Z dluhů se stal výnosný byznys

Publikováno: 8. 3. 2013 Doba čtení: 6 minut
Z dluhů se stal výnosný byznys
©

Jedním z pozitivních aspektů, které s sebou doznívající ekonomická krize přinesla, je pochopení problematiky života na společenském okraji. Velmi dobře patrné je to na příkladu problematiky předlužení, tedy jedné ze stěžejních priorit projektu NAPSI spolu!

Může to znít až cynicky, ale ještě před třemi lety připomínal boj s fenoménem zadlužování jen marnou bitvou s větrnými mlýny. Tento problém se týkal jen malé části populace, a tak bylo rozlišování na "My úspěšní" a "Oni neúspěšní" velmi snadné. Dnes již nic z toho neplatí, hospodářská krize postupně zasáhla i do vyšších pater společnosti. I lidé s kvalifikací začali přicházet o jistotu práce, což s sebou nese, kromě jiného, například i riziko neschopnosti splácet již uzavřené hypotéky či spotřební úvěry.

Začátek cesty

Předlužení společnosti se zkrátka stalo sociálním problémem. A potvrzují to nejen závěry dvouletého snažení týmu NAPSI spolu!, ale svědčí o tom i fakt, že za posledních 15 let nebylo nikdy předloženo tolik zákonů týkajících se lichvy, zadlužování apod. jako v posledních dvou letech. Také prostor, který tématu věnují média nyní, by byl před více než dvěma lety naprosto nepředstavitelný.

Avšak to je jen začátek cesty. Hlavní problém stále tkví v tom, že mnoho lidí vnímá úvěr pouze jako příležitost pořídit si, za cenu navýšenou o úrok, televizi či jiné zboží, a nikoliv jako dlouhodobý závazek, jehož plnění se jen obtížně plánuje. Proto jako hlavní kritérium při výběru úvěru posuzují především momentální cenu produktu, tedy výši úroku. Avšak na ceně, zvláště pokud se mezi sebou liší jen nepatrně, téměř nezáleží.

Je nutné si uvědomit, že půjčit si peníze s sebou nese riziko, a to nejen pro dlužníka, ale především pro věřitele.

Toto riziko si věřitel kompenzuje v ceně produktu a zároveň se pojistí v mechanismu sankcí uplatňovaných v případě nějakého porušení smlouvy. Což je samozřejmě v pořádku, je-li tento "obchod" brán z obou stran férově. S přibývajícími dlužníky se však na trhu objevuje stále více společností, které mají svůj byznys postavený daleko více na vymáhání penále z prodlení ve splátkách než na finančních službách jako takových. Důsledky hospodářské krize jim zaručí dostatek klientů, kteří ve své zoufalé situaci volí jejich služby, protože nikdo jiný jim už nepůjčí. Dokonce se ukazuje, že některé společnosti se orientují pouze na tyto klienty.

Realizátoři projektu NAPSI spolu! ve svém plánu definují v oblasti předlužení dva hlavní obecné cíle: zavedení mechanismů vedoucích k prevenci předlužení a následné snížení počtu předlužených osob.
Jak toho dosáhnout? Způsobů může být několik. Autoři NAPSI spolu! například navrhují zavedení povinnosti informovat dlužníka-spotřebitele o nesplaceném závazku před zahájením vymáhání nebo volají po vytvoření oficiálního centrálního rejstříku dlužníků s režimem obdobným rejstříku trestů.
Dalším důležitým podnětem je nutnost nově zavést obecnou definici lichevní smlouvy pro oblast civilního práva a zavést možnost sankcionovat ji absolutní neplatností. Jako nezbytné se zdá zavedení jasných pravidel pro užívání rozhodčí doložky, která je v současnosti velmi často zneužívána, či jistá korekce pravidel práce exekutorů. To vše jsou instrumenty, které vyžadují změnu legislativy. Dalším důležitým tématem, kterým je potřeba se zabývat, je informovanost v této oblasti. Stát musí vyjádřit k problematice předlužení jasný postoj. Je na čase se začít např. zabývat jistou regulací reklamy, tak jako je to u alkoholu a tabákových výrobků. Právě na klamavé reklamě je totiž postaven byznys podvodníků, kteří využívají zoufalství lidí a slibují jim nereálná východiska.

Pouhá kritika nestačí

Dalším velmi účinným způsobem, jak ovlivnit podmínky trhu s finančním produkty, je princip samoregulace. Protože kdo jiný než poctiví podnikatelé by měl mít zájem na tom, aby se prostředí, ve kterém se realizuje, bylo transparentní? Firmy, které podnikají neeticky a poškozují své zákazníky, znedůvěryhodňují zároveň i je.

Princip samoregulace se nebývale osvědčil např. v souvislosti s "indexem predátorského úvěrování", který představil jeden z partnerů NAPSI spolu!, společnost Člověk v tísni. Index porovnává obdobné produkty největších nebankovních společností a do tohoto srovnání kromě ceny zahrnuje celou řadu faktorů, které by měl člověk zvážit při konečném výběru produktu. Ve své podstatě byla "zbraň" těchto společností na klienty použita proti samotným věřitelům. Porovnáváním složitých smluvní podmínek, jako je jejich délka, velikost písma, uplatňované sankční mechanismy či tunelování spravedlnosti prostřednictvím rozhodčích doložek, umožnilo opřít se o nezpochybnitelná fakta.

"Díky tomu, že celý projekt je založen na snaze o kultivaci prostředí, a nikoli na pouhé kritice, se podařilo otevřít dialog, který přiměl největší hráče na trhu přemýšlet nad tím, jestli právě jejich praxe je samotné, v rámci konkurenčního boje, nepoškozuje. A tak místo podávání žalob následovala sebereflexe v podobě změny vlastních smluvních podmínek," říká Daniel Hůle, autor analýzy.

Obchodníci s větrem

Podobný způsob se osvědčil i při porovnávání praxí mezi bankami, a to především v oblasti záhadné sazby RPSN. Roční procentní sazba nákladů byla konstruována s cílem snazšího posouzení ceny produktů nabízených různými bankami, ale místo toho se zrodil nástroj, kterému nikdo nerozumí, nikdo neví, co obsahuje, a nikomu nevadí. Pokud se podle něj bude klient rozhodovat, pak má zároveň velkou pravděpodobnost špatného rozhodnutí. Další nástrahou pro zadlužené je nabízené oddlužení. Nejčastější obětí oddlužovacích agentur jsou lidé, kteří mají závazky u více věřitelů. Oddlužovací agentury nabízejí nejčastěji snížení měsíčních splátek. Tedy něco, o čem zásadně rozhoduje pouze věřitel.

Dlužník zaplatí sedm až patnáct tisíc za vstupní analýzu a další poplatky se odvíjejí podle konkrétních úkonů. Agentura získává generální plnou moc, která ji opravňuje k uzavření jakékoli smlouvy jménem dlužníka, tedy i další smlouvy o úvěru. Zároveň si ve většině případů agentura ponechává veškerou originální dokumentaci ke stávajícím úvěrům, což komplikuje následnou pomoc, kterou dlužníkovi mohou poskytovat například neziskové organizace.
Většina oddlužovacích agentur tak připomíná spíše obchodníky s větrem, jelikož nabízejí to, co nemohou splnit, a zároveň se často podílejí na pokračujícím sociálním propadu dlužníka.

POZOR NA ROZHODČÍ DOLOŽKU!

Rozhodčí doložka má původně sloužit k efektivnějšímu řešení případných sporů dlužníka a věřitele. Obě strany si předem ve smlouvě stanoví tento způsob řešení sporu a jmenují konkrétního rozhodce. Ten by měl spor řešit rychleji a efektivněji než klasický soud. To mimo jiné šetří dlužníkovy peníze, jelikož zaplatí menší úroky z prodlení. Avšak pozor! Proti rozhodnutí rozhodce neexistuje odvolání, tudíž co řekne, to platí! Navíc jím může být kdokoliv, požadována je pouze způsobilost k právním úkonům. Tato vágní formulace dává obrovský prostor k zneužití tohoto instrumentu. V praxi to pak vypadá tak, že do nesrozumitelných smluvních podmínek, které např. nelze přečíst bez lupy, je vměstnána "neviditelná" větička o rozhodčím řízení a jméno rozhodce. Při vzniklém sporu se pak ukáže, že rozhodcem je např. osoba blízká věřiteli. O tom, jaký výsledek pak spor mívá, je zbytečné mluvit. Pokud dlužník ve smlouvě souhlasí s řešením případných problémů pomocí rozhodčího řízení, není mu již pomoci!

Autor: Martin Kovalčík, mediální koordinátor PSI, článek vyšel v rámci přílohy Chudoba okolo nás (Lidové noviny, 8. 12. 2010)