Rušivé chování může značit duševní nepohodu žáka a jeho nenaplněné potřeby, říká Adéla Lábusová

Co přináší kurz „Příběh Jany“ nového?

Hlavní téma je lidově řečeno „zlobení“. Přesnější a výstižnější je ale termín „náročné rušivé chování”, přičemž právě tento kurz vám ukáže proč. Jednoduše a srozumitelně vysvětluje příčiny a mechanismy vzniku náročného chování dětí, které přesahuje zdravou míru. A jak pečovat o duševní pohodu nejen žáků a studentů.

Třetí kurz je stejně jako ty minulé postaven na příběhu konkrétního dítěte. Tentokrát má novou postavu, Janu. Můžeme o ní něco prozradit?

Jana je na střední škole, má rozvedené rodiče a žije s otčímem, mámou a nevlastním sourozencem. Od páté třídy začala Jana „zlobit“. Respektive začala mít problém s učením, přibývaly hádky s mámou i ve škole. Na střední škole se problémy spíše zhoršují, Jana se stále více negativně vymezuje doma i ve škole a její chování výrazně překračuje hranice, chodí za školu, je drzá a vůči spolužačkám se projevuje i agresivně.

Jak vlastně poznám, když rušivé chování žáka překračuje zdravou míru?

Určitá míra vymezování a rušení u dětí je projevem zdravého vývoje. Ověřují si svou identitu, integritu, osvojují si pravidla fungování společnosti. Tím se učí, kde jsou hranice. Když děti „nezlobí“ vůbec, je většinou něco v nepořádku. My v kurzu vysvětlujeme, co je náročné a rušivé chování, které zdravou míru přesahuje. Proč vzniká, jaký signál tak děti svému okolí vysílají. O co si děti svým chováním říkají.

Neexistuje jeden univerzální návod, jak rozpoznat míru zdravého vymezování, neboť děti, asistenti/ky, vyučující i třídní kolektivy jsou vždy zcela unikátní. Důležité je pravidelně reflektovat jednání dětí a svou roli v něm – i své vlastní pocity. Pokud mě nějaké chování žáka začne zatěžovat, znejišťovat, už to je signál, který není radno přecházet. Je dobré se sám sebe zeptat: proč mě dané jednání znejišťuje? Co mi na něm vadí? A chvíli se snažit více všímat situací, kdy k rušivému jednání žáka dochází.

Dobré je věnovat pozornost jakémukoliv nápadnému chování. Dítě se nemusí projevovat jen rušivě, může na sebe jakkoli nadmíru soustředit pozornost. Vysílá signál, že nemá naplněnou nějakou potřebu.

Takže si to můžeme představit i jako přílišné upínání se na osobu učitele? Žák za námi stále chodí, na něco se ptá, strhává na sebe pozornost?

Ano. Může se to projevit třeba i jako obava ze selhání v klasifikaci. Projevy mohou být velmi individuální a při vyhodnocování je důležité posoudit nejenom dosavadní vývoj a zázemí žáka ve spolupráci s dalšími odborníky, ale ještě před tím roli vyučujícího v kontextu celé třídy a třeba i klima třídy, tedy zda se nejedná spíše o narušené vztahy ve třídě.

Důležité je neřešit samotný projev chování a jeho usměrnění, ale mít jako východisko otázku, zda dané chování nenaplňuje náhradním způsobem nějakou důležitou potřebu (třeba zájem, pozornost, bezpečí). Přehnané rušivé chování může být příznakem dlouhodobé duševní nepohody dítěte související s nenaplněnými potřebami, ale třeba i odlišným vývojem centrální nervové soustavy. Vysvětlení těchto souvislostí se dozvíte v kurzu.

Jak se kurz dotýká tématu traumatu?

Začátek kurzu v podstatě vysvětluje, co je trauma a proč vzniká v tom nejširším smyslu slova – co může ovlivnit v rozvoji dítěte negativní zkušenost. První kapitola na konkrétních situacích z Janina života ukazuje, co je pro děti negativní zkušenost. Není to totiž vždy tak, že když si myslíme, že je něco pro děti dobré, tak to tak skutečně je. Druhá kapitola popisuje, jak může významně negativní zkušenost v dětství ovlivnit rozvoj osobnosti a sebepojetí.

Věnujeme si i méně nápadným projevům, kdy dospělí nezajišťují všechny potřeby dětí, ačkoliv to na první pohled nemusí tak působit. Někteří odborníci užívají pojmu „vztahové trauma“, kdy jsou dlouhodobě zaměňovány potřeby dětí za potřeby rodičů. Samozřejmě to není rodiči plně uvědomované a často to probíhá v hávu korektního, příliš pečujícího nebo benevolentního přístupu. To je téma ve společnosti aktuální a do vzdělávání se samozřejmě promítá významně, učitelé jsou ti, na koho dopadají důsledky a musí si s tím nějak poradit. Proto v kurzu tyto souvislosti popisujeme.

Nedávno téma traumatu v dětství medializovala např. Zdeňka Šíp Staňková, na jejíž aktivitu v kurzu také odkazujeme. Aktuální situace války, bohužel, téma také trochu posunula do centra pozornosti. Je to nakonec téma, které se dotýká v nějaké míře každého z nás.

Celý rozhovor s Adélou Lábusovou vyšel v tištěném Učitelském měsíčníku 5/2022.

Nakoukněte do kurzu:

Online kurz „Příběh Jany“ je stejně jako předchozí kurzy bezplatný a otevřený všem zájemcům z řad pedagogů, rodičů i veřejnosti:

Online kurz Příběh Jany vznikl ve spolupráci s Educasoft Solutions, s. r. o.