Příčiny zadlužování jsou pestré, většina našich klientů neodpovídá zažité představě dlužníků, co si půjčují na dovolenou

Na pana Tomáše jsme dostali kontakt od jeho bývalého zaměstnavatele. Dlouhodobě mu pomáhal s dluhy, ovšem po ukončení pracovního poměru musel pan Tomáš najít jiného rádce. Následně začal spolupracovat s pracovnicí úřadu městského obvodu Plzně, která je nyní jeho veřejnou opatrovnicí. Když k nám pan Tomáš přišel, byl omezen na svéprávnosti kvůli psychiatrickým obtížím a splácel tři úvěry od nebankovních společností, které mu poskytly spotřebitelské úvěry s prvky lichevní smlouvy. Klient, který měl invalidní důchod třetího stupně a přivýdělek z brigád, splácel každý měsíc vysoké částky kolem jedenácti tisíc. Z toho důvodu mu nezůstávaly prostředky na úhradu za bydlení a další potřebné výdaje. Půjčené peníze navíc klient nepoužíval na svoje potřeby, ale rozdával je přátelům, kteří jej zneužívali. Například z půjčky čtyřiceti tisíc jim věnoval 35 tisíc.

Spotřebitelská úvěrová smlouva měla obsahovat roční procentní sazbu nákladů v maximální výši čtyřnásobku RPSN dle České národní banky

Klient a jeho opatrovnice se snažili o snížení splátek, ale věřitelé nevyhověli a začali posílat výzvy k jejich zaplacení. Dluhová poradkyně Člověka v tísni Dominika Fojtíková následně zjistila, že úvěr u společnosti Faircredit obsahoval roční procentní sazbu nákladů (RPSN ve výši 108 % a úroková sazba byla stanovena ve výši 56,6 % ročně. Správně by spotřebitelská úvěrová smlouva měla obsahovat RPSN v maximální výši čtyřnásobku sazby RPSN dle České národní banky. Roční úrok od FairCredit tuto sazbu RPSN dle ČNB převyšoval dokonce dvanáctkrát. Pan Tomáš si půjčil 40 tisíc, celkově měl zaplatit společnosti FairCredit 101 952,-, ale začal to řešit před celkovým doplacením, a zaplatil celkem 54 832 Kč; nezákonně existující úvěr tedy i tak přeplatil. Řešením byl návrh na smír, se kterým věřitel souhlasil, a nakonec i vrátil přeplatek ve výši 14 832 Kč. Pomohla výzva, že pokud tak neučiní, bude spor postoupen finančnímu arbitrovi České republiky.

Podobné smlouvy by neměly vůbec existovat

Získané prostředky klient použil na splácení dalších úvěrů, které měl u společnosti Provident. Ta mu poskytla jeden úvěr ve výši 8 tisíc s RPSN 246,19 % a úrokovou sazbou 29 % p.a.. Vyjednat smír bylo v tomto případě náročnější, společnost se bránila déle, než tomu bylo v předcházejícím případě - celý proces trval kolem tři čtvrtě roku. Nakonec mu i v tomto případě přeplatek vrátili. U třetího úvěru se situace opakovala, opět zde byla neúměrně vysoká RPSN, tentokrát ve výši 163,34 procent a klient úvěr přeplatil. I u této půjčky se podařilo dosáhnout smíru a klientovi přeplatek vrátili.

V tomto případě se tedy klient z dluhové pasti s pomocí Člověka v tísni dostal. Hlavním problémem zde byla nemravně vysoká RPSN, podobné smlouvy by podle Dominiky Fojtíkové vůbec neměly existovat. Jedná se totiž o smlouvy, které obsahují ujednání, které jsou v rozporu s dobrými mravy. Alarmující je, že ačkoliv mají společnosti poskytující úvěry již několik let zákonnou povinnost ověřovat úvěruschopnost klientů, mnohdy tak nečiní. „Skutečnost, že nebankovní společnost je jediná, která je ochotná úvěr poskytnout neznamená, že nastaví příznivé podmínky splácení, naopak mnohdy taková půjčka odstartuje proces zadlužování. Podmínky ve smlouvě jsou obvykle nastavené tak, že prvně se splátkami hradí úroky, ale ty úroky jsou často nesplatitelné,“ říká Fojtíková. Často se setkáváme s tím, že se klienti zaváží ve velmi nevýhodných smlouvách, a to v důsledku tíhy své situace v kombinaci s nepochopením ujednání ve smlouvách, která jsou pro ně složitá, někdy i záměrně. Příčiny předlužení jsou pestré - zdravotní potíže, životní styl, krizové situace v rodině, zneužití tísně. Podstatným výsledkem spolupráce s klienty je, že jakmile pochopí mechanismus zadlužování, budou se mít před dalšími půjčkami tohoto typu na pozoru a doufáme, že v tísnivé situaci se přijdou včas poradit.