Z bohéma přes osobní bankrot zpět ke svobodě
Publikováno: 24. 10. 2023 Doba čtení: 5 minut
V průběhu let, kdy se po studiu věnuji práci v oboru, sleduji fenomén v klientské komunikaci. Jde o potřebu, bez které lidé nezahájí spolupráci na řešení své situace. Potřebu nechat se poznat.
Mnozí mi popisují důležité momenty svého života při zahájení spolupráce proto, abych pochopila celý kontext a důvody jejich zadlužení. Malé procento mi otevřeně sdělí svůj životní příběh až po úspěšném splnění cíle naší spolupráce. Tyto příběhy bývají velice zajímavé. Dnes bych s Vámi ráda jeden sdílela, vypráví jej pan Petr.
Byli jsme mladí podnikatelé a všichni jsme se chovali jako Jonák, kontroverzní postava devadesátek. Osobně jsem se s ním znal, byl jsem stejný bohém. Tehdy jsem v dosavadním zaměstnání zjistil, že vše bych svedl sám. Jelikož mi odvaha ani sebevědomí nechybělo, trhl jsem se z firmy a založil si vlastní podnik. Nezapomněl jsem si s sebou vzít 9 nejlepších zaměstnanců.
Byl jsem podnikavý, jezdil jsem po Evropě a inspiroval se k výrobě originálních skleněných výrobků, které v Čechách ještě tehdy nebyly. Stačilo mi koupit si v zahraničí takový předmět a cestou domů jsem sám přišel na způsob jeho výroby. V Čechách máme dlouhou sklářskou tradici a máme na to vlohy. Šlo to samo.
Sám jsem si navrhl pece na tavení skla. Na ekologii se tehdy ještě tolik nehledělo. Z komínů vycházel bílý kouř a na sousedních střechách se usazoval bílý poprašek. Vše kolem naší dílny bylo bílé. Někteří zaměstnanci nedodržovali bezpečnost práce a stávaly se úrazy. Někdo skončil se zlomeným žebrem po vyražených vratech pece od výbuchu, někdo s poškozenými plícemi od nezdravých výparů. Úrazy se však stávaly spíše výjimečně. Nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měli s výrobou skončit. Obecně jsme prosperovali a produkovali spoustu výrobků. Jonák byl jedním z našich odběratelů. Byl také velmi podnikavý. Kupoval si skleničky za 20 Korun kus, a když mu je v jeho podniku někdo rozbil, škodu účtoval za 120 Korun.
Užíval jsem si života, avšak s postupem času se začaly zpřísňovat nařízení na bezpečnost práce, na kvalifikaci pracovníků i na ekologii při výrobě. Chyběly nám potřebné certifikáty. Začalo být jasné, že takto nemůžeme pokračovat do nekonečna, že postupně nastává čas položit firmu. Můj bohémský přístup se tehdy projevil i při vyrovnávání účtů s mými dlužníky/odběrateli, ale i mými věřiteli. Neměl jsem vše podložené, spousta ujednání byla na dobré slovo. Najednou bylo složité to z nich dostat. Nepodařilo se mi vše urovnat a upadl jsem do dluhů. Firmu jsem položil. Zaměstnance jsem umístil do jiných podniků v okolí, chtěl jsem se o ně touto cestou postarat.
Postupem času se moje dluhy dostaly do fáze exekuce a to byly krušné časy. Sebejistota a sebevědomí tím utrpěly. Kontakty s vlivnými lidmi se zpřetrhaly. Dospěl jsem do momentu, kdy bylo třeba požádat o osobní bankrot. Insolvence mi naštěstí byla povolena roku 2017. Byl jsem tehdy zaměstnaný a měl jsem zaměstnanecký byt, kde jsem nemusel platit nájemné. To mi umožnilo posílat v rámci oddlužení docela velkorysé splátky. Nicméně po těch letech v exekucích jsem měl podlomené zdraví. Došlo k pracovním úrazům a několika operacím. Opakovaně jsem měl příjem pouze z nemocenské. To znamenalo, že po dvou letech v insolvenci jsem ne svou vinou přišel o značnou část svého příjmu a byly měsíce, kdy jsem na splátku ani neměl. Přes to jsem se snažil, posílal jsem bonusové splátky vždy, když jsem měl nějakou korunu navíc. Požádal jsem ČSSZ, aby celý můj důchod posílala insolvenčnímu správci a ten ať provede srážku dle možností. Zbytek peněz mi posílal zpátky.
Takhle jsem pokulhával v insolvenci další 3 roky. Dohromady má insolvence trvala 5 dlouhých let. Když se dnes ohlédnu, v dluzích jsem prožil nemalý kus svého života. Odrazilo se mi to na zdraví. Po těch dlouhých 5 letech měl přijít konec oddlužení, ale bylo jasné, že se mi nepodařilo splatit ani minimální hranici 30% dluhů vůči svým věřitelům. I když zákon hovoří jasně, nechtěl jsem po těch letech skončit zase v exekucích. Už se na to necítím. Nemám už ve starobním důchodu sílu na boj s exekutory.
Když už nikdo, tak Člověk v tísni. Oslovil jsem Vás s žádostí o pomoc. Nejprve jsme se sešli a dohodli si postup ve spolupráci. Poté si dluhová poradkyně vzala čas pro nahlédnutí do insolvenčního rejstříku, pročetla si všechny dokumenty, všechna sdělení insolvenčního správce o plnění oddlužení, poměr splacení dluhů a jiné. Následně jsme se opět sešli na konzultaci a dluhová poradkyně pro mě již měla připravenou žádost pro soud, kterou sepsala a ve které popsala celý průběh mého oddlužení, způsob splácení, poměr splacení dluhů a uvedla všechny zdravotní komplikace, které vedly ke snížení příjmu a potažmo i splátek v oddlužení. Tehdy jsme tam seděli a tu mnohostránkovou žádost jsme pročítali společně, došlo i na pár doplnění. Rozhodli jsme se, že kopii žádosti zašleme i insolvenčnímu správci, aby se o našem záměru dozvěděl co nejdříve. Já i dluhová poradkyně jsme však věděli, že zákon hovoří jasně a naše šance na úspěch je mizivá.
Do měsíce jsem se dozvěděl verdikt mého života. Soud vzal na vědomí splnění mého oddlužení a osvobodil mě od zbytku dluhů! Pocítil jsem obrovskou úlevu. I když byl sobotní podvečer, musel jsem to dluhové poradkyni zavolat. Jsem moc vděčný za pomoc.
Já už jsem si svůj život prožil. Jsem po těch letech konečně volný. Je to úplně jiný pocit svobody, než tehdy za mých bohémských let podnikatele, který dobýval svět. Pocit svobody s pokorou, na kterou by se v mládí nemělo zapomínat.
