Provozovatel ubytovny s uprchlíky brání pracovníkům Člověka v tísni poskytovat sociální péči
Publikováno: 7. 7. 2022 Doba čtení: 3 minuty
Není výjimkou, že ačkoliv klienti akutně potřebují naše služby, přístup k nim komplikují různé obstrukce ze strany provozovatelů nebo majitelů objektů, v nichž bydlí. Před nedávnem jsme informovali o praktikách personální agentury Nazar Invest, která ubytování ukrajinských uprchlíků na ubytovně u Holýšova měla podle svědectví několika našich klientek podmiňovat prací, jež zprostředkovává. Na základě domluvy s jednatelem společnosti a hejtmanem Plzeňského kraje Rudolfem Špotákem měli mít pracovníci Člověka v tísni do této ubytovny volný přístup, aby tam mohli vykonávat sociální práci. Když jsme se na místo vrátili, ukázalo se, že domluva neplatí.
Podnětem pro náš návrat byl telefonát ženy, která na ubytovně bydlí, na help linku Člověka v tísni. Žena sháněla invalidní vozík. Bylo nutné osobně zajet na místo a zjistit přesné parametry, abychom objednali vhodný vozík. Vydali jsme se tedy společně s tlumočníkem do Holýšova. Od naší poslední návštěvy jsme zpozorovali výrazné změny, kolem ubytovny stál nově plot a na bráně visela tabule zakazující pořizování audiovizuálního záznamu. Česky mluvící správce nás pustil dovnitř, ale zůstal v blízkosti a dohlížel na nás.
Klientka byla starší žena bez nohy, která má vícero zdravotních komplikací. Sdělila nám, že kromě vozíku potřebuje ještě glukometr, tlakoměr a inkontinenční pleny. Po chvíli se přidali další obyvatelé ubytovny a oslovili nás s prosbou o pomoc. Mezi nimi byl i slepec s diabetem, který rovněž neměl glukometr a podobně jako žena trpí hypertenzí. Pro tyto lidi je cesta k lékaři nebo do lékárny velkým problémem. Dostat se k lékaři znamená přes jedenáct kilometrů chůze nebo krkolomnou cestu pěšky do Holýšova a pak autobusem do Stodu.
Odjeli jsme do města, kde jsme nakoupili vše potřebné a vyzvedli léky. Když jsem se vrátili na ubytovnu, lidé byli nesmírně vděční, očividně jsme jim alespoň na čas výrazně usnadnili život. V tu chvíli přišla jiná správkyně a vyzvala nás, abychom okamžitě objekt opustili s tím, že jinak zavolá policii. Rozhořčení klienti se nás zastali, snažili se správkyni vysvětlit, že jim pomáháme. Po chvíli ale dorazily tři auta se zatemněnými skly. Zjevně rozrušený jednatel společnosti v doprovodu skupiny mužů nás přišel vyprovodit: „Vypadněte, to je soukromý pozemek!“ Rozhodli jsme se tedy odejít, za plotem ale zůstali lidé, kteří nás zjevně potřebovali. Děkovali za léky, pleny, zdravotní pomůcky a potraviny, které jsme jim přivezli. Nemohli jsme je nechat bez pomoci.
Kvůli zákazu vstupu do objektu nemůžeme řádně vykonávat naši práci
Další den jsme se proto na místo vrátili, abychom doručili další léky a zdravotnický materiál. Situace se opakovala, opět nám bylo sděleno, že Člověk v tísni má zákaz vstupu do objektu. Zůstali jsme proto venku a požádali jsme správce, aby přivedli klientky. Museli jsme sledovat, jak ženy s velkými bolestmi obtížně překonávají vzdálenost k vstupní bráně. Byl to pro nás mimořádně těžký moment. Zároveň se k nim přidali opět další lidé, kteří nás žádali o pomoc. Opět jsme odjížděli s pocitem, že nám nebylo umožněno vykonávat naši práci tak, jak by bylo potřeba. Dojednali jsme alespoň výjezd sanitky Českého červeného kříže s lékařskou pomocí, který Člověk v tísni uhradil ze sbírky SOS Ukrajina.
Navzdory tomu, že jednatel společnosti nás v přítomnosti hejtmana Plzeňského kraje ujistil, že nám umožní přístup ke klientům, jeho zaměstnanci nám v tom nadále brání. Zařízení provozuje firma Nazar Invest na základě smlouvy s Plzeňským krajem o zajištění ubytovací kapacity pro humanitární účely a na jejím základě inkasuje 200 nebo 250 korun za osobu a noc. Smlouva obsahuje také klauzuli o tom, že „při ubytování je nutné zachovávat základní lidská práva a svobody a uplatňovat principy humanitárního práva. Zejména pak právo na přístup k bydlení a zachování lidské důstojnosti. Je nutné brát ohled na věkové skupiny, zdravotní stav, pohlaví, náboženskou svobodu a příbuzenské a sociální vztahy.“ Je odepření přístupu k základní zdravotní a sociální péči v souladu s principy humanitárního práva? Jak se může postarat ubytovatel o sociální potřeby ubytovaných, pokud zamezuje přístupu poskytovatelům sociálních služeb? Jak se k odepírání přístupu uprchlíků k zdravotní a sociální péči postaví Plzeňský kraj?
