Manželé z lavičky - den druhý

Publikováno: 15. 10. 2018 Doba čtení: 4 minuty
Manželé z lavičky - den druhý
© www.flickr.com

Sociální pracovnice Weronika popsala v minulém článku, co vše se jí podařilo zajistit pro "manžele z lavičky" za jeden den. Jejich trápení tím ale neskončilo. Jak probíhal den následující, jaké jsou možnosti shánění bydlení v Ústí nad Labem, a že pes je největším přítelem člověka, o tom se můžete dočíst v tomto pokračování. 

    Následující den hned ráno telefonuji se sociální pracovnicí daného městského obvodu a Policie ČR, chtějí se se mnou setkat, probrat situaci manželů a další postup v této věci. Situaci je nutné řešit a tak dnes mimořádně ruším své konzultační hodiny a vydávám se za manžely „z lavičky“.

    Oba seniory nacházím v parku na jiném místě. Z toho původního byli údajně vykázáni PČR. Mám pocit, že mne rádi vidí. Domnívám se, že pro ně představuji jakousi naději na „vysvobození“ z nynější situace. Nejprve zjišťuji, jak na tom jsou. Poté vysvětluji, proč se na místo dostaví i pracovník PČR. Vše pouze za účelem informačního rozhovoru, nikoliv za účelem sankčním. Po příchodu policisty se dozvídáme, že manželé byli z původního místa vykázání na základě stížnosti někoho z obyvatel. Pan Stanislav své manželce do parku přinesl válendu, která ležela u kontejnerů opodál a paní Ludmila na ní údajně přes noc spala. Policista tvrdil, že se již jedná o veřejnou skládku, ale protože těžkou situaci obou manželů chápe, nenavrhl žádnou finanční sankci. „Je ale nutné, aby oba manželé z parku co nejdříve odešli, zde již nemohou být.“ Po jeho odchodu jsme rekapitulovali situaci a možná řešení.

    Manželé jsou bez financí. Mají u sebe hotovost v hodnotě 2 Kč. Nemůžeme tedy uvažovat o hledání komerčního pronájmu. Majitelé totiž chtějí uhradit první nájemné a kauci ihned při podpisu smlouvy. Se sociální dávkou, příspěvkem na živobytí, o který jsme zažádali, můžeme počítat až příští měsíc. Zákonná lhůta pro jeho zpracování je totiž 30 dnů. Příspěvek bude nejpravděpodobněji v takové výši, která manželům na první splátku nájemného nikterak nepřispěje. Od toho je tu soc. dávka Příspěvek na bydlení a Doplatek na bydlení, o které si ale můžete požádat na základě předložení nájemní smlouvy. Tu Vám však žádný majitel bez úhrady prvního nájemného a kauce nikdy nedá. Bez úspor můžeme na komerční nájem tedy zapomenout a stejně tak na nestandardní typ bydlení, resp. ubytovny. Majitelé ubytoven nepožadují úhradu kauce, ale i zde je nutné uhradit první měsíční nájemné při podpisu smlouvy. Přemýšlíme tedy o ubytování v azylových domech a krizových centrech, které jsou dostupné v Ústí nad Labem. Došli jsme k závěru, že zde není žádná, která by pár přijala i s domácím mazlíčkem. A manželé se psa Kubíka nechtějí vzdát, milují ho. Situace se jeví beznadějně, ale naděje umírá poslední a proto se nevzdávám a kontaktuji veškeré možné organizace, které jsou v Ústí nad Labem dostupné, není jich mnoho. Obvoláváme Spirálu a zjišťujeme, že je plno. Předpokládáme, že je to zejména proto, že služby využili lidé z nedávno uzavřených ubytoven. Bezvýchodná situace mne docela vyčerpala. Pohled na manžely, jak se společně tulí ke svému Kubovi, mne ale mobilizuje k hledání dalšího řešení. Kontaktuji sociálního pracovníka Charity v Ústí, vysvětluji situaci a zároveň sděluji, že je paní Ludmila imobilní. Do azylového domu bychom tedy sami nedojeli. Není již možné, aby dále setrvávali na ulici. Žádám o pomoc. Odpověď sociálního pracovníka byla stručná. „Jedu pro Vás.“ Tato slova v tu chvíli zachránila situaci.

     Po příjezdu do vozidla odnášíme osobní věci manželů a místo v parku uklízíme. Paní Ludmilu do automobilu musíme přenést. Všichni cítíme velkou úlevu a vyrážíme do azylového domu na Klíši. Když konečně přijíždíme na místo, dozvídáme se, že zde není bezbariérový přístup. Manželé jsou však vzhledem k jejich krizové situace přijati. Dostávají svou první horkou polévku po tolika dnech. Je nám ale také řečeno, že vzhledem k imobilitě paní Ludmily, mohou službu využít pouze po nejnutnější a nejkratší možnou dobu, do pátku. Máme tedy 3 dny na to, abychom rychle našli jiné řešení. Uvědomuji si, že zde v Ústí nad Labem zcela chybí sociální služba pro imobilní osoby bez přístřeší.

     Pan Stanislav nechce dát psa do útulku, sděluje mi, že s Kubou přespí pod širým nebem. „Hlavně, že je manželka zajištěná,“ ujišťuje mne pan Stanislav

    Odcházím tedy a i přes velkou únavu si uvědomuji, že s manžely z lavičky spolupracuji teprve 2. den a už druhý den se mi podařilo dostat je z parku. Náš cíl pro následující dny se ale nezměnil. Stále je nutné najít střechu nad hlavou pro pana Stanislava a paní Ludmilu.

Pokračování ZDE

Autor: Weronika Lipšová, Sociální pracovnice

Související články