Škola nás baví i v uprchlickém táboře, říkají děti v Myanmaru

Publikováno: 16. 12. 2022 Doba čtení: 5 minut
Škola nás baví i v uprchlickém táboře, říkají děti v Myanmaru
© Foto: Aye Pyae Sone

Uprostřed probíhajícího ozbrojeného konfliktu v Myanmaru pracujeme společně s místními organizacemi na tom, aby děti měly i v těchto složitých podmínkách možnost chodit do školy a vzdělávat se. Děti žijící v ozbrojeným konfliktem zasaženém v Kačjinském státě byly společně s rodinami nuceny opustit své domovy a utéci do bezpečí. Člověk v tísni podporuje navyšování kapacit místních škol a učitelů, aby mohli poskytovat kvalitní vzdělávání a zajistit k němu přístup i dětem školního a předškolního věku z provizorních táborů pro vnitřní uprchlíky.

Po učitelích je v táborech pro vnitřní uprchlíky stále velká poptávka. Proto jsme pro dobrovolníky, kteří budou poskytovat kvalitní inkluzivní vzdělávání v utečeneckých táborech, zorganizovali společně s místními partnerskými organizacemi tréning zaměřený na vzdělávání dětí uprostřed ozbrojeného konfliktu a sociální a emocionální vzdělávání. Dobrovolníci se v rámci tohoto programu mohli stát dobrovolnými učiteli. Asi 38 vyškolených dobrovolných učitelů díky tomuto programu už nyní pracuje v 11 táborech pro vnitřní uprchlíky ve třech městských obvodech okresu Bhamo v Kačjinském státě.

Pomáháme místním učitelům se zlepšovat

V našich vzdělávacích programech mohou nejen dobrovolníci, ale i pedagogové zlepšit své znalosti jak pracovat s dětmi, které prošly traumatem, musely se svými rodinami utíkat před ozbrojeným konfliktem a jsou nuceny žít v provizorních podmínkách. Součástí školení je i finanční podpora na zajištění živobytí a schopnost z dlouhodobého hlediska podporovat učení dětí.

Děti uprostřed ozbrojeného konfliktu potřebují speciální péči

Zaměřujeme se na duševní pohodu dětí a zdravý vývoj dětského mozku," říká Hkawng Sang* (jméno změněno), dobrovolná učitelka v utečeneckém táboře. „Během ozbrojených konfliktů jsou děti nejohroženější, protože většina rodičů nemá pravidelný příjem, musí bojovat o holé živobytí a nemůže se věnovat každému dítěti tak, jak by bylo potřeba. Jako matka vím, jak moc je psychosociální podpora v utečeneckých táborech potřeba. Před školením jsem se na veřejnosti styděla za svou situaci a neuměla jsem se ozvat, když jsem něco potřebovala. Po absolvování školení jsem daleko lépe připravena dětem pomoci."

Hkaun Bu*, dobrovolná učitelka, sděluje své zkušenosti s učením dětí v táboře podle výukového programu sociální a emocionální vzdělávání. „Děti tento typ výuky velmi baví a chtějí ho mít co nejčastěji. Rády zpívají písničky, tančí a hrají si. Program je určen pro děti od mateřské školky až po 8. třídu. Celý výukový program je ve školách na programu třikrát týdně po dobu 38 týdnů."

„Všimla jsem si, že se děti k sobě nyní chovají laskavěji, pomáhají si navzájem ve třídě, jsou vstřícnější k rodičům a rády spolupracují ve skupinách. V těchto hodinách hrajeme hru, která se jmenuje Padák. Jedno dítě vždy drží padák a ostatní dětí do padáku odhazují svoje negativní emoce a představují si, jak od nich tímto způsobem odcházejí. Když děti hrají tuto hru, působí velmi šťastně a spokojeně. Zpočátku se děti spíše styděly, ale po dvou až třech týdnech byly všechny velmi nadšené, že se mohou učit zase další nové věci,“ pokračuje Hkan Bu.

