Život s omezenou svéprávností

Publikováno: 24. 4. 2018 Doba čtení: 4 minuty
Život s omezenou svéprávností
© archiv

Na jaře minulého roku naši službu telefonicky oslovila paní s omezenou svéprávností. Na první konzultaci přišla v příliš velké bundě, s příliš krátkými kalhotami, neupravenými vlasy, ale s jasnou formulací své prosby a záměru. 

Předložila mi rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o omezení její svéprávnosti. Mimo jiné v něm bylo uvedeno, že trpí „panickým strachem z cizích osob“. Seděla přede mnou rozčílená nesouhlasem se znaleckým posudkem. Strach ale neměla. Byla plná rozhodnosti: CHCI zpět plnou svéprávnost. K nejdůležitějším motivacím paní A. patřilo jednání s veřejnou opatrovnicí, ke které musela každý týden docházet pro peníze. Setkávala se s naprostým despektem. Opatrovnice jí dávala 500 korun na týden s tím, že paní A. je placen dovoz obědů a musí s touto částkou vyjít. Pět set korun jí a kocourovi k obživě nestačilo. Proto chtěla svou situaci řešit tak, že půjde do práce.

Díky rozhodnému vykročení se v životě paní A. záhy objevila žena, která i přes svůj vyšší věk má obrovský elán – paní B. Říká, že se rozhodla paní A. „adoptovat“. Zahájila doslova boj za paní A., zapojila do něj celou svou rodinu a vložila neuvěřitelné množství energie.

Návrh na omezení svéprávnosti podávala matka paní A. Zhoršil se její zdravotní stav a zřejmě cítila potřebu někomu dceru „předat“. Sama vyobrazila svou dceru jako celkově nesamostatnou, neschopnou se o sebe postarat. Při shánění informací ohledně paní A. se zjistilo, že její maminka nebyla psychicky v pořádku. Dceru nikam nepouštěla, nedovolila jí kamarády, ničemu ji neučila, odřízla příbuzenské vztahy. Paní A. odchodila školu, byla nějaký čas zaměstnaná, vše pod kontrolou matky. Takto žila až do svých téměř padesáti let. Když její matka zemřela, nevěděla, co má dělat. Měla již omezenou svéprávnost a opatrovníka, který ji ale z časových důvodů musel předat veřejné opatrovnici. Paní A. byla dlouho psychicky zdeptaná ze situace, ve které žije. Neměla sílu ji řešit.

Poté, co se jí ujala paní B., se paní A. začal radikálně měnit život. S opatrovnicí a její nadřízenou nastal tuhý boj o vydání vyúčtování, aby paní A. měla přehled o svých výdajích a příjmech. S nepříjemným jednáním ze strany úřednic se nesetkala jen ona, ale také paní B. Poslední informace je, že kompletní vyúčtování paní A. dodnes nemá. Přišlo se také na to, že paní A. nepobírá všechny dávky, na které má nárok. Přitom nám na počátku, při jednom z prvních doprovodů, opatrovnice řekla, že paní A. pobírá vše, na co má nárok. Nápravu zajišťovala paní B. Bylo to už nějaký čas poté, co jsem pod vedením našeho právního oddělení podala k soudu podnět na přezkoumání svéprávnosti paní A. a naše spolupráce tím na čas ustala. Potkala jsem je tehdy na úřadě práce a málem jsem paní A. nepoznala. Byla v červeném, skvěle padnoucím kostýmku, vlasy upravené od kadeřníka, měla nové brýle. V jejím hlase byla stále rozhodnost, přibylo v něm sebevědomí, zoufalství vystřídala radost.

Postupně paní A. začala docházet do chráněné dílny a zapojovat se do aktivit sdružení, které dílny provozuje. Už není v péči psychiatra, vystřídala ji péče psychologická. Paní A. se za vydatné pomoci paní B. naučila pečovat o sebe i domácnost. Tak, jak se proměňuje ona, proměnil se i její dům. Během roku udělala pokrok, jaký by jinému člověku trval spoustu let. Když konečně došlo k soudnímu jednání ohledně změny opatrovníka a návratu svéprávnosti, předstoupila před něj paní A. perfektně upravená, s pevnou, jasnou výpovědí svého příběhu. Ze všech zúčastněných mluvila nejlépe, dokonce s humorem.

Ke změně opatrovníka došlo. Paní A. už nemusí docházet se staženým žaludkem pro 500 korun. Dcera paní B., která paní A. pomáhala a pomáhá stejně vydatně jako její maminka, je nyní silnou oporou paní A. v dalších krocích k soběstačnosti a plné svéprávnosti. O ní ještě soud nevynesl verdikt.

Paní A. doufá, že jí soud vrátí svéprávnost. Zároveň si uvědomuje, že potřebuje v mnohém asistenci druhého člověka a také že je zranitelná. Proto je šťastná za novou opatrovnici, za rodinu, která ji přijala mezi sebe, za nové přátele. Pomalu vystupuje zpod jejich ochranných křídel a jedná sama za sebe.

Autor: Věra Střeštíková

Související články