Manželé z lavičky - o týden dál

Publikováno: 15. 10. 2018 Doba čtení: 4 minuty
Manželé z lavičky - o týden dál
© wikipedie

Sociální pracovnice Weronika již dva dny spolupracuje s manžely Stanislavem a Ludmilou. Za tu dobu se toho podařilo mnoho, ale to hlavní, najít důstojné bydlení, je ještě před nimi. A když se něco může zkomplikovat, také se to zkomplikuje ..

STŘEDA, DEN III.

Cíl dnešního dne byl jasný. Najít řešení bytové situace manželů! Hledám, přemýšlím, kontaktuji majitele, ptám se kolegů. Nakonec se mi daří domluvit setkání s jedním majitelem ubytovny, který je dokonce ochoten počkat s platbou za ubytování. Setkání se koná ještě tentýž den, navrhuji, abychom se setkali v prostorách Charity. Na společné setkání zvu také jejich pracovníka.

Po společném rozhovoru s majitelem ubytovny zjišťujeme, že do své ubytovny přijímá osoby, které tzv. nezapadají nikam jinam. V současné době má naplněnou kapacitu lůžek a mám se na něj opět obrátit za týden. Ptáme se, zda by manželé s sebou mohli vzít i psa Kubu. Majitel ubytovny nám však vysvětluje, že pokud by tak učinil, rozpoutal by tak vlnu žádostí ostatních obyvatelů. Zatím co hovoříme, pes Kuba jakoby rozuměl, skočí na majitele ubytovny, kňučí a olizuje mu dlaně. Jakoby prosil, aby ho také přijal. Majitel ubytovny sdělil, že bude o psovi Kubovi uvažovat.

PÁTEK, DEN V.

Je opět pátek. I tento den má stejný cíl, najít ubytování pro manžely a jejich psa, bez jakýchkoliv financí. Je to zároveň poslední den, kdy paní Ludmila smí zůstat v azylovém domě. Pan Stanislav je s Kubou pod širákem. Všechny dostupné majitele pronájmů i ubytoven jsme již kontaktovali. Přemýšlím, zda má tato situace vůbec nějaké řešení. A jak to již bývá, v tom zazvoní telefon a já se dozvídám, že je paní Ludmila v péči lékařů a pan Stanislav azylový dům již nevyužívá a nikdo neví, kam odešel.

PONDĚLÍ, DEN VIII.

Přijímám telefonát od pracovníka PČR, sděluje mi, že je pan Stanislav opět na původním místě v parku. Přesto, že žádné materiální vybavení nemáme, chtěli jsme panu Stanislavovi pomoci s tím, aby měl jakoukoliv střechu nad hlavou. Napadlo nás, poptat se, zda má někdo z nás stan, který nevyužívá. Jedna kolegyně nám stan věnovala, další kolegyně věnovala 2 karimatky a spacák. S tímto se vydávám za panem Stanislavem. Po příjezdu vnímám, že mne opět rád vidí a vítá mne se slovy „Kubík mne drží nad vodou.“. Společně se domlouváme na dalším postupu, dál hledáme bydlení.

STŘEDA, DEN X.

Ráno mne telefonicky kontaktuje známá pana Stanislava a sděluje zprávu, která by otřásla snad každým. „Pan Stanislav byl v parku napaden a přišel o svého Kubu.“ Sděluje. I přes velký smutek mobilizuji veškeré síly a kontaktuji majitele mnoha dostupných pronájmů, ubytoven, kontaktuji krizové centrum i azylové domy okolních měst. Shrneme-li veškeré úsilí, lze říci, že jsem našla jeden potencionálně finančně dostupný pronájem komerčního bytu. Majitel pronájmu by byl ochoten počkat s platbou do termínu, kdy manželé obdrží výplatu důchodu. Byt se nachází v přízemí a byl by tak vhodný pro dva seniory, je vybaven a je zde i přístup na zahradu. Manželé by mohli uhradit první nájemné i ze svého poměrně nízkého důchodu, na který čekají. S touto informací se okamžitě vydávám za panem Stanislavem a doufám, že jej najdu na obvyklém místě, na lavičce v parku. Spěchám, nacházím pana Stanislava, ptám se jak se cítí a s nadšením sděluji informace o pronájmu bytu. Pan Stanislav však svou odpovědí mění celou situaci. „Přišli jsme o důchod.“ Vysvětluje, že s nutnými administrativními změnami byla výplata důchodu vrácena zpět na ČSSZ a příští měsíc tedy obdrží 2 výplaty najednou. Nabízím tedy azylové domy okolních měst. Pan Stanislav se ale odchodu z Ústí nad Labem obává. Žije tu již celý život a jak sám tvrdí „Jinde bych si neporadil, ztratil bych se.“. S tímto rozhodnutím se musím smířit. Nemá-li střechu nad hlavou, musíme zajistit alespoň potravinovou pomoc.

PÁTEK, DEN XII.

Dnešní den konečně sbíráme pomyslné plody naší usilovné práce. S panem Stanislavem společně vyzvedáváme velkou potravinovou pomoc, kterou poskytla Charita. Dále jedeme na schůzku s majitelem ubytovny, kterému se dnes uvolnilo lůžko pro jednu osobu. Je ochoten vyčkat s platbou za nájemné do doby, než pan Stanislav obdrží potřebné finance. Pan Stanislav má tedy konečně ubytování! Dnes bude spát v teple. A milovaný pes Kuba? Dozvídáme se, že není možné, aby byl ubytován společně s panem Stanislavem. Je to pro nás oba velká rána. Kuba je nyní v útulku.

Nyní je situace pana Stanislava stabilizovaná. Konečně má svůj občanský průkaz, je zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání, kam s ním docházím na každou schůzku s referentkou. Má zažádáno o pomoc formou soc. dávky, dostal dostatek potravin, materiální pomoc, byl mu zajištěn potřebný převoz, byl doprovázen na každý úřad, byl mu zajištěn nárok na starobní důchod ale hlavně, má již kde bydlet.

Jak se bude příběh vyvíjet dál? Získají manželé svého milovaného Kubu zpět?

Pokračování příště ..

Autor: Weronika Lipšová, Sociální pracovnice

Související články