Pomohli jsme zlepšit život 2,8 milionu lidí. Co se pod tímto číslem vlastně skrývá?

„Potkal jsem se osobně s několika z nich,“ popisuje ředitel humanitární a rozvojové sekce, Jan Mrkvička. „Do paměti se mi zapsali čtyři lidé ze Srbska, kteří celý život žili v sociálním ústavu pro mentálně postižené. Díky našemu společnému úsilí teď bydlí v domku a dokáží se o sebe sami postarat. Nebo mladé studentky a studenti elektromechaniky v Etiopii, kteří se budou starat o vodní vrty, na kterých jsou místní lidé závislí. Také starší pár v mongolské jurtě, který přes svůj tlačítkový mobil nadšeně využívá informace o počasí, díky nimž dokáže výrazně omezit ztráty dobytka. Nebo skupina maminek a jeden odvážný tatínek ze zambijské vesnice, kteří se učili z místních plodin připravit levná a výživná jídla pro svoje děti. V jejich vesnici si totiž většina lidí může dovolit jen jedno jídlo denně!“

Jan Mrkvička dále dodává, že všechny tyto různorodé aktivity mají jedno společné. „Děláme je spolu s lidmi, kteří mají chuť a zájem něco ve svých životech změnit. Nejsou to pasivní příjemci pomoci, ale naši partneři. Naším úkolem je pomoci jim nalézt to správné řešení, přinést technologii nebo ozkoušený recept, propojit podobně uvažující lidi a přiblížit obyčejné obyvatele k místním vládám a úřadům. Bez aktivního přístupu oněch téměř třech milionů lidí by to ale nešlo. A právě jejich úsilí nás motivuje pokračovat v práci, kterou děláme.“

Pohled do regionů

AFRIKA

Během roku 2018 čelila Afrika řadě problémů včetně pokračující migrace obyvatel z oblastí zasažených konfliktem nebo kvůli nedostatku pracovních příležitostí. Ničivá sucha na západě ustala, ale s jejich následky se tento region bude ještě dlouho vypořádávat. Řada zemí se dále rozvíjí, což je vidět na vylepšování místní infrastruktury, avšak otázka zaměstnanosti je stále problematická. V našich programech jsme se věnovali především boji s chudobou a podvýživou, zajištění přístupu k nezávadné vodě a kvalitnímu vzdělání. 

V Angole jsme poskytovali humanitární pomoc uprchlíkům, které vyhnal konflikt z oblasti Kasai na jihu DR Kongo. I přes náročné bezpečnostní podmínky jsme pokračovali ve zlepšování výživy obyvatel odlehlých částí DR Kongo. Na naší největší africké misi v Etiopii jsme se nově zaměřili na vznik nových pracovních míst a příležitostí pro mladé lidi. Naše nejmladší mise v Zambii se v chudých venkovských oblastech úspěšně věnovala propojování zemědělství se správnou výživou, vzděláváním a přístupem na trh.

Richard Walker, regionální ředitel pro Afriku

ASIE

V Asii jsme se zaměřili na tzv. chytrá řešení, která mohou v humanitární a rozvojové pomoci umožnit technice posloužit dobrému cíli. Kromě mobilní zdravotní aplikace mHealth v Kambodži jsme díky aplikaci iTenure poskytli prostor pro diskusi obyvatel a vlády o problémech pozemkových práv a rozvoje územního plánování. Za iTenure jsme zvítězili v mezinárodní soutěži EU CivicTech4Democracy. V Mongolsku jsme pomohli nastavit celonárodní systém informačních a varovných SMS, který pomáhá zvýšit odolnost pastevců proti extrémním mrazům – dzud. 

Chytrá řešení jsme přinesli také v oblastech osvěty, společenských norem a systémového hledání řešení problémů. V Nepálu, Myanmaru nebo Bangladéši jsme se zaměřili na genderové normy a odolnost vůči násilí. V rámci zavádění systematických řešení jsme na Filipínách pomohli s rozvojem trhu díky podpoře výrobního řetězce kakaa a v Afghánistánu podporou svépomocných skupin. V roce 2018 jsme v mnoha případech poskytovali i velmi potřebnou humanitární pomoc. Reagovali jsme na násilný odsun Rohingů z Myanmaru do sousedního Bangladéše. Pomohli jsme lidem v úzkých po násilném konfliktu na filipínském Mindanau či rodinám pastevců při extrémních mrazech v Mongolsku.

Věra Exnerová, regionální ředitelka pro Asii

EVROPA A KAVKAZ

Poskytujeme dlouhodobě služby celkem v sedmi zemích, které procházejí rozsáhlými reformami a lidé v nich potřebují pomoc. Konkrétně pracujeme na západě Balkánu, východě Evropy a jihu Kavkazu. Využíváme při tom zkušeností přímo z České republiky. Jednou z našich hlavních priorit je vymýcení chudoby na venkově. Podílíme se proto na vzniku nových pracovních příležitostí – např. podporou turismu a zpracování ovčí vlny v Arménii nebo vytvářením asociací tzv. akčních skupin v Gruzii. Nadále poskytujeme potřebnou humanitární pomoc na obou stranách bojové fronty na východě Ukrajiny, kde i přes malou pozornost médií a veřejnosti pokračuje ozbrojený konflikt. Zároveň se snažíme upozorňovat na to, že na východě Ukrajiny stále potřebuje pomoc 3,5 milionu lidí.

Lauriane Gauny, regionální ředitelka pro Evropu a Kavkaz

BLÍZKÝ VÝCHOD

Humanitární pracovníci čelí při výkonu své práce řadě výzev. V oblasti Blízkého východu jsou to především bezpečnost, ale i přístup k příjemcům pomoci a postupná politizace. V roce 2018 byl tento region jedním z nejnebezpečnějších míst na světě nejen pro civilisty, ale i humanitární pracovníky. Ti čelí nátlakům různých, často ozbrojených skupin, které se snaží ovlivnit jejich práci. Humanitární pracovníci jsou tak napadáni, unášeni, zabíjeni. Například v Sýrii došlo oficiálně k 171 takovým incidentům, nicméně reálná čísla jsou pravděpodobně daleko vyšší. V Iráku jsme svědky snah o ovlivňování směřování pomoci na etnickém či náboženském principu. 

Humanitární organizace obecně čelí zvýšenému tlaku ze strany místních úřadů. Je proto stále těžší dostát principům, na kterých je humanitární pomoc založena, tj. nestrannost, neutralita a nezávislost. I přes tyto překážky se nám zatím úspěšně daří poskytovat každý měsíc pomoc až 230 000 lidem v Sýrii a tisícům lidí v Iráku.

Tomáš Kocian, regionální ředitel pro Blízký východ