Zlepšování přístupu k lidem s postižením v Bosně a Hercegovině

Zlepšování přístupu k lidem s postižením v Bosně a Hercegovině

18. 12. 2019

Koncem loňského roku se v Sarajevu uskutečnil silný protest poté, co se objevily značně znepokojující fotografie dětí umístěných v ústavu pro lidi s postižením v Pazaricu. Děti jsou přivazovány k postelím, židlím a radiátorům. Člověk v tísni se v Bosně a Hercegovině věnuje zlepšování přístupu k lidem s postižením a v této události spatřuje nutnost znovu obrátit pozornost na to, jakým způsobem by se dala zlepšit integrace lidí s postižením do společnosti.

V mnoha oblastech Bosny a Hercegoviny se ústavy jako Pazaric považují za jediné možné místo, kde lidé s postižením mohou žít. Člověk v tísni se usilovně snaží tento postoj změnit. Věříme, že přístup k péči o lidi s postižením pomůže změnit deinstitucionalizace, díky které se tito lidé budou moci znovu začlenit do společnosti.

Podívejte se na šokující příběh z Pazaricu 

Od roku 2016 usiluje Člověk v tísni v Bosně a Hercegovině spolu s místním partnerem SUMERO o zlepšení životních podmínek lidí s postižením. Snažíme se především zabránit dalšímu umisťování osob do ústavů a pro ty, kteří už tam jsou, se pokoušíme zajistit možnost nezávislého bydlení v menších jednotkách.

Doposud bylo v rámci programu přemístěno zhruba 100 lidí. Jednou z nich je Miladinka Popovic. Když srovnává život v ústavu se svým současným domovem ve městě Zenica, říká: „Je to jiné. Už nemusím nikoho žádat o dovolení, když chci jít nakoupit nebo na procházku. Když se chci projít, tak jdu. Také ráda vařím, to je další věc, kterou jsem v ústavu dělat nemohla."

Celých 20 let žila Miladinka ve velkém státním zařízení sociálních služeb, jehož obyvatelé měli značně omezenou osobní svobodu. V roce 2018 však získala možnost se přestěhovat. Nejprve strávila tři měsíce v adaptačních prostorách zřízených organizací SUMERO a poté se směla přestěhovat do Zenici, kde jí pomáhají sociální pracovníci. Už je to rok, co se přestěhovala a zatím vše funguje skvěle. 

Po těchto úspěších Člověk v tísni založil novou iniciativu a kampaň nazvanou „Naše hlasy“, která se zaměřuje na zvýšení informovanosti o právech a podmínkách pro lidi s postižením. V rámci tohoto projektu spolupracují lidé s postižením se studenty práv, psychologie, žurnalistiky a sociální práce na univerzitě v Sarajevu a v Banja Luce. Společně se snaží prosadit deinstitucionalizaci a zlepšit právní ochranu. Heslo kampaně zní „Rozhodnu se sám“ a provázejí ho jednoduchá a přímá sdělení jako například „Rozhodnu se, kdy a s kým si chci dát kafe” a „Rozhodnu se, kde a s kým chci žít.”

Zlatan Horo, jeden z dalších, kterému program umožnil nezávislé bydlení, řekl kanálu CNN, který vysílá v Bosně: „Přeji si, aby mí přátelé, kteří také mají postižení, mohli žít jako já v komunitě, mít nezávislé bydlení a k dispozici asistenta. Mám hezký život, můžu se rozhodnout, kam jít. Někdy jde se mnou náš asistent, ale obvykle jdu sám nebo s přáteli.”

Spolu se svým partnerem SUMERO se Člověk v tísni snaží pomoci více takovým lidem k tomu, aby mohli rozhodovat o svém životě.

„Ústavní péče pro osoby s postižením v naší zemi stále převládá. V praxi nadále nezřídka dochází ke zbavování svéprávnosti,” říká Sanja Lepic, projektová manažerka Člověka v Tísni. „Je to hrubé porušení lidských práv, od kterého je třeba upustit a přejít k lidštějším a inkluzivnějším formám péče, jako je komunitní bydlení s asistencí nebo možnost rozhodnutí, které postižený člověk s pomocí asistenta může učinit.”

Jedna ze studentek, které se na kampani podílejí, je Angelia Popovic, která tento problém vnímá jako zásadní: „Naše společnost tyto lidi zanedbává a řadí je na okraj společnosti. My, mladí lidé, můžeme přispět k většímu povědomí o tom, jak důležité je začlenit osoby s postižením do společnosti.” Angelia dodává: „Jsem ráda, když vidím, že lidé se o tomto problému baví a uvědomí si, že osoby s postižením by neměly žít v izolaci - mají právo pracovat a žít ve společnosti.”

Člověk v tísni a jeho partneři ukázali, že lidé se speciálními potřebami mohou žít kvalitní a šťastný život. Aby to bylo možné, je třeba nyní vyvinout velké úsilí a vykonat ještě mnoho práce. Díky programu 100 lidí v roce 2019 z institucí odešlo nebo do nich ani nemuselo nastoupit, tisíce dalších však takové štěstí neměly. K deinstitucionalizaci navíc zatím došlo pouze ve čtyřech z deseti kantonů v Bosně a Hercegovině.

Projekt “Naše hlasy – boj za práva osob s mentálním a psychosociálním postižením v Bosně a Hercegovině” se snaží počet deinstitucionalizovaných osob zvýšit. Projekt financuje Ministerstvo zahraničních věcí České republiky pomocí programu TRANSITION.

Autor: Judith Kiers, Sanja Lepic