„Mohu uživit svou rodinu a začít zase snít.“ Vytváříme nové pracovní příležitosti v Etiopii

Publikováno: 22. 7. 2022 Doba čtení: 4 minuty
„Mohu uživit svou rodinu a začít zase snít.“ Vytváříme nové pracovní příležitosti v Etiopii
© Milan Votypka

Modjo je malé město ležící 56 km východně od Addis Abeby, hlavního města Etiopie, ve Východoafrickém riftu, i proto je zde obvykle sucho, větrno a horko. Po hlavních silnicích se prohánějí nákladní tříkolové taxíky známé jako "bajaj". Modjo je průmyslovým městem, kde se nachází nejrůznější podniky, malé i větší, z nichž hlavní podíl tvoří koželužny. Celkem 11 místních koželužen zajišťuje klíčový podíl pracovních příležitostí pro místní obyvatele, přestože svým zaměstnancům nabízí jen skromné platy.

Zpracovatelský průmysl s sebou ale nenese pouze pozitiva. Koželužny jsou totiž zároveň zdrojem kontroverzí a hněvu mezi obyvateli města i okolních vesnic, známých jako kebele. Významně znečišťují ovzduší, které výrazně ovlivňuje životy místních.

Worku Buli, otec dvou dětí, žije v kebele Korma Fatule na předměstí Modja. Jen stěží dokázal skrýt svůj vztek a úzkost, když mluvil o tom, jak on i jeho rodina trpí odpady zpracovatelského průmyslu. Skládka kůží se nachází přímo za jeho domem v okruhu 100 metrů. "Nejednou jsem musel pravidelně vodit své děti do zdravotního střediska kvůli dýchacím problémům, se kterými se potýkaly. Také moje žena trpí srdečními potížemi kvůli průmyslovému odpadu za naším domem. Všechno v téhle oblasti je znečištěné – řeka, vzduch, a dokonce i moje pole. To je jediný zdroj naší obživy," dodává Worku.

Stejně jako Worku, sdílí rozhořčení i další obyvatelé města Modjo a okolních obcí, kteří jsou ovlivnění znečištěním z koželužen, ale i z dalších průmyslových podniků, jako jsou výkrmny a jatka. Při procházce po okolních kebelech člověk cítí pronikavý odpuzující zápach, většinou vycházející ze suchých zbytků z koželužen ponechaných na nejrůznějších místech města. Znečištění vody, vzduchu i půdy je nejen nepříjemné, ale může mít i nevratné důsledky na zdraví dobytka, ovcí a koz. Zároveň negativně působí i na lidi žijící v blízkosti, kteří trpí respiračními problémy.

V souvislosti s neutěšenou situací vznikl projekt LISEC, financovaný Evropskou unií, který realizuje konsorcium tří organizací: Člověk v tísni, Mezinárodní záchranný výbor a SolidaridadProjekt chce docílit větší sociální soudržnosti skrze posílení místní ekonomiky a podporu iniciativ sociálního rozvoje, a to zejména pro ženy a mládež žijící v okolí. Chce zároveň utužit vzájemné vztahy mezi průmyslovými podniky a zaměstnanci v „koženém městě“, jak se Modju také říká.

Společně s našimi partnery pomáháme vytvářet lepší pracovní podmínky a v rámci udržitelného podnikání se zaměřujeme na zpracování odpadu vznikajícího v kožedělném průmyslu. Některé odřezky jsou například dodávány do místních učilišť, kde se na nich mohou studenti učit a zlepšovat tak své dovednosti, zatímco jiné části mohou být použity třeba jako hnojivo v zemědělství.

Být nezávislá a splnit si svůj sen o lepší budoucnosti

Famu Melka, svobodná matka žijící v obci Muda Senkele, v současnosti pracuje jako komunitní pracovnice v rámci projektu LISEC. Jeho součástí  je i vytvoření sociální soudržnosti mezi komunitou a koželužnami. Famu je členkou Jitu – venkovského spořitelního a úvěrního družstva (VSÚD), které vzniklo jako jedna z iniciativ projektu.

Čtyři roky pracovala Famu v jedné z koželužen, odkud musela odejít, když vážně onemocněla. Teď vzpomíná na nejtemnější dny svého života: "Ve chvíli, kdy jsem se rozvedla a vrátila se do domu své matky, dokázala matka tak tak zajistit dostatek jídla pro sebe a mé jediné dítě. Proto jsme většinou usínali s prázdným žaludkem." 

"Rok předtím organizovala zástupkyně z místního odboru ženských záležitostí v naší kebele školení pro ženy. Řekla nám, abychom se staly členkami těchto družstevních záložen. Odmítla jsem, protože jsem tehdy neměla co jíst, natož abych ušetřila peníze," říká Famu. 

"Nakonec jsem se školení zúčastnila a úspěšně jej absolvovala. Facilitátoři mi pomohli, abych si poprvé našetřila svou denní útratu na živobytí, kterou jsem dostávala během kurzu. Stal jsem se členkou družstva, a kromě toho jsem začal také pracovat jako komunitní pracovník."

Situace se změnila před několika týdny, kdy si Famu vzala půjčku od VSÚD. "Vzala jsem si od družstva půjčku 2100 birr. Koupila jsem na obecním trhu kukuřici a teff a prodala je ve městě. Během tří dnů jsem získala 550 birrů čistého zisku. Půjčku jsem tak obratem vrátila. Zisk peněz mě povzbudil, a kromě finančního přínosu mi tento projekt dal i možnost snít. Začala jsem novou kapitolu svého života," uzavírá Famu. Nyní může zajistit dostatek jídla pro dceru i svou matku. Více než stovka žen jako Famu vybudovala v rámci projektu LISEC družstevní záložnu, kterou udržují. Tyto ženy neúnavně pracují a sní o lepší budoucnosti pro sebe i své děti.

Projekt LISEC, financovaný Evropskou unií, si klade za cíl během svého tříletého fungování pomoci až 50 000 lidí ve městě Modjo a jeho okolí. Zaměřuje se na 4000 mladých lidí bez práce, z nichž je 1500 žen a dívek, včetně těch z nejzranitelnějších skupin společnosti. Dále chce podpořit 10 středních, malých a mikro podniků v oblasti kožedělného průmyslu, úřady práce, přibližně 4 koželužny v Modjo a 8 dalších závodů mimo město, a to včetně poskytnutí technického a odborného vzdělávání a školení (TVET).

Autor: Setotaw Girma

Související články