Fakta a perspektiva budoucnosti aneb jak jsme na tom s výukou o klimatické změně

Důsledky sucha a dalších projevů klimatických změn budeme tedy pravděpodobně řešit dlouhodobě a bude potřeba, aby nejmladší generace dobře porozuměla jejím příčinám. Proto jsme na začátku března uspořádali odbornou debatu, jejímž cílem bylo nastínit, jak jsme na tom s výukou o klimatické změně ve školách. V  jakých předmětech se žáci s problematikou klimatické změny setkávají? Co by mělo být cílem výuky o změně klimatu? A kde jsou největší úskalí?

Chybí komplexní strategie, jak toto téma začlenit do výuky

Podle Veroniky Ambrozyové, která se debaty účastnila jako zástupkyně vzdělávacího programu Varianty, existuje celá řada materiálů, které se týkají dílčích témat souvisejících s klimatickou změnou. Vyučovat o tomto fenoménu je ale třeba v souvislostech. „Každá škola by měla v ideálním případě zapracovat do svého školního vzdělávacího plánu komplexní strategii, jak toto téma do výuky začlenit v různých úrovních a předmětech. Situace je ale taková, že se jednotlivá praxe škol liší podle toho, jak pracují s mezipředmětovými vazbami a průřezovými tématy,“ řekla během debaty. Důležité také je, nesdělovat žákům pouze fakta, ale je třeba s nimi mluvit i o tom, jak se se změnami vyrovnávat. Zatím to ale podle jejích zkušeností začleňují učitelé do výuky nesourodě a především jen ti, kteří se o problematiku klimatické změny aktivně zajímají.

Její slova potvrdil Petr Doubravský, student Arcibiskupského gymnázia v Praze a mluvčí studentské iniciativy Fridays for Future. „S tématem klimatické změny jsem se poprvé setkal v hodině angličtiny. V deváté třídě jsme to probírali v rámci výchovy k občanství, ale nepamatuju si, že by to bylo podáno takovým způsobem, aby mě to jakkoli zasáhlo. Na střední škole jsme se o tom nebavili vůbec, nebo možná v rámci českého jazyka, když o tom tématu někdo napsal esej,“ popsal své zkušenosti.

„Myslím, že na každé škole to může být jinak, ale jádrem je koordinace. Na většině škol je koordinátor environmentálního vzdělávání a toto by měla být práce pro něho. Měl by provázat potenciál, který na dané škole je, pracovat se silnými stránkami, které škola má, aby pomohl vytvořit komplexní přehled toho, jak změny klimatu na té konkrétní škole učit. Neměla by to být zkrátka otázka jednoho projektového dne nebo jedné dvou hodin, ale několika let,“ komentoval otázku, jak téma klimatické změny do výuky začlenit Jan Činčera z Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity.

Pochopit fyzikální základ změn a nabídnout budoucnost

Je podle něj velmi důležité, aby děti a mladí lidé neodcházeli z výuky s depresí a pocitem, že nemůžou nic změnit a nečeká je žádná budoucnost. Měly by odejít s určitou nadějí a s přesvědčením, že se mohou podílet na nějakém řešení. Vedle toho by také měli mladí lidé zůstat otevřeni různým názorům, které se ve veřejném diskurzu na téma klimatické změny objevují. „Některé z názorů řekněme vycházejí z nedostatečné informovanosti. Řada z nich je ale i legitimní a je špatně, když se děti uzavřou do jednoho a nejsou ochotny přijímat nic jiného. Součástí je samozřejmě systémové porozumění problému a tomu, že je to problém, který souvisí s tím, jak funguje naše společnost, ekonomika nebo jak funguje příroda jako taková,“ dodává Jan Činčera.

Text je součástí květnového vydání Bulletinu pro školy:

Podle Michala Žáka, který vyučuje na Katedře fyziky atmosféry Matematicko-fyzikální fakulty UK, by měla být základem pro studium klimatických změn fyzika. Podle zkušenosti se studenty, kteří ke studiu na fakultu nastupují, se však spíše setkává s tím, že se s tím žáci seznamují přinejlepším v zeměpise. „To, že se o tom budeme bavit ve fyzice, je základ pro pochopení samotného fungování atmosféry a klimatu, ale projevy a dopady v celé řadě oblastí se mohou učit v dalších předmětech jako občanská výchova nebo v cizích jazycích či českém jazyce. I třeba s ohledem na otázku fake news,“ komentoval možnosti začlenění tématu do jednotlivých předmětů.

Důležitým aspektem výuky by podle Miroslava Peška, pedagoga z Gymnázia Jana Keplera v Praze a jednoho ze zakládajících členů iniciativy Učitelé za klima, nemělo být studenty pouze informovat a předat jim nějaké znalosti, ale stejně jako při jakékoli jiné výuce je vést k tomu, aby si podstatnou část informací vyhledali sami z relevantních zdrojů a zpracovali je. „Učitel by neměl fungovat jako mluvící hlava, měl by být průvodcem samotných studentů, být jakýmsi tutorem v pozadí, poskytnout studentům zdroje a pracovat s nimi. Dát studentům prostor pro vrstevnické vzdělávání,“ popsal způsob, jakým by se ve školách měla proměnit koncepce výuky.

„První věcí je skutečně brát změnu klimatu jako fyzikální fakt a prostřednictvím exaktních předmětů jej objasnit z přírodovědného hlediska. Druhou a velmi důležitou věcí je vnímat změnu klimatu ve společenském a politickém kontextu,“ zdůraznil Petr Doubravský. Absence vnímání věcí, nejen změny klimatu, v politickém a občanském kontextu je něco, co nás podle jeho názoru vede ke zmíněné beznaději. „Ten pocit, že nemůžeme nic ovlivnit a změnit, vede k tomu, že lidé nechodí k volbám nebo nemají motivaci cokoli dělat, protože jim to přijde zbytečné. Myslím, že mezi žáky i učiteli panuje jistý strach politická témata ve škole otevírat, což je škoda,“ dodal.

„Myslím, že výuka o změnách klimatu předpokládá určité postupy a praxi, které u nás ještě nejsou tolik rozšířené. A navíc naráží na některé tradiční nedostatky našeho školství,“ komentoval stav výuky o klimatické změně ve školách Jan Činčera. Za největší problém považuje nefungující spolupráci mezi učiteli. Dalším problémem podle něj je, jak se vyrovnat s tím že změny klimatu jsou stejně jako řada jiných fenoménů společenským konfliktem. „Metodika, jakým způsobem pracovat s konflikty tohoto typu, to znamená situacemi, kdy různé skupiny lidí, které mají různé názory a vstupují do toho jejich hodnoty, je typicky oblastí, kterým se naše školy moc nevěnují,“ uvedl. Třetí věcí podle něj je, že pro řadu škol představuje bariéru už jen to, že by měly zapojit participativním způsobem do rozhodování samotné žáky a překročit hranice školy směrem k širší komunitě. „Pro dobře fungující vzdělání a výchovu o klimatu je aktivační prvek, aby žáci měli možnost něco změnit a udělat nějakou akci – ať už malou, symbolickou nebo nějakou větší, naprosto zásadní,“ uzavřel Jan Činčera.

Kdy s výukou o klimatické změně začít?

Panelisté se shodli na tom, že s výukou o klimatické změně je dobré začít až na druhém stupni základních škol. „Klimatická změna je velké a těžké téma,“ uvedla Veronika Ambrozyová, proč s dopady klimatické změny neseznamovat podrobně již mladší školní děti. „Děti se do určité míry budou samy ptát, protože o tom budou slyšet v médiích,“ myslí si Jan Činčera. Pro samotnou výuku o změnách klimatu to podle jeho názoru ale chce už trochu starší, alespoň 12leté děti, aby tomuto problému dokázaly porozumět a nevytvořily si představy, které budou falešné a mohou vést například k apatii. „Vidím tam poměrně hodně rizik. Že klimatická změna probíhá, bych dětem na prvním stupni určitě nezamlčovat, ale ty důrazy by měly být jinde,“ uzavřel Jan Činčera. U takto starých dětí je podle něj naprosto zásadní budovat jejich vztah k přírodě a k životnímu prostředí. Rozvíjet u dětí soucit a základní porozumění tomu, jak příroda funguje. A na těchto základech potom stavět dál.

V debatě, která se konala 4. března v Kampusu Hybernská v Praze, spolu diskutovali:

• Miroslav Pešek, učitel dějepisu na Gymnáziu Jana Keplera v Praze a jeden ze zakládajících členů platformy Učitelé za klima
• Veronika Ambrozyová, spoluautorka online kurzu Klimatická změna ze Vzdělávacího programu Varianty
• Petr Doubravský, student Arcibiskupského gymnázia v Praze a mluvčí studentské iniciativy Fridays for Future
• Jan Činčera z Katedry environmentálních studií Masarykovy univerzity 
• Michal Žák z Matematicko-fyzikální fakulta UK. Diskusi 
• moderovala Pavla Lioliasová ze CNN Prima News