Senátní návrh tak více naplňuje původní záměr novely – zpřístupňuje oddlužení více lidem.
Příkladem může být jedna z nejohroženějších skupin obyvatel – senioři. „Sněmovní verze by vstup do oddlužení znemožňovala části dlužníků s velmi nízkými příjmy, zejména pak některým seniorům. V poradně máme předlužené klienty, kteří by za těchto pravidel nemohli do oddlužení nikdy vstoupit, protože vzhledem ke svému zdravotnímu stavu už nejsou schopni si k nízkému důchodu přivydělat. Opatření by se však dotklo i těch, kdo mají nižší příjem pouze dočasně, například z důvodu rodičovské dovolené,“ říká Pavla Aschermannová, vedoucí dluhové poradny Rubikon Centra.
Sněmovní návrh podmiňuje schválení oddlužení tím, že dlužník prokáže soudu svou schopnost splácet měsíčně nejen odměnu a náklady insolvenčnímu správci ve výši 1 089 Kč, ale nejméně tu samou částku jako minimální uspokojení pro věřitele. Aby však bylo možno dlužníkovi dle zákona srazit potřebných 2 178 Kč, musí mít podle současných pravidel příjem zhruba 9 500 Kč. Jakkoliv je tato částka dosažitelná pro většinu zaměstnanců, představuje problém pro zhruba 15 % důchodců, jejichž důchody této částky nedosahují.
Senátní návrh počítá se zachováním stávajícího stavu, kdy minimum je nastaveno tak, že dlužník musí měsíčně hradit pouze odměnu a náklady insolvenčnímu správci, tedy 1 089 Kč. Minimální příjem nutný pro sražení této částky odpovídá zhruba 8 000 Kč, což je příjem, na nějž nedosáhne pouze 9 % příjemců důchodu.
Pozn.: Výše uvedené výpočty platí pro samostatně žijící důchodce. Pro důchodce žijící ve společné domácnosti jsou minimální příjmy potřebné pro vstup do oddlužení podle sněmovního návrhu paradoxně ještě vyšší, neboť společné oddlužení je dražší a z příjmu se dle zákona sráží nižší částky.