Malá Jar Seng, které je deset let, působí velmi klidně a spokojeně, když se může zapojit do aktivit ve třídě. „Ráda hraji hry s ostatními dětmi nebo zpívám a tancuji. Chtěla bych být zpěvačkou, takže tancování a zpívání mě baví nejvíce, ale ráda si také maluji a kreslím. Dřív mě škola moc nebavila a ostatní děti se moc nechtěly kamarádit. Ale nyní je to mnohem lepší, všichni jsme na sebe hodnější a máme se rádi.“

Učitelé shromažďují děti venku před třídou a Jar Seng je společně s ostatními dětmi připravená tančit a zpívat. Děti zpívají tradiční kačjinskou píseň a zároveň tančí moderní choreografii. Ve skupině chce tančit i tříletá holčička z mateřské školy. Její matka jí pozorně sleduje a děkuje učitelům za jejich péči. „Bydlíme nedaleko táborové školy,“ říká. „Když moje dcera slyší písničky, chce se taky připojit k ostatním dětem. Ale je ještě malá a proto chodím s ní. Učitelé ji zde vždycky nechají, aby si mohla alespoň malovat.“

Zajišťujeme učebnice a školní pomůcky

S finanční podporou Ministerstva zahraničních věcí České republiky (MZV ČR) poskytujeme domácí výukové materiály a školní potřeby pro téměř 1 700 dětí od mateřských škol až do 8. třídy základní školy. Dodáváme výukové materiály pro 11 školních knihoven na základních a vyšších odborných školách. Dvanáctiletá Seng Jar Awng*, která ráda čte knihy, chodí do nové školní knihovny ráda. Nyní je naše školní knihovna nyní plná pohádkových knih. Čtení mě moc baví. Doma čtu úplně všechny knihy, které mi učitelé dají."

„Naše školní knihovna je nyní plná pohádkových knih. Ráda čtu. Doma čtu úplně všechny knihy na domácí výuku, které mi učitelé dají."

Daw Bawk Ra* ředitelka školy v uprchlickém táboře, říká: „Nyní máme školní knihovnu, kde jsou knížky pro děti, tablet s elektornickými knihami, audioknihami a vzdělávacími aplikacemi. Nyní bychom potřebovali opravit cestu, protože naše škola se nachází na až nahoře na kopci a těžko se sem dostává. Ve škole bychom potřebovali cisternu, protože zde není pitná voda. Většina našich dětí si nosí vodu z tábora v lahvích, které nám poskytl Člověk v tísni. Ale máme zde bezpečný prostor, kde si děti mohou volně hrát a to je nejdůležitější. Moc děkujeme Člověku v tísni za veškerou podporu, kterou nám poskytl."

Vedle podpory vzdělávání poskytuje Člověk v tísni společně s našimi partnery také workshopy pro rodiče. Zúčastnilo se jich celkem 426 dospělých z táborů pro vnitřní uprchlíky. Kha Mai, projektová manažerka, zdůrazňuje, jak jsou tyto semináře o výchově a rodičovství důležité. „Cílem worshopu je zlepšit přístup rodičů k dětem i takových extrémních situacích jako je ozbrojený konflikt, ukázat jim, jak lépe zvládat stres, a jak si zachovat pozitivní mysl. Všechny tyto techniky pomáhají k větší pohodě dětí a dospívajících. Našim cílem je pomoci vytvářet zdravé a příjemné vztahy mezi dětmi a rodiči, protože bez toho není možné dosáhnout zdravého vývoje dětí.“

Tím, že rodiče a pečovatele učíme tyto techniky, snižujeme množství domácího násilí páchaného na dětech. Všichni pak lépe zvládají stresové situace. Větším zapojení rodičů do učení dětí také je také menší šance, že děti ukončí školní docházku předčasně,“ dodává Kha Mai

*Jména některých osob a míst byla z důvodu jejich ochrany změněna.

Autor: Aye Pyae Sone, Člověk v tísni

Související články