Snazší oddlužení? Ano, ale...

Publikováno: 24. 1. 2019 Doba čtení: 4 minuty
Snazší oddlužení? Ano, ale...
© ČvT

Nový insolvenční zákon dává dlužníkům druhou šanci. Ne však všem. Navzdory tomu je novela krok dobrým směrem a mnoha lidem umožní dostat se z pasti. Bylo na čase. 

Žijeme v zemi, která se pro mnohé stala dluhovou pastí. Více než půl milionu lidí má tak vysoké dluhy, že už je nikdy nedokážou splatit. Ano, někteří si to zavinili zčásti sami, když si vzali půjčky, které byly nad jejich možnosti, neplatili za služby a upomínky házeli do koše.

Řada lidí se však zadlužila, protože přišli o práci a neměli z čeho zaplatit nájem či běžné výdaje. Někteří zkusili podnikat a neuspěli. A pak je tu mnoho lidí, kteří sedli na lep pochybným společnostem, které pomocí vysokých úroků, sankcí a nejrůznějších pokut "vyrobily" z malých půjček pohledávky za desítky až stovky tisíc korun.

Ať již byl začátek těchto příběhů jakýkoliv, konec bývá podobný. Telefonáty od inkasních agentur, dopisy s modrým pruhem, exekuce, srážky a propad do chudoby. V dluhové pasti se však neocitají jen dlužníci samotní, ale i jejich rodiny včetně dětí. V širším smyslu je tak u nás předlužením dotčeno přes milion lidí. Je nepochopitelné, že stát, který rozdává pokuty za špatné parkování, tuto průmyslovou výrobu neštěstí toleroval.

Až dosud se většina lidí neměla šanci z kolotoče dluhů dostat. I když řada z nich svoje závazky splácí, dluhy jsou příliš vysoké a často dále rostou. Řešením nebylo ani oddlužení, protože většina lidí nedokázala splnit vstupní podmínku, tedy přesvědčit soud, že zvládnou splatit alespoň 30 procent svých pohledávek.

Není divu, že řada z nich na svůj osud rezignovala a místo splácení dluhů se snaží už jen nějak přežít. Často nelegálně, prací načerno.

Nejchudší bez pomoci

Nyní dostali mnozí dlužníci šanci. Novela insolvenčního zákona, kterou v úterý přijala Sněmovna, otevře vstup do oddlužení všem, kteří zvládnou měsíčně splácet zhruba 2 200 korun (u společného oddlužení manželů to bude přibližně 3 300 korun). Pro většinu lidí to je splnitelné. Neplatí to však pro lidi s více dětmi, kteří pobírají minimální mzdu, část starobních důchodců a další osoby s nízkými nebo žádnými příjmy. Ti totiž potřebné minimum dohromady nedají a oddlužení jim povoleno nebude. Právě na tuto skupinu lidí pamatovala senátní verze, kterou však poslanci nepodpořili. Zarážející to je zejména u poslanců ANO, jejichž hnutí ve svém volebním programu slibovalo zpřístupnění oddlužení pro všechny.

Vlastní oddlužení bude probíhat tak, že po schválení soudem bude nejprve zpeněžen dlužníkův majetek. To ovšem většinou na uhrazení dluhu stačit nebude, takže na řadu přijdou pravidelné měsíční srážky.

Ty se pohybují kolem poloviny čistého příjmu, u lidí s nižším příjmem a větších domácností to je o něco méně. Na řádné splácení bude dohlížet insolvenční správce, který může při závažném porušení pravidel navrhnout zrušení oddlužení.

Novinkou je možnost zrychleného tříletého oddlužení, které mohou využít dvě skupiny dlužníků. První tvoří tzv. zranitelné osoby, jako jsou starobní a někteří invalidní důchodci – pokud se tedy do oddlužení dostanou. Ve druhé jsou dlužníci, kteří zvládnout během tří let zaplatit alespoň 60 procent pohledávek. Je to příležitost pro lidi, kteří mají sice velké dluhy, ale i slušný příjem, a chtějí se dluhů zbavit co nejrychleji.

Formalismus a nejistota

Čímž se dostáváme k ukončení oddlužení, které je zároveň nejproblematičtější částí novely. Celkem jasná je situace pro dlužníky, kteří po pěti letech zaplatili alespoň 30 procent pohledávek. Pokud věřitelé nevznesou námitku, soud by jim měl oddlužení ukončit a zbylé dluhy fakticky smazat. Takových lidí však bude málo.

Většina na 30procentní minimum nedosáhne a bude je čekat závěrečné přezkoumání, během něhož bude soud zvažovat, zda pro splacení svých dluhů udělali vše, co bylo v jejich silách.

V praxi to bude velký problém. Soud by měl totiž třeba zpětně posoudit, zda práce, kterou člověk vykonával, odpovídala jeho možnostem a zda by si jinde nevydělal více. Pokud byl dlužník po určitou dobu bez práce, bude třeba doložit, že o získání práce dostatečně usiloval. Složité může být i posuzování dlouhodobé pracovní neschopnosti.

Každý, kdo se pustí do oddlužení, musí počítat s tím, že jeho osud bude opět ležet v rukou soudu.

Přezkoumávání dlužníkova úsilí nedává smysl ani proto, že ho po celou dobu již kontroluje insolvenční správce. V situaci, kdy budou mít soudci na stole podobných žádostí mnoho desítek tisíc ročně, je navíc podrobné přezkoumávání nereálné. Rozhodování bude tedy jen formální a zamýšlený účel nesplní. Navíc nelze dopředu říct, jak přísně budou jednotliví soudci snahu dlužníků posuzovat, a tato nejistota může některé lidi od vstupu do oddlužení odrazovat.

Novela insolvenčního zákona přijatá Sněmovnou obsahuje řadu problematických bodů, kterým se dalo vyhnout, pokud by poslanci přijali změny doporučené Senátem. Nestalo se a lidé s nízkými příjmy tak budou muset na řešení nadále čekat. Každý, kdo se do oddlužení pustí, musí také počítat s tím, že jeho osud bude nakonec opět ležet v rukou soudu. Navzdory tomu je však přijatý zákon krok dobrým směrem a mnoha lidem umožní dostat se z dluhové pasti. Bylo na čase. 


Autor: David Borges, analytik ČvT, komentář vyšel 24.1.2019 v MF Dnes

Související články